egyptologie

2010-01-03T15:22:00.000-08:00

Kňaz Manehto napísal o Imhotepovi, že vďaka jeho lekárskym vedomostiam si ho Egypťania vážili ako Eskulapa a že práve on vynašiel spôsob opracovávania kameňa používaného pri stavbe veľkých stavieb. Okrem toho sa venoval aj písomníctvu. Imhotep bol akýmsi „premiérom" a osobným priateľom Džosera Veľkolepého a jedným z najväčších géniov v histórii. Je otcom umeleckej revolúcie významného dosahu a prvým architektom, ktorý postavil významný monumentálny celok z kameňa v Sakkare. Podľa nápisu z Wádí Hammámátu bol synom Kenefera, ktorý mal funkciu vedúceho stavebných prác v Južnej a v Severnej krajine - inak povedané - bol hlavným kráľovským staviteľom menovaným priamo faraónom. Imhotep sa teda mohol naučiť remeslo, a pravdepodobne sa aj naučil, od svojho otca, v kráľovských dielňach v Menneferi, vtedajšom sídelnom meste Egypta.
Pred Imhotepom sa síce na stavby kráľovských hrobiek používal kameň, ale len okrajovo. V tehlových mastabách boli zakomponované aj kusy žuly a vápenca, ale išlo len o skromné pokusy v porovnaní s mimoriadnym projektom Džoserovho staviteľa. Celé jeho panovanie bolo zasvätené výstavbe gigantickej hrobky - paláca uprostred púšte. K výstavbe si prizval odborníka Imhotepa, ktorého meno znamená „Ten, kto prichádza v mieri". Novej koncepcii musela zodpovedať aj nová technológia, preto Imhotep objavil opracovávanie kameňa, zdokonalil spôsob jeho prepravy a dopravy do
výšky. Imhotep vraj nebol len výborným architektom, bol aj lekárom, mágom, astrológom, spisovateľom a filozofom. Takéto prívlastky sa prisudzovali aj mnohým iným veľkým postavám, najmä v stredoveku, a to tak na východe, ako aj na západe. K tomu, aby staviteľ mohol riadiť stavebné práce, vypracovať plán budovy, viesť kamenárske práce, rozhodovať o symbolike, ktorá mala byť použitá na výzdobu, bolo potrebné, aby on sám prakticky ovládal tieto disciplíny. Okrem toho Imhotep zastával náročné funkcie aj na Džoserovom dvore. Jeho tituly poznáme z dojímavého nápisu nachádzajúceho sa na podstavci jednej Džoserovej sochy, z ktorej sa zachovali len nohy. Vedľa mena kráľa tam stojí meno jeho hlavného spolupracovníka: „Kráľovský kancelár Dolného Egypta, prvý po kráľovi, správca veľkého paláca, dedičný šľachtic, veľkňaz heliopolský, tesár, sochár a výrobca nádob z kameňa". Sám Imhotep nám zanechal svedectvá o svojej kariére. Začínal ako výrobca nádob z tvrdého kameňa a veľké množstvo z nich sa zachovalo pod mestom Sakkara. Neskôr bol sochárom a architektom a ako vysoký štátny úradník sa zaoberal štátnou správou a náboženstvom. Bol strážcom kráľovskej pečate, čiže patril k vysokopostaveným mužom, ktorí prijímali rozhodnutia s priamym vplyvom na osudy egyptského štátu. Po stránke náboženskej bol Imhotep veľkňazom Heliopolu, výsostne svätého mesta, mesta slnečného boha. Imhotepove tituly patria do zlatého fondu egyptskej civilizácie. V Džoserovej dobe mali ešte plný význam a v skutočnosti boli dôkazom toho, že Imhotep mal takmer úplnú svetskú aj náboženskú moc a zodpovedal sa priamo faraónovi. Kedže Imhotep bol aj hlavou spravodlivosti a správcom kráľovského archívu, „dozeral" na všetko, čo zosielalo na zem nebo, a na všetko, čo prinášal Níl. Dozeral na úplne všetko v krajine. Bol nosičom zvitku, na ktorom boli napísané tie najúčinnejšie zariekadlá. Možno sa teda domnievať, že mal všetky vlastnosti vezíra. A v celej ďalšej histórii Egypta bude vezír druhou najdôležitejšou osobnosťou v štáte, hneď po faraónovi, v podstate jeho dôverníkom, čiže predstaviteľom výkonnej moci. Všimnime si teraz bližšie funkciu veľkňaza v Heliopole. Egyptské slovo označujúce tento post je: ur mau, v preklade „Ten, kto vidí veľkosť" (čiže slnečný boh Re) alebo výstižnejšie: „Veľký medzi vidiacimi". Vidieť znamená pre Egypťanov tvoriť a meniť svet, mať možnosť rozumieť božiemu dielu v prírode, vnímať intenzitu boha svetla a šíriť jeho dielo. Imhotep, veľkňaz slnka a svetla, je rovnako ako jeho pán hlboko nábožný. Jeho architektonické dielo teda asi nesledovalo estetický cieľ. Imhotep ho staval s pocitom, že ide o viac než len o hrobku pre jednu osobu. Príbeh zo Sakkary je zachovaním celého Egypta pre posmrtný život, čo je nevyhnutné preto, aby krajinu naďalej ochraňovali bohovia. V jednej z hrobových komôr pri Sakkare sa nachádza odtlačok ťažko dešifrovateľného valca s približne takýmto titulom: „tesár z Nechenu" (starobylé sväté mesto Hierakonpolis). Nemohol by to byť Imhotepov skromný podpis, skrytý pred zrakmi živých? Imhotepova sláva sa nekončí Džoserovou vládou. Jeho prestíž bola dokonca významnejšia ako Džoserova. Ešte o niekoľko storočí neskôr, keď kráľovský harfista Antef melancholicky ospevoval veľkých mužov minulosti, menoval ho medzi múdrymi a spisovateľmi: „Zachovával som Imhotepove pravidlá". Žiaľ, Imhotepova kniha maxím sa nezachovala. On sám bol však dlhý čas patrónom písomníctva a pisárov, ktorí podľa tradície skôr než začali maľovať hieroglyfy, odkvapli niekoľko kvapiek vody do misky na miešanie farby ako spomienku na svojho slávneho predka Imhotepa. Počnúc 26. dynastiou, ktorá obdivovala Starú ríšu, umelci vytvárali bronzové sošky predstavujúce sediaceho Imhotepa s prísnym výzorom a s roztiahnutým zvitkom papyrusu na kolenách. Má vyholenú hlavu a oblečený je do dlhého rúcha. Stelesňuje pokoj a vyrovnanosť. Jeho dobrá povesť sa neustále zväčšovala. Mal prideleného jedného kolegu - kňaza, keďže Imhotep sa stal bohom. Stal sa dokonca súčasťou trojice, v egyptskom chápaní božej rodiny, ktorá pravdepodobne ovplyvnila aj kresťanské chápanie svätej trojice. Imhotep je vlastne synom boha Ptaha, ochrancu remeselníkov, a bohyne Sachmet.

Egypt

2009-06-04T06:48:00.000-07:00

2008-11-26T10:01:00.001-08:00

0 čom nám rozpráva stéla o hladomore? Stojí tam, že Džosera trápil hlboký smútok. Sedí na svojom tróne, osamotený uprostred svojho paláca, trpí skutočnou beznádejou. Už sedem rokov pretrvávajú suchá. Níl sa nerozvodnil, nepriniesol do krajiny úrodné naplaveniny. Všetci sú chudobní a hladní. Sila opúšťa aj telá tých najmocnejších. Už ubúda dokonca aj sila potrebná na chôdzu. Deti plačú, skleslí starci sedia na zemi a čakajú na smrť. Aj dvorania trpia nedostatkom. Postupne sa zatvárajú chrámy. Služby bohom nie sú zabezpečené. Prečo toľké nešťastie? - pýta sa Džoser. Obracia sa na kňazov Imhotepovho kultu - syna boha Ptaha, najväčšieho spomedzi mudrcov. Čo sa deje? Prečo kľukatý Níl, hadiaci sa krajinou, neplní svoju úlohu? Kňazi v sále prehľadávajú archív Thovtovho chrámu v posvätnom meste Hermopolis. Odvíjajú zvitky svätých kníh a Džoserovi odovzdávajú získané vzácne informácie. Uprostred vody stojí významné mesto Abu (po grécky Elefantíné), sídlo boha Slnka - Rea, darcu života. Stéla hovorí, že „Níl poskakuje ako mládenec, keď oplodňuje ženu, a stáva sa mladým mužom s prudkým srdcom". Toto každoročné znovuzrodenie závisí od jedného boha, a tým je Chnum, muž s hlavou barana, ktorého obidva sandály ležia ako člny na vlnách Nílu. Keď ich Chnum nezdvihne, Níl sa nerozvodní, neomladne a údolie je odsúdené na suchá. Kráľ Džoser pochopí, že boh Chnum je rozhnevaný. Dá preto usporiadať očistné obrady a procesie na počesť boha Chnuma, obetuje mu chlieb, hydinu aj dobytok. Vo sne sa Džoserovi zjaví Chnum - ak ho kráľ bude aj naďalej ctiť, tak ako si zaslúži, potom zodvihne svoje sandály, uvoľní vody Nílu a opäť budú záplavy. Keď sa Džoser prebudil, vydal dekrét v prospech boha Chnuma. A stane sa zázrak: vďaka múdremu kráľovi a Imhotepovmu zásahu opäť vyrastú kvety, vráti sa hojnosť, hlad sa stratí, zem rozkvitne a radosť sa nasťahuje do sŕdc ľudí. Má tento príbeh aj historické jadro? Možné je, že skutočne uchováva spomienku na zvrchovanú vládu Džosera nad celou oblasťou prvého kataraktu a predovšetkým nad Núbiou. Džoser musel kvôli zmiereniu s Chnumom obetovať kraj medzi Asuánom a Takompsom (po grécky Dodékašén). Toto územie sa tešilo osobitnému postaveniu počas celej histórie Egypta a je možné, že toto výsadné postavenie získalo ešte za čias Džoserovho panovania. Stéla vyzdvihuje Džoserovu múdrosť a úctu k bohom. Jeho prvá reakcia zoči-voči jednej z najvážnejších pohrôm, akou je hladomor, nemala ekonomický, ale náboženský cieľ. Obrátil sa na najmúdrejších a najkompetentnejších kňazov, ale neprijal materiálne opatrenia, aby znovu nastolil poriadok a aby utíšil hnev božstva, ktoré zoslalo zlo na zem. Džoser bol zbožný, ale neutiekal sa k jalovej mystike. Svedčí o tom jeho veľké dielo patriace do oblasti architektúry. K výstavbe takého komplexu, akým je Sakkara, prizval geniálneho architekta Imhotepa.

Egypt

2008-10-09T04:21:00.000-07:00

Džoser vládol v zjednotenom Egypte. S istotou môžeme povedať, že výstavba monumentálnych stavieb pri Sakkare si vyžadovala pevnú centrálnu moc. Horný a Dolný Egypt si zachovali svoju originalitu a svoje inštitúcie a pritom boli zjednotené pod „dvojitou korunou". Je koniec vzájomným kmeňovým výbojom a šarvátkam. Celý Egypt uznáva Džosera ako svojho vodcu, vnútorný mier sa stal hlboko zakorenenou skutočnosťou. Využil Džoser len vzniknutú situáciu, alebo sám prispel k jej vytvoreniu? Odpoveď nie je celkom jednoznačná. Isté je, že Egypt v čase jeho nástupu k moci už dávno prekonal štádium napätia medzi kmeňmi. Zdá sa tiež, že tento vládca svojou osobnosťou priviedol nezvrátiteľným spôsobom celú krajinu na cestu národnej jednoty. Stačí si pripomenúť dojímavú tvár Džosera, ako ju poznáme z trónnej sochy v Sakkare, aby sme pochopili silný charakter, vášnivú vôľu a prirodzenú autoritu vyžarujúcu z postoja tohto výnimočného človeka. Tento autoritatívny kráľ bol aj kráľom spravodlivým. Jeho pamiatku si ctili počas celých dejín Egypta a neskoršie generácie si ho pamätali ako múdreho, rozvážneho a kompetentného muža. Džoser vraj napísal knihy o vzdelávaní', pravdepodobne budúcich faraónov, o tom, ako ich naučiť pravidlá „kráľovského" remesla, aby im pomohol získať správny postoj k bohom a ľuďom.
Džoser ako osobnosť sa spája s ideou mieru. Nijaký iný faraón nie je lepším symbolom múdrej rovnováhy civilizácie ovládajúcej svoje tvorivé sily a naplno sa zaoberajúcej umeleckým stvárňovaním jej ideálov. Džoserovo storočie je storočím skutočnej múdrosti. Samotné jeho meno je príznačné: egyptské slovo džezer znamená „oslňujúci, obdivuhodný, posvätný". V tomto slove je obsiahnuté niečo „výnimočné", niečo mimoriadne v porovnaní s obyčajnými ľudmi. Treba poznamenať, že meno Džoser sa neobjavuje na pamiatkach z čias kráľových, ale oveľa neskôr, v období Strednej ríše. Egypťania ho nazývali „Džoser Veľkolepý", geniálny autor pohrebiska pri Sakkare, ktoré stále obdivujeme. V 3. dynastii je Džoser známy pod menom Nečerejchet. Význam egyptských mien musia historici a historici náboženstva skúmať veľmi pozorne. Toto meno možno preložiť ako „božskejší ako telo (bohov)" alebo „s božským telom". V oboch prípadoch ide o jasné označenie: faraón vystupuje ako zvrchovaný vládca s mocou boha, čím sa radí nad obyčajných smrteľníkov. Nedajme sa pomýliť- ide o náboženský zmysel, nie o dôsledok nejakej tyranie. Faraónovo nesmrteľné telo totiž spája celý Egypt s božstvom. Osud každého Egypťana je spojený s jeho kráľom. To je ten hlboký a prekvapujúci dôvod, kvôli ktorému Džoserovo kraľovanie bude zasvätené výstavbe gigantického pohrebiska pri Sakkare. Ide o kľúčový bod kraľovania: postaviť večný príbytok pre telo boha.
Skôr ako pristúpime k Sakkare a jej hlavnému architektovi Imhotepovi, patrí sa pripomenúť udalosti, ktoré poznačili Džoserovo kraľovanie. Pravdupovediac, sme málo informovaní. Z nápisu nájdeného vo Wádí Hammámáte, v údolí, ktorým prechádza cesta z mesta Gept (dnešný Kuft) k Červenému moru, sa dozvedáme, že faraón vyslal výpravy na Sinaj. Na skalách vo Wádí Magára, na sinajskom polostrove, sú vyobrazení viacerí panovníci a medzi nimi aj Džoser. Tento svojím hruškovitým kyjakom udiera kľačiaceho beduínskeho vodcu, čo znamená, že beduín je v pozícii podrobeného. Je to viac ako ojedinelá udalosť a treba v nej vidieť uplatnenie Džoserovej moci nad kočovnými kmeňmi, ktoré sa už viac neodvážia prekročiť hranice Obidvoch krajín. Možno treba tiež vedieť, že Džoser už využíval bane na meď na Sinaji. V každom prípade, klasické zobrazenie faraóna ako zabíja nepriateľa, tu nadobúda osobitný význam. Je to víťazstvo poriadku nad chaosom, víťazstvo Džosera Veľkolepého nad temnými silami zla. Iný jav patrí skôr do legendy ako do histórie, ale jeho význam si zaslúži, aby sme sa pristavili pri niektorých detailoch. Počas Džoserovej vlády vraj prepukol veľký hladomor. Nedozvedáme sa o tom z dobového dokumentu, ale zo stély z čias Ptolemaiovcov vzdialenej mnoho storočí od 3. dynastie. Správu o tom podáva stéla nazývaná „O hladomore" a vytesaná je do skaly na juhu ostrova Sehel, v kraji Elefantína v južnom výbežku Egypta. Zvláštne je, že kňazi, ktorí vytesali tento nápis do skaly, ho datovali do Džoserovej vlády! Zjavne im nešlo o zneužitie niečoho vyrobením falzifikátu. Možno sa teda domnievať, že kráľ Ptolemaios sa identifikoval so svojím vzdialeným a slávnym predkom - Džoserom, aby vlastnému zápasu s hladomorom dodal posvätný charakter. Je možné predpokladať, že historický dokument bol takto prenesený ako ozvena pradávnych udalosti'.

Egypt

2008-10-07T00:57:00.000-07:00

Menimu sa pripisuje aj objav prepychu, alebo aspoň pohodlia. Táto legenda by mala byt' naozaj pravdivá, lebo v krajine sa už vyrábali stoličky, drevené truhlice a toaletné kufríky, dózy na voňavky, farbivá a šperky, jednoduché odevy ako bedrové suknice pre mužov a dlhé plisované šaty pre ženy. Kráľovský materiál, čiže papyrus umožňuje písať na prenosnú a uložiteľnú plochu. Informácie o armáde a súdnictve nám chýbajú, hoci vojsko určite existovalo, keďže umožnilo Menimu dobyť sever. Sám faraón bol jeho najvyšším veliteľom. Bol aj najvyšším sudcom, ktorý aplikoval súbor nepísaných zákonov. Je možné, že každý kraj mal svoj tribunál a zvykové právo, ktorými sa odlišoval od susedného kraja. Pohybujeme sa však po veľmi neistej pôde, no predsa len musíme uznať, že staroveký Egypt nepoznal otroctvo. Na rozdiel od Grécka a Ríma v Egypte nikdy nebola ľudská bytosť úplne zbavená práv a zredukovaná na vec či akýsi živý stroj. Tí, ktorých niektorí historici starého Egypta neprávom nazývajú „otroci", mohli totiž vlastniť pôdu a obrábať ju po práci na veľkom hospodárstve. Mohli by sme teda hovoriť o poddanstve, ale v nijakom prípade o otroctve, a to je jedna z najvýznamnejších hodnôt faraónskej civilizácie.
0 Meniho smrti nevieme nič isté. Legenda hovorí, že kráľa prenasledovali psy po okolí jazera Moeris a bol nútený vojsť do vody, kde sa asi stal korisťou krokodíla. Treba v nej vidieť symbolický príbeh, lebo bohom tohto kraja bol Sobek s hlavou krokodíla. Iné legendy hovoria, že prvého faraóna zabil hroch počas poľovačky, a ďalšia zase, že zomrel vo veku šesťdesiatdva rokov.
Ďalšie neoverené údaje sa týkajú jeho rodiny. Meniho manželka vraj vynašla vodu na vlasy a jeho syn Džer (po grécky Atotis), ktorý bol jeho následníkom, sa vraj venoval lekárstvu a bol údajne zavraždený. Takéto a im podobné výmysly sú často gréckeho pôvodu a týkajú sa mnohých faraónov. Isté však je, že Meniho syn zväčšil, alebo postavil kráľovský palác v Menneferi a že sám patril do kasty kňazov. Prvé dve dynastie pokračovali v diele Meniho. Koncom druhej dynastie žil v Egypte zocelený národ, ktorého bohatstvo sa neustále zväčšovalo. Krajina mala hlavné mesto, jednotnú správu a vyspelé remeselníctvo. Inštitúcia kráľovstva bola pevne zakotvená. Všetko bolo pripravené na nový skok vpred.

DŽOSER VELKOLEPÝ
Príchodom faraóna Džosera na trón sa začína obdobie egyptskej Starej ríše. Džoser vládol od r. 2640 do r. 2575, alebo od 2625 do r. 2605. Prenesme sa teda do 27. storočia pred Kristom, na začiatok 3. dynastie. Staroveký Egypt prežíva jedno z najslávnejších období svojich dejín a možno právom povedať, že je to „Džoserovo storočie".
Podľa A. H. Gardinera je možné považovať Džosera za skutočného zakladateľa 3. dynastie, ktorý spôsobil, ako uvidíme, rozhodujúci zvrat vo vývoji náboženstva, umení a pravdepodobne aj spoločnosti starovekého Egypta. Jeden nepatrný detail poukazuje na to, do akej miery Džoser otvára novú epochu prinášajúcu nové javy: v kráľovskom zozname z Turínskeho papyrusu sa medzi menami faraónov zjavne vyníma Džoserovo meno. Len jeho meno zapísal pisár celkom výnimočne - červeným atramentom. V skutočnosti je to naozaj maličkosť na zdôraznenie takého výnimočného vládcu, jedného z najväčších, ak nie priamo najväčšieho egyptského faraóna. Egyptský kňaz Manehto, ktorý zaviedol zoznamy kráľov, ho nazýva Tosortros a upresňuje, že ním sa začína nová dynastia. Čo sa týka „historických faktov", o 3. dynastii nevieme takmer nič. Presný počet a poradie následníkov kráľov je stále záhadou. Dokonca nie je isté ani to, či Džoser bol skutočne prvým faraónom dynastie. Tieto hmlisté miesta však nemohli zatieniť líniu vrcholov - mocné osobnosti, akými boli sám kráľ Džoser, jeho „prvý minister" Imhotep a geniálni architekti zo Sakkary.

Egypt velkých faraónů

2008-08-11T04:54:00.000-07:00

Egyptské hospodárstvo je založené na náboženstve. Zmeny držiteľov majetkov v skutočnosti zabezpečuje chrám. Všetko sa začína obetovaním darov bohom, bez ktorého by krajina upadla do anarchie a biedy. Až keď sú uspokojení bohovia, možno pristúpiť k uspokojeniu potrieb ľudí a vhodne rozdeliť bohatstvo. Na zber úrody úzkostlivo dozerajú zapisovatelia. Časť úrody obilia putuje do sídelného mesta, kde sa uskladňuje pre prípad hladomoru. Strážené sú aj polia. Černozem je štedrá, darí sa rôznym druhom obilia, mnohým druhom zeleniny, ako šošovici, hrachu, póru, cibuli a tiež ovociu - datliam, figám, hroznu. Na sladenie sa používa včelí med. Dobytok nechýba. Dvory sú plné husí a kačíc. Egyptský roľník má rád svoju pôdu. Nežije sa mu !'ľahko, lebo práca je dosť namáhavá. Obdobie záplav mu však poskytuje príležitosť na dlhší oddych. Keď vody Nílu zaplavia krajinu, trávi čas doma. Jeho blahobyt, ako aj blahobyt všetkých jeho krajanov závisí od blahodarného rozvodnenia Nílu a jeho rozumného využitia. Meni pokračuje v diele započatom kráľom Škorpiónom a zdokonaľuje ho. Vie, že zavlažovanie je pre Egypt otázkou života a smrti. Bez neho by dary obetované Nílu boli zbytočné. Vytvorením silnej ústrednej vlády sa mohol pustiť do viacerých veľkých stavieb. Správcovia krajov sú poverení realizovať stavby podľa plánov vypracovaných kráľovskými majstrami. Na viacerých kľúčových miestach na Níle umiestnili „nílometre", ktoré umožňovali každý rok zaznamenávať, akú hladinu dosiahol Níl pri záplavách. Po vyhodnotení týchto pozorovaní bolo možné predpokladať, ako vhodne hospodáriť s vodou. Príliš rozsiahle alebo naopak slabé záplavy sa rovnali prírodnej a hospodárskej katastrofe, čiže bolo treba sa na ne vopred pripraviť. Kráľovské dokumenty medzi inými významnými udalosťami zaznamenávajú aj údaje o rozsahu záplav. V celom Egypte sa stavajú hrádze a kopú kanály, zasýpajú sa výmole a vyrovnávajú naplaveninové vŕšky. Ostrovčeky uprostred rieky sa obrábajú. Navyše, s výrazným zmyslom pre „ekológiu" sa uchovávajú početné oblasti mokradí na lov, rybolov a kvôli zachovaniu živočíšnych druhov považovaných za nevyhnutné. Nestačilo budovať, bolo treba aj neustále udržiavať kanály, upravovať zavlažovacie zdrže tak, aby úžitok z naplavenín bol maximálny. Hospodársky a duchovný život Egypta sa sústreďoval na stavby chrámov. Stavali ich remeselníci, ktorých Meni istotne pripravoval v štátnych školách. Suroviny nechýbali, či už išlo o kameň, drevo alebo kovy. V okolí Menneferu a vari aj v oblastiach púšte sa otvárali bane a kameňolomy. V období Meniho vlády stromy neboli vzácnosťou: palmy, vŕby, akácie, tamarišky, sykomory poskytovali dostatok dreva. Onedlho odchádzali prvé obchodné výpravy za cédrovým drevom do Libanonu a za cyprusovým do Sýrie. Medenej rudy bolo hojne a meď sa používala na výrobu zbraní a pracovných nástrojov. Bronz bude bežným materiálom až v Strednej ríši, a železo meteorického či iného pôvodu je veľmi vzácne.

Egypt velkých faraónů

2008-08-07T07:00:00.000-07:00

Mennefer je od čias prvej dynastie náboženským a politickým centrom, lebo tu korunovali kráľov. Každý nový kráľ bol, tak ako Meni, korunovaný dvoma korunami: ako faraón Horného a Dolného Egypta. Spojenie Obidvoch krajín je základným princípom vládnutia v tejto krajine a vždy, keď bol porušený, nastal v Egypte úpadok. Meni bol mimoriadny správca krajiny. Rozdelil ju na kraje, po grécky nazývané nomoi. Hieroglyfy, ktorými sú označené, vytvárajú pravouhlý štvoruholník, čo znamená, že sú obkolesené zavlažovacími kanálmi. Každý kraj je jednotka administratívna, geografická, hospodárska, ale najmä náboženská. Správca kraja je fakticky aj veľkňazom boha uctievaného v danom kraji. Existuje veľmi zaujímavý zoznam mien krajov vytesaný v chráme v Edfú v Hornom Egypte. Pochádza z doby Ptolemaiovcov (2500 rokov po Menim) a uvádzajú sa v ňom dôležité informácie o každej provincii. Je to akási teologicko-politická príručka, z ktorej jeden exemplár mal byť uložený v každom chráme. Ten, kto chcel poznať nejaký kraj, mal poznať jeho meno, meno jeho sídelného mesta, mal byť informovaný o relikviách, ktoré sú tam uchovávané, o uctievaných božstvách, o chrámoch a kultových miestach, mal poznať mená tých, čo sú zodpovední za kultové záležitosti, ako aj posvätné funkcie kňazov a kňažiek, mená posvätných plavidiel, vodných plôch, dátumy sviatkov, mená kanálov a poľnohospodárskych oblastí, mená posvätných stromov, ako aj zoznamy zákazov a tabu. Je ťažké hovoriť o počte krajov, ktoré založil Meni. V Starej ríši ich bolo 38 alebo 39, v Strednej ríši 42, čo teoreticky zodpovedalo počtu sudcov v Usirovom tribunáli, kde sa rozhodovalo o posmrtnom osude človeka. Znamená to, že v priebehu rokov dochádzalo k územným zmenám. Vďaka tomuto systému mohlo byť spravovanie krajiny jednoduché a účinné pod podmienkou, že správcovia krajov boli zodpovední a múdri. Nariadenia vychádzali z kráľovského paláca, smerovali do centier oblastí a postupne do menších miest a dedín. Vďaka takejto štruktúre mohol Meni pristúpiť dokonca k sčítaniu ľudu a k súpisu obrábateľnej pôdy. Delta Nílu predstavuje osobitný problém. Takmer vo všetkých egyptologických dielach sa o tejto časti Egypta dočítame, že sa nezachovali dokumenty, lebo vo vlhkom prostredí sa ani nemohli zachovať. Dnešná delta s poliami, stromami, početnými kanálmi a dedinami skutočne nie je taká ako za čias Meniho, keď to pravdepodobne bola len rozsiahla vodná plocha s bohatou vegetáciou, miesto ako stvorené na lov zveri a rybolov. Neexistovalo pobrežie s prístavmi, ktoré aj o niekoľko storočí neskôr boli len riečnymi prístavmi uprostred delty. Možno teda predpokladať, že „mestá" ako Puto a Busiris, doložené v egyptských dokumentoch, boli len svätyňami, či posvätnými miestami, kam ľudia prichádzali len počas sviatkov, a nie obývanými oblasťami. Takýto pohľad spochybňuje existenciu kráľovstva Dolného Egypta porovnateľného s Horným Egyptom z hľadiska úrovne obývaných lokalít a hustoty osídlenia. Aj víťazstvá kráľov z juhu nad severom sa javia skôr ako relatívne nenáročné pripojenia kmeňov žijúcich na dosť divokých miestach, teda išlo skôr o vývoj civilizácie než o vojenské dobývanie. Pod Meniho prísnym dohľadom sa krajina organizuje: existuje združenie remeselníkov; centrálna správa riadi sýpky, stavbu lodí a chrámov; obrábanie pôdy a chov dobytka sú tiež organizované. Je potrebné hneď zdôrazniť jednu charakteristickú črtu: všetko patrí kráľovi, lebo egyptská zem patrí jemu. On ju zdedil od samotných bohov a tí ho poverili, aby zabezpečoval jej prosperitu. Neexistuje teda osobné vlastníctvo, aj keď faraón môže poskytnúť do užívania nejaké väčšie či menšie parcely zeme tým, ktorí mu oddane slúžili. Takto vznikajú panstvá veľkých hodnostárov, ktorí sú, tak ako kráľ, zodpovední za dobrý stav svojich území.

2008-08-01T13:03:00.001-07:00

Výsledok je jasný. Narmer pokračoval v Škorpiónovom diele a dospel k logickému vyústeniu. Po upevnení svojej moci na juhu vládol teraz nad celou krajinou. Je tu však problém. Zoznamy kráľov sa skutočne začínajú istým faraónom nazývaným Meni. Jemu sa pripisuje zjednotenie, on je zakladateľom novej a originálnej kultúry v porovnaní s tými, ktoré sa na egyptskom území nachádzali predtým. Z tohto hľadiska je prekvapujúci aj výjav v Ramesseu - vo wasetskom zádušnom chráme Ramesseho II. - znázorňujúci sprievod kňazov počas náboženskej slávnosti. Každý kňaz nesie obraz jedného kráľa a podľa počtu panovníkov nechýba ani postava záhadného Meniho, ktorý sa teda uchoval v pamäti. Dnes, po dlhých diskusiách sa prijal názor, že Meni a Narmer je pravdepodobne tá istá osoba. Meni, prvý kráľ-človek, nasledoval po bohoch a polobohoch, ktorí vládli v krajine celé tisícročia. Už samotné jeho meno je zaujímavé. Po egyptsky sa číta ako mni, čiže „Ten, ktorý zostáva", „Ten, ktorý zotrváva", „Ten, ktorý trvá večne". Meni je teda „večný" faraón, nesmrteľný koreň, z ktorého vyrástol obrovský rodostrom dynastií. Philippe Derchain hovorí, že je to kráľ Niekto, akýsi neosobný kráľ. Iste preto sa Menimu pripisuje aj objav písma - ide o fakt síce historicky nepresný, ale zato s hlbokým náboženským významom. Hieroglyfické písmo je skutočne typickým nástrojom kultúry, a preto aj Večný Meni je pre Egypt symbolickou postavou prvého obdobia prosperity a slávy krajiny. Zakladateľ Meni potvrdil túto povesť aj tým, že založil sídelné mesto, ktorého dôležitosť trvala počas celej dlhej histórie Egypta. Podľa Manehta a Herodota sa Meni rozhodol vybudovať v krajine dôstojné centrum nového štátu, ktorý riadil. Výber miesta vyhovoval zjavným politickým dôvodom, lebo mesto Mennefer (Memfis), ktorého jeden z egyptských názvov znie: „Váha oboch krajín" sa stavalo v nílskej delte, na strategickom mieste, ktoré bolo akousi hranicou medzi Dolným a Horným Egyptom. Mesto bolo pre Staroegypťanov v prvom rade náboženským strediskom, kultovým miestom, od ktorého sa odvíjal ekonomický život. Meni premenil starú osadu, kde uctievali boha Ptaha, jedného z patrónov remeselníkov, na mesto považované za „život Obidvoch krajín", súbor pevných budov dokonalej krásy. Samotný názov Egypt možno pochádza z egyptského výrazu hut-ka-Ptah „palác Ptahovho ka" (meno hlavného chrámu v Menneferi), po grécky Aigyptos. Známa je aj legenda, podľa ktorej Meniho syn dal vystavať v Menneferi palác a pomenoval ho per-aa, „veľký príbytok". Odtiaľ pochádza výraz „faraón". Ako si predstaviť toto prvé sídelné mesto, Meniho vrcholné dielo? Istotne ho tvorili domy postavené z nepálenej tehly, veľké i malé obydlia so záhradami. Uprostred bola prijímacia miestnosť, cez ktorú sa vstupovalo do súkromných bytov. Mesto Mennefer bolo postavené na západnom brehu Nílu, neďaleko rieky. Obklopovali ho úrodné polia a palmové háje. Bola to biela pevnosť s ulicami v tieni stromov, ktorú pred záplavami chránila veľká hrádza. Takýto výtvor predpokladá vysoký stupeň civilizácie. Meni dal vyučiť veľký počet kráľovských remeselníkov, mimoriadne zručných architektov a sochárov. Ako veľkňaz boha Ptaha, ktorý mal v Menneferi obrovský chrám, stal sa náboženským vodcom remeselníkov. Aj preto v tejto oblasti dlho uctievali Meniho kult. Mesto Mennefer je nesmiernym posvätným symbolom. Podľa egyptskej mytológie sa zrod života na zemi pri stvorení sveta prejavil! vynorením prvotného pahorka uprostred vôd. Meniho meno stotožňovali s bohom, ktorý nechal život vynoriť sa vo forme tohto vŕšku, ktorým mohlo byť len sídelné mesto Mennefer. Možno tiež predpokladať, že kráľovskí robotníci vysušili pôvodnú močaristú krajinu, kde potom vykopali základy mesta. Existuje aj grécka legenda s podobnou tematikou: podľa nej Meni založil Krokodilopolis, stredisko Fajjumu, t.j. mesto, ktoré vystúpilo z vôd.

MENI A VZNIK NÁRODA

2008-07-30T02:50:00.000-07:00

Obdobie nazývané „preddynastické" sa končí. Odrazu významne vzrastá počet obývaných sídel. Krajina je v pohybe a mení sa. Nastal prílev cudzej populácie? Nevieme. Možno by sme mohli uvažovať o tom, že sa v Egypte usadili kočovníci z púštnych oblastí na východe a západe.
Došlo k zásadnej udalosti: k zjednoteniu oboch krajín - Horného a Dolného Egypta, pod vedením jedného muža. Rodí sa egyptský národ. O tomto rozhodujúcom fakte sa dozvedáme z dosky kráľa Narmera (Meni) objavenej v Hierakonpole (Nennisovet, Neninisut). Tento malý pomník, vysoký 63 cm, spája vlastne dve epochy. Tento objekt spôsobom zobrazovania patrí ešte do preddynastického obdobia, ale zobrazené scény už hovoria o existencii 1. dynastie. Doska zo zelenej bridlice je z oboch strán zdobená. Výjavy sú rozdelené do troch registrov nad sebou. Dve kravské hlavy v hornej časti symbolizujú bohyňu vesmíru Hathor, ktorej meno znamená „Horov príbytok". Hor je základné označenie faraóna, a tak kráľ zobrazený na tejto pamiatke je pod ochranou bohov i nebies. Správa o zjednotení obidvoch častí egyptského územia je jednoduchá a jasná: na lícnej strane má panovník bielu korunu Horného Egypta, zatiaľčo na rube má červenú korunu Dolného Egypta. Ide teda o prvého faraóna, ktorý vládol nad juhom aj nad severom. Doba egyptských dynastií vstupuje do dejín. Narmer, ktorého meno je napísané v trojuholníku medzi dvomi hlavami kráv, sa v hlavnej scéne na rube dosky chystá rozbiť hlavu porazenému nepriateľovi. Jeho vysoká, posvätne meravá postava s kyjom v ruke pôsobí vznešene, mocne a dôstojne. Má bradu, okolo bokov obradné rúcho - bedrovú suknicu a za pásom býčí chvost. Kráľ je bosý, za ním kráča hodnostár, ktorého postava dosahuje iba tretinu kráľovej výšky. Je poverený niesť kráľove sandále. V dávnych časoch boli totiž sandále prepychovým predmetom, ktorý nemá zašpiniť prach ciest. Umelec zdôraznil Narmerovo mocné svalstvo a jeho absolútny pokoj. Nijaká ukrutnosť, nijaké zverské násilie nie sú súčasťou rituálneho obradu, ktorý vykonáva prvý faraón. V skutočnosti v súlade s príkazmi bohov si len podrobil toho, kto sa staval na odpor harmónii sveta. Kráľa chránil božský sokol a dovolil mu zvíťaziť, aby Egypt mohol žiť v mieri. V hornom registri na rubovej strane dosky kráľ s červenou korunou na hlave kráča k bojovému poľu, kde sú do šíkov uložené telá sťatých a zviazaných nepriateľov. V strednom registri je trochu nezvyčajný výjav: dvaja bradatí muži pomocou lán držia dva zvery s dlhými, navzájom prepletenými obrovskými krkmi. Interpretácia anglického egyptológa Gardinera sa nám vidí výstižná: výjav pravdepodobne symbolizuje spojenie dvoch častí krajiny - severu a juhu. V dolnom registri mocný býk rúca ohradu s cimburím, obkolesujúcu mesto. Nepriateľ sa zvíja od bolesti pod kopytami zvieraťa. Je to nový symbol Narmera - víťaza, dosť silného na to, aby si podmanil územia, ktoré by sa mu postavili na odpor.

2008-07-08T05:26:00.000-07:00

* * *

Ako dlho trvala preddynastická doba a kedy vládol kráľ Škorpión? To nevieme. Niektorí archeológovia hovoria dokonca o niekoľkých storočiach. Dnes sa prikláňame k doktríne krátkej chronologizácie. Hornung sa nazdáva, že Škorpión žil okolo roku 3000 pred n. I. a že 1. dynastia nastúpila okolo roku 2950 pred n. I. K tejto chronologickej nepresnosti sa pridružujú ďalšie neistoty. Predpokladalo sa, že budeme môcť stanoviť, že neskorá preddynastická doba, čiže obdobie tesne pred Menim, zahŕňa panovanie dvoch kráľov, teda Škorpióna a istého Kaa. Avšak niektoré tradície hovoria až o šesťdesiatich kráľoch z delty Nílu, o celej línii vládcov Horného Egypta siahajúcej až do roku 5500 pred n. I., ba hovoria dokonca, že v Egypte vládlo sedem kráľovien - a táto posledná legenda poslúžila ako základ hypotézy o akomsi pradávnom matriarcháte.
Ponúka sa takýto záver: pred Menim Egypt nebol zjednotený. Škorpión vládol len v Hornom Egypte. Veľkým problémom zostáva určiť, aké boli vzťahy medzi juhom a severom, čiže medzi Horným a Dolným Egyptom. Bridlicové dosky, ktoré sme už spomínali, hovoria o súbojoch medzi kmeňmi. Škorpión bol iste zo všetkých kmeňových vládcov najšikovnejší, schopný vytvoriť koalíciu, vďaka ktorej potom presadil svoju moc nad obyvateľstvom severu. Bola však delta Nílu zvrchovaným kráľovstvom? Odohrala sa skutočne medzi dvoma časťami krajiny veľká vojna, symbolizovaná zápasom medzi Sutechom, vládcom Horného Egypta, a Horom, vládcom Dolného Egypta? Možno o tom pochybovať. Niektorí egyptológovia naďalej používajú metódu Gréka Efora, podľa ktorej sú historické udalosti skryté v mytologických príbehoch, a opúšťajú racionálne úvahy v prospech teologického a symbolického myslenia. Historici náboženstiev, ako Mircea Eliade, Heinrich Zimmer, Jean Servier a iní však jasne dokázali, že mýtus je skutočným príbehom, hodnotou samou osebe, súčasťou civilizácie, ktorá sa podieľa na tvorbe dejín - a nie naopak. V preddynastickom období bola delta Nílu rozsiahlou močaristou rovinou. Samotné údolie Nílu ani zďaleka nepripomínalo jeho dnešný vzhľad. Bohatá vegetácia, okrajové oblasti ešte nezasiahnuté dezertifikáciou a močiare, miestami porovnateľné s deltou, ktoré tvoria zelenú, vodnatú krajinu. Po najstarších mestách v delte, ako boli Puto (Buto), Busiris a Sau (Sais) niet ani stopy. Kladieme si však otázku: a mohli vôbec zostať? Neboli to pôvodne posvätné, mimoriadne uctievané miesta, akési ostrovy v nekonečnom mori, ktoré vytvorila delta Nílu? Základným mýtom je pradávne víťazstvo Hora nad Sutechom. Neskôr, okolo roku 3200 pred n. I., to bolo naopak. Pán južnej oblasti pri Herakleopole ovládol sever. Mýtus sa akoby obrátil naruby, ale kľúčom k rozlúšteniu tohto protikladu je osoba faraóna. Od vzniku sveta až do jeho konca budú bratia Hor a Sutech nepriateľmi a budú proti sebe bojovať. Úlohou faraóna je byť tým tretím, ktorý zastaví boje, spojí obe časti krajiny a zjednotí ich. Ale po každý raz, keď umrie kráľ, Hor a Sutech znovu začnú bojovať, až kým na trón nenastúpi nový faraón. Z tohto pohľadu je zrejmé, že mýtus vôbec nepripomína historické udalosti, ktoré zostanú navždy neoveriteľné, ale že je nositeľom veľkej civilizačnej idey a prazákladom egyptskej moci. Pod Škorpiónovou ochranou sa oblasť močarísk a lesov postupne mení na obrábateľnú zem. Pravidelné záplavy sa začínajú využívať, ich voda prináša bohatstvo a práca ľudí úžasné nádeje. Vďaka zavlažovaniu sa z úrodnej naplaveniny vynára originálna civilizácia. Črtá sa aj ďalšia, rovnako významná revolúcia: rodí sa najdokonalejší jazyk, aký kedy človek vytvoril - hieroglyfy. Posvätný jazyk, ktorý je tiež tvorcom kultúry a civilizácie. Aj meno kráľa Škorpióna je napísané hieroglyfom. Z dosiek preddynastickej doby už možno vycítiť, že hieroglyfické písmo sa formuje, že myslenie ľudí čoraz rýchlejšie smeruje k dosiahnutiu originálnej výrazovej formy. Každý hieroglyf je súčasne umeleckým dielom, symbolom, znakom - ideogramom, nositeľom fonetických
a hláskových hodnôt. Niektoré znaky vytvárajú aj istý druh abecedy, podľa ktorej sa dodnes adepti egyptológie učia dešifrovať ich význam. Vznik hieroglyfického písma je neoddeliteľný od zjednotenia Egypta: ide o spoločný jazyk pre celú krajinu, slúžiaci na zaznamenávanie vôle bohov a kráľov, o jazyk s magickou silou.

2008-06-23T02:41:00.001-07:00

Prekvapujúci je spôsob zobrazenia, odlišný od egyptského. Máme tu do činenia s typickým mezopotámskym dielom. Možno sa objavuje aj v koncepcii veľkých tehlových hrobiek prvej dynastie, v mýtoch o podivných zvieratách, ako bol napríklad bájny vták - gryf. Ako však dokázať reálny vplyv Mezopotámie na Egypt? Ak by sme sa aj mohli domnievať, že za kráľa Škorpióna naozaj existovali kontakty medzi civilizáciou Elamcov, Sumerov a Egyptom, predsa len nevieme dokázať existenciu spoločnej blízkovýchodnej kultúry, ktorá by predchádzala zrodu dvoch civilizácií, jednej ázijskej a druhej v údolí rieky Nílu. Nôž z Gebel el-Araku zostáva záhadným predmetom. Určite ide o rituálnu zbraň, ktorá bola uložená v svätyni ako pamiatka na súboj. Ak by sme vylúčili možnosť mezopotámskej invázie, potom je celkom možné, že umelci pochádzajúci z Prednej Ázie sa veľmi skoro usídlili v Egypte a vytvorili diela, ktorých krásnym príkladom je táto rukoväť noža. V tomto zmysle mohli čiastočne prispieť k formovaniu rodiaceho sa umeleckého povedomia Egypťanov a poskytnúť mu symbolické témy, ktoré faraónovi umelci pretavili do vlastnej reči. Človek - krotiteľ levov musel zaujať pozornosť ľudu, ktorý vo faraónovi videl hlavne zjednotiteľa Obidvoch krajín, panovníka s dvoma korunami a chránenca dvoch božstiev: bohyne supice a bohyne kobry.

2008-06-19T03:09:00.001-07:00

obradoch nebalili mŕtvych do rohoží alebo koží, ale ukladali ich do pleteného koša, neskôr do rakvy z pálenej hliny alebo z dosák. Rozvíjalo sa spracovávanie kovov a stolárstvo. Zdokonalilo sa používanie pazúrika a medi, ako aj tkanie látok. Hojná bola keramika zdobená pomerne zložitými výjavmi, ktoré zobrazovali napr. ľudí, lode. Nádoby z tvrdého kameňa a hlavice kyjov sa vyrábali vo veľkom.
Kráľ Škorpión bol buď pôvodcom alebo dedičom tohto spoločenského a hospodárskeho rozvoja. Ako náčelník kmeňa sa stal kráľom a vládol obyvateľstvu prosperujúcich krajov. Kam až siahalo jeho kráľovstvo? Možno po mesto Tura, severne od Menneferu (Memfisu), ktorý vtedy ešte neexistoval: je to iba hypotéza založená na objave akéhosi črepu označeného jeho menom a nájdeného na týchto miestach. Centrum života krajiny, ktorú riadil, sa nachádzalo pravdepodobne v Hierakonpole, medzi Luxorom a Asuánom. Dnes je tam len púšť, ale našiel sa tam významný komplex hrobov, ktorých steny pokrývajú maľby. Môžeme na nich vidieť výjavy z poľovačiek, súboje, tanec, plavby po mori, slovom ide o obraz už rozvinutej civilizácie. Legenda hovorí o kráľovstve, ktoré pod záštitou sokolieho kráľa trvalo vyše dvanásť storočí. V egyptskej mentalite zostáva Hierakonpolis posvätným mestom rovnako ako Puto v nílskej delte. Tu si však treba pripomenúť výstižnú analýzu amerického egyptológa J. A. Wilsona a jeho presvedčivú argumentáciu. Podľa neho „kráľovstvá" Hierakonpolis a Puto neboli kráľovskými sídlami: Hierakonpolis leží vo vyprahnutej, neúrodnej oblasti a Puto je len ostrovčekom v močarinách nílskej delty. Išlo teda zrejme o posvätné pútnické miesta obdarené božskou mocou, a nie o obývané oblasti. Medzi Líbyjčanmi a Egypťanmi zriedkavo vládlo porozumenie. Konflikty siahajú do dávnych čias. Prvý je zaznamenaný na doske nazývanej „Líbyjský tribút" a pochádzajúcej z preddynastickej doby. Na tejto kamennej pamiatke vidíme rôzne zvieratá privezené do Egypta, býky, somáre, barany. Sú na nej zobrazení aj ľudia s pierkami vo vlasoch, v bedrových zásterkách, s chráničmi na penise, ale je ťažké povedať, či ide o Líbyjčanov alebo egyptských poľovníkov. Je možné, že tento dokument pripomína prvé historicky doložené víťazstvo Egypta nad Líbyou. Líbyjský problém teda existuje od preddynastickej doby. Medzi kultúrou a ekonomickým potenciálom Egypťanov žijúcich v dedinách pri Níle a obyvateľstvom vzdialeným od tejto veľrieky je jasný rozdiel. Klimatické zmeny, ktoré spôsobili vyprahnutie voľakedy úrodných krajov, prinútili odrazu Líbyjčanov žiť v chudobnej krajine, tak ako žili beduíni v Arabskej púšti. Budú navždy žiarlivo hľadieť na bohatú egyptskú zem a občas sa odvážia k lupičským nájazdom. Oveľa neskôr sa Líbyjčanom dokonca podarilo vystúpiť na krátke obdobie na egyptský trón. Počas vlády kráľa Škorpióna vznikol teda faraónsky Egypt. Otázkou však zostáva, či k tomuto bájnemu zrodu prispela len jeho genialita alebo aj vonkajšie vplyvy. Dosky s vojnovou tematikou hovoria o konfliktoch medzi Egypťanmi a kmeňmi žijúcimi v okrajových častiach krajiny, ale nenachádzame na nich stopy po veľkej invázii prichádzajúcej zvonka, napríklad z východu. Iba na základe jediného predmetu by sme mohli vysloviť takúto hypotézu: slonovinová rukoväť noža z Gebel el-Araku, uložená v múzeu v Louvri, je ozdobená z obidvoch strán. Vidíme na nej postavu ovládajúcu dvoch levov a svorku šeliem pod nimi; na druhej strane je súboj. Ako zbrane slúžia palice. Sú tam aj lode, plávajúci ľudia a tiež utopení.

2008-06-15T01:40:00.001-07:00

Pred nástupom kráľa Škorpióna k moci egyptská civilizácia nejestvovala. Možno hovoriť len o miestnych kultúrach, ktorých remeselné výrobky sú viac či menej vydarené. V preddynastickom období, za Škorpiónových čias, nastala aj zmena v archeologickej dokumentácii. Zistilo sa napríklad, že pri pohrebných
1 Klimatické zmeny, o ktorých nemáme dostatočné vedomosti, zohrali istú úlohu pri premene krajiny. Hoci za čias kráľa Škorpióna bola krajina oveľa lesnatejšia než dnes, priemerné teploty sa asi veľmi približovali dnešným. Hlavné je, že Egypt mal mierne, zdravé podnebie. Vysoké teploty boli len v lete a najmenej príjemným obdobím bol koniec októbra, keď hady a škorpióny vyliezali zo svojich úkrytov. Rozdiely medzi nočnými a dennými teplotami boli výrazné a v zime dosahovali až 15°C, pričom priemerná teplota bola asi 20"C. V egyptskej literatúre sa hovorí o prudkých ochladeniach, lebo v noci bývalo dosť čerstvo. To malo za následok stavanie domov. Prírodné podmienky nútili teda Egypťanov, aby sa stali staviteľmi, a podmienky na prácu boli nepriaznivé len v istých obdobiach vo všeobecnosti priaznivého roka.

2008-06-10T01:02:00.000-07:00

Čoskoro začali Egypťania stavať lode. V časoch kráľa Škorpióna už museli existovať špecializované remeselnícke dielne. Nehovoríme len o výrobe jednoduchých člnov zo šachora, ale o plavidlách z dreva. Egyptská krajina sa zmenila. Dnes Je tu veľmi málo stromov. Avšak robotníci kráľa Škorpióna mali zrejme k dispozícii dostatok dreva z lesov na stavbu lodí.1
Aj keď sa následkom záplav údolie Nílu premenilo na obrovské jazero, styky medzi obývanými oblasťami sa celkom neprerušili. V skutočnosti dediny stáli na miernych vyvýšeninách pospájaných cestami na vrcholoch hrádzí. Ako sme si už povedali, v egyptskej mentalite nič nie je zredukované len na materiálnu, svetskú hodnotu. Pozemský Níl má svoj vzor v nebeskom Níle. Keď vody Nílu zalejú krajinu, ponorí sa Níl do praoceána, z ktorého vystúpia len pásiky zeme, prvé pahorky, na ktorých vzniká život. Jednoduchým striedaním ročných období prežíva egyptský ľud každý rok znova najzákladnejšie a najhlbšie mýty o stvorení.
Podľa Egypta je svet skutočne obkolesený veľkým kruhovým oceánom, akousi formou boha Nuna, energie, z ktorej pochádza všetko. Nad zemou je obloha podopretá štyrmi piliermi s orientáciou na juh. Čo sa týka ducha rieky Nílu, volá sa Hapi. Je skutočným otcom-živiteľom, vďaka ktorému sú ľudia šťastní. Hapi je obojpohlavný duch zrodený v jaskyni pri Asuáne,neďaleko prvého kataraktu.

2008-06-08T12:00:00.000-07:00

Existuje aj pravdepodobnejšia hypotéza: motyka je skutočne nástrojom budovania, a nie zbraňou; kráľ Škorpión a jeho spojenci konali teda ako zakladatelia osád, pravdepodobne v močaristých oblastiach, ktoré dovtedy neboli využívané, a tak zhodnotili aj pásy zeme v delte Nílu. Je možné, že v čase, keď vznikla táto doska nazývaná „Líbyjský tribút", bolo možné, že bol Škorpión ešte iba jedným z lokálnych vládcov. Vráťme sa však k hlavici kyja, ktorého tretí register znázorňuje kľukatý tok Nílu a roľníkov pri práci. Kráľ Škorpión ukazuje týmto spôsobom, že počas svojej vlády podporoval ekonomické aktivity krajiny.
Zvrchovaným panovníkom je boh Hor. Škorpión je chránencom božského sokola a ako vládca Horného Egypta má titul „ten, ktorý patrí trstine" ako všetci faraóni. Nosí jednoduché šaty. Za pásom má býčí chvost, symbol moci. Jeho úloha kráľa-mága spočíva vo vedení víťazných bitiek, ale aj v zabezpečení pôdy a žatvy. Tieto základné úlohy zobrazujú výjavy na hlavici kyja. A jeden z nich si zasluhuje osobitnú pozornosť - sú to záplavy. Podľa slávneho Herodotovho výroku je Egypt darom rieky Níl. Bez geniálnej činnosti Egypťanov konfrontovaných s prekvapujúcim prírodným javom by však zostal iba prázdnym slovom. 6500 km dlhý Níl pramení pri rovníku, preteká Sudánom, Núbiou a prekonáva šesť kataraktov, kým dorazí do Egypta. V júni jeho hladina postupne stúpa. V júli sa jeho vody zakalia bahnom a sfarbia do hnedočervena. Spôsobuje to splavený materiál pochádzajúci z Etiópie; totiž abesínske bahno je bohaté na živiny a dáva naplaveninám Nílu mimoriadnu kvalitu. Vody z tropických oblastí putujú teda od konca mája či začiatku júna a do Egypta dorazia až v lete, keď slnko najviac páli. V júli sa rieka vylieva z koryta, zalieva Egypt a zanecháva tu úrodné naplaveniny. Keď jej vody v októbri opadnú, možno siať. Roľníci veľmi rýchlo pochopili, že môžu získať aj tri úrody ročne pod podmienkou, že vybudujú zavlažovací systém. A práve vtedy zasiahne faraón. Takýto projekt si totiž vyžaduje aktívnu účasť štátu. Zavlažovanie, výkop kanálov a ich udržiavanie, ak má byť účinné, si vyžaduje, aby ho zorganizoval faraón. Výjavy vytesané na hlavici kyja z Hierakonpola dokazujú, že kráľ Škorpión, vládca Horného Egypta, jasne pochopil význam ovládnutia a využívania záplav Nílu. Kanály sú ako krvné riečište, ktoré umožňuje životu prúdiť v obrovskom tele, akým je egyptská zem. Je jasné, že po klimatických zmenách, ktoré spôsobili opadnutie vôd a dali ľuďom novú pôdu na obrábanie, boli vynájdené aj primitívne zavlažovacie postupy. V Núbii sa našli stopy týchto prvých zavlažovacích techník vo forme zdrží, kde zachytávali záplavovú vodu. Genialita egyptských kráľov však spočívala v tom, že vytvorili komplexný plán zavlažovania. Každý rok bolo treba splanírovať obrábateľnú pôdu, upevniť zadržiavacie hrádze a vyčistiť kanály. V čase medzi dvoma záplavami sa musel urobiť kus práce podľa presného plánu. Samotné hrádze sa nestavali akokoľvek a kdekoľvek. To všetko si vyžadovalo existenciu úradu stavbyvedúcich, ktorí rozhodovali o tom, ako maximálne využiť úrodnú energiu poskytovanú záplavami. Jedine silná a centralizovaná moc, ktorú stelesňoval faraón, bola schopná úspešne realizovať takúto úlohu. V tomto smere bol kráľ Škorpión geniálnym inovátorom. On vytrhol Egypt zo staroveku, keď ho naučil ovládať prírodný živel, ktorý sa mohol stať zdrojom významného bohatstva. Dnes nám jeho dielo pripadá jednoduché, až samozrejmé. Keď sa však prenesieme do jeho doby, musíme uznať, že to bol génius. Níl ako zdroj života a úrody bol aj základnou komunikačnou cestou. Pre Egypt to bola vlastne „diaľnica", využívaná na cesty z jedného konca na druhý, ekonomická os, ktorá podporovala styky medzi krajmi a upevňovala súdržnosť spoločnosti. Severozápadný vietor umožňoval aj plavbu proti prúdu a pri plavbe dolu prúdom bolo zase možné použiť plachty, ak bol prúd príliš rýchly.

2008-05-22T08:40:00.000-07:00

Odrazu sa objaví kráľ. Pôsobivá, majestátna osobnosť, s bielou korunou Horného Egypta na hlave. To už nie je náčelník kmeňa, ale skutočný vládca. Koruna je toho neklamným dôkazom. Jeho meno však zostáva záhadou: je napísané hieroglyfom v podobe škorpióna, ktorého čítanie nie je dokázané. A tak ho zjednodušene nazývame kráľ Škorpión. Pripisuje sa mu viacero predmetov, napríklad nádoba z Tury a obetné dary nájdené v chráme v Hierakonpole (v jazyku starovekých Egypťanov Nechen). Základným dokumentom je však obdivuhodný fragment hlavy ceremoniálneho kyja pochádzajúci tiež zo sídla pri Hierakonpole. Dnes sa nachádza v Ashmolean Museum v Oxforde. Je z vápenca a reliéfy na ňom zobrazujú niekoľko scén zachytávajúcich objavenie faraóna v dejinách. Výjavy sú rozdelené do troch registrov, čo je typickým znakom starovekého egyptského umenia. V najvyššom registri vidno štandardy krajov, ako aj mŕtve vtáky – pravdepodobne cíbiky - a luky visiace na štítoch so symbolmi krajov. V alegorickom sprievode krajov spoznávame symbol boha Sutecha (kompozitné zviera) a boha Mina podivného tvaru, o ktorom sa nazdávame, že ide o meteorit. Tento „kreslený seriál", ako by sme ho mohli nazvať, má svoj presný význam: kráľ Škorpión vyhlásil svoju moc nad krajmi Horného Egypta. Na čele vojska porazil populáciu symbolicky znázornenú vtákmi cíbikmi a šípmi, nepochybne obyvateľov delty Nílu a kočovníkov žijúcich na hraniciach Egypta a v oázach. Tak pred nami ožíva veľké víťazstvo Juhu nad Severom. Tu je začiatok vládcu národného významu, ktorý je napriek všetkému iba pánom Horného Egypta. Treba poznamenať, že kráľ Škorpión sa v tejto scéne nedal zobraziť ako dobyvateľ. Stretávame sa s ním až v druhom registri, v kontexte mieru a budovania. Na hlave má bielu korunu, je odetý v slávnostnom rúchu so zvieracím chvostom pripevneným k opasku, padajúcim dozadu. Oboma rukami drží motyku a kope ňou kanál. Oproti nemu, povyše jeho tváre, je sedemcípa hviezda a škorpión. Vývesný znak predchádza samotného kráľa iste preto, aby oznámil krajine ním započaté dielo. Jeden kňaz odnáša v koši zem, ktorú faraón vykopal. Ústrednou postavou výjavu je postava kráľa, obrovská v porovnaní s jeho služobníctvom. Malé postavy služobníkov a obrovská postava vládcu, to je tiež konštantný znak umeleckého výrazu Egypťanov. Nie je v tom nijaká megalománia, iba snaha vyjadriť rozdiel medzi zobrazovanými bytosťami: medzi kráľom-bohom na jednej strane a ľudskými bytosťami na druhej strane. To isté pravidlo a obdobná myšlienka sa môže vzťahovať na správcov veľkých majetkov: šľachtic, ktorý sedí nad tromi registrami znázorňujúcimi rôznych remeselníkov v jeho krajine, pozoruje ľudí, za ktorých je zodpovedný a ochraňuje ich zo svojej výšky. Jeho postava a veľkosť sa zväčšujú s jeho schopnosťou riadiť iných a dohliadať na tých, ktorých zamestnáva. To isté platí pre faraónov. Kráľ Škorpión sa pred nami objavuje v rituálnom obrade, v obrade vzniku. 0 3500 rokov neskôr, v sieňach ptolemaiovských chrámov, ako je Esna alebo Kóm Ombo (po egyptsky Nubet), uvidíme takých rímskych panovníkov, ako boli Severus, Caracala a Decius, oblečených ako egyptskí faraóni, pri výkope základov a vytyčovaní bodov na výpočet orientácie budúceho chrámu. Práca kráľa Škorpióna evokuje súčasne výstavbu zavodňovacích kanálov, základného ekonomického činu, ako aj posvätnosť vlastníctva zeme. Isté je, že kultovými stánkami v jeho dobe boli iba kaplnky postavené z ľahkých materiálov, chránené ohradou. V ničom sa nepodobali na obrovské grécke či rímske chrámy. Gestá kráľov sú však totožné. Na jednej doske z archaického obdobia vidíme hradby mesta a nad nimi symbolické postavy leva, sokolov a škorpióna, ktorí držia motyku. Interpretácia je neľahká. Ide o viaceré podoby egyptského kráľa? Alebo je to zobrazenie viacerých náčelníkov, ktorí vytvorili koalíciu, a kráľ Škorpión bol jej súčasťou? Dlho sa myslelo, že táto scéna zobrazuje rozbitie osady.

Egypt

2008-05-19T09:02:00.000-07:00

Existuje nejaká charakteristická egyptská rasa? Na takúto otázku je dosť ťažké odpovedať. Egyptský človek je možno syntézou viacerých rás : kočovníkov blúdiacich po saharskej savane, Severoafričanov blízkych Berberom a Kabylom, Semitov prichádzajúcich zo severu od Sinaja a z juhu z oblastí Arabskej púšte. Kostry z preddynastického obdobia patria k európskym aj negroidným typom, preto sa možno domnievať, že došlo k miešaniu týchto dvoch rás. Uvažovalo sa aj o nejakej dávnej veľkej blízkovýchodnej kultúre, ktorá svojimi vetvami zasahovala aj do severovýchodnej Afriky aj do západnej Ázie. Údolie Nílu by tak bolo ideálnym priestorom na miešanie populácií. Stopy o tom môžeme nájsť v analogických mytológiách známych v rôznych civilizáciách (napríklad o Usirovi a Adonisovi), v lingvistických analógiách, porovnateľných zbraniach a v oblečení. Prečo nepripomenúť aj sťahovanie národov, cesty Mezopotámcov, Ázijcov a ďalších, ktorí prichádzali do Egypta? Niektorí popustili uzdu fantázii a videli v Egypťanoch dokonca mimozemšťanov, ktorí mali kolonizovať mimoriadne úrodný priestor na zemeguli.
Najzákladnejšia slušnosť nám káže povedať, že nevieme nič definitívne o pôvodnej rase Egypťanov. Evidentne sú to bieli Afričania, ktorých mentalita, videnie sveta a civilizačný vývoj sú pre Európanov pochopiteľné, zatiaľ čo preniknúť do hĺbky afrického myslenia je pre nich takmer nemožné. Európan nemá nijaké ťažkosti precítiť egyptské umenie ani pochopiť myšlienku, ktorá, hoci je veľmi odlišná od myslenia v modernej dobe, je však vpísaná v hĺbke nášho vedomia.

2008-05-02T04:05:00.000-07:00

Ak teda nie sú známe jaskynné obydlia, konštatujeme, že egyptský starovek nepredstavuje nič originálne v porovnaní s klasickými schémami, ktoré vypracovali znalci staroveku. Ľudia najstarších dôb sa venovali lovu, zberu, opracovávali pazúrik a iné tvrdé kamene. Skôr než sa usadili, žili asi kočovným spôsobom života, venovali sa pastierstvu na savanách, ktoré boli od 7. do 3. tisícročia čoraz nehostinnejšie. Objavuje sa tkáčstvo, košikárstvo a hrnčiarstvo. Vieme, že obilie sa v údolí Nílu začalo pestovať medzi rokmi 4600 až 4200 pred n. I. a pripravilo tak rozvoj roľníctva. Pravdepodobne v tomto období ľudia začali aj zavlažovať, siať do usadených naplavenín, organizovať lov a rybolov, stavať obetné miesta bohom, hĺbiť hroby, kam ukladali vzácne predmety, ktoré mali slúžiť zosnulým na druhom svete. Egyptský starovek je predovšetkým prekvapujúcou dobou kamennou, keď remeselná zručnosť dosiahla majstrovstvo, ktoré počas doby faraónov nikdy neupadlo. Dokonalosť spracovania možno konštatovať podľa nožov, kyjakov, náradia či nádob.
Vytváranie koryta a údolia Nílu sa skončilo okolo r. 4000 pred n. I. a bola to významná udalosť. Ráz krajiny sa ustálil. Človek sa jej naozaj zmocnil a začal ju meniť, aby zlepšil svoje životné podmienky. Takto sa rodil Egypt. Usadlý spôsob života priniesol postupné vytváranie miestnych kultúr, v ktorých je dosť ťažké určiť vplyv Afriky. Z konca paleolitu sú skutočne známe mnohé africké oblasti, kde sa objavili na stenách jaskýň maľby zobrazujúce postavy ľudí a zvierat v pohybe, napríklad pštrosy a slony, ba niektoré z nich sa možno stali aj symbolmi egyptských krajov. Vzťahy medzi Egyptom a Afrikou v období staroveku však zostávajú nejasné. Ak hovoríme o rodiacej sa civilizácii, ide o dosť primitívnu civilizáciu: neexistujú mestá ani veľké stavby, iba chatrče z trstiny, naplavenín a blatovej malty, jednoduché hroby, niekedy iba obyčajné diery v zemi. Zdá sa, že niet ničoho, čo by naznačovalo zrod veľkej kultúry a najmocnejšieho štátu staroveku. V dedinách ako Merimde, Beni Salam na severozápad od Káhiry, na okraji púšte objavili zvyšky obilnej sýpky a ozdobné predmety zo slonoviny. V mestách Tasa a Badari, medzi mestami Siut (Asijú) a Chmunu (Ešmunén), vyrábali keramiku a používali meď. Meď slúžila na výrobu nástrojov, zbraní a toaletných predmetov. V tzv. gerzénskom období sa na nádobách objavujú motívy ľudí, lodí a zvierat a symboly krajov. Dediny sa pravdepodobne spájali do väčších zoskupení a jednotlivé rody pritom spájali svoje zdroje a pracovné kapacity. Začína sa prejavovať fenomén hierarchizácie, presadzuje sa moc najautoritatívnejšieho a najuznávanejšieho vodcu. Okolo neho sa združuje elita. V prípade stretu medzi dvoma veľkými osadami, snažiacimi sa potvrdiť svoju suverenitu na určitom území, môže prepuknúť konflikt. Každý rod sa usiluje charakterizovať nejakým posvätným znakom, často zvieracieho tvaru. Slovom, vznikajú miestne „kniežatstvá", rozvíjajú sa a pomaly rozširujú svoju obrábanú pôdu a lovné revíry. Za zmienku stojí aj to, že telá mŕtvych zvierat, napr. šakalov, býkov, baranov a gaziel začínajú ukladať do pásov látky a ľanových rubášov. Táto koncepcia posvätnosti zvierat neskôr nepochybne veľmi prekvapila gréckych cestovateľov. Náboženské tradície, ako aj uchovávanie mŕtvych v rakvách i voľba západného brehu Nílu za miesto nekropol vznikli vo veľmi dávnych časoch.

KRÁL ŠKORPIÓN A ÚSVIT CIVILIZÁCIE

2008-04-26T02:54:00.000-07:00

Pred päťdesiatimi miliónmi rokov bol celý Egypt pravdepodobne zaliaty morom. Keď voda postupne ustúpila, Níl začal hĺbiť svoje údolie. Jeho delta ešte neexistovala v tej podobe, ako ju poznáme dnes. Následkom vzostupných pohybov údolia a definitívneho vyhĺbenia koryta Nílu, ako aj klimatických zmien vznikla veľmi svojrázna krajina. Staroveký Egypt bol rozsiahlou oázou, zatiaľ čo okolité krajiny trpeli suchom. A práve tu sa zrodila súdržná civilizácia. Severný Egypt, delta Nílu bola močaristá a niektoré jej časti priam nepreniknuteľné. V mohutnom tŕstí a papyruse žili kŕdle vtáctva, žeriavov, kačíc, prepelíc a podobne. Krokodíly a hrochy vládli vo vodách, kde žilo veľké množstvo rýb. Bolo to skutočné more, kde najvyššie byle šachora siahali až do výšky šiestich metrov. Pre človeka tu nebolo miesta. V historickej dobe bol šachor papyrusový, ktorý sa dnes už v Egypte nevyskytuje, hlavnou surovinou: písalo sa naň, vyrábali sa z neho napríklad člny, laná, rohože aj sandále. Táto rastlina ešte dlho zostávala pre Egypťanov symbolom životnej sily, a preto v chrámoch stavali stĺpy v tvare papyrusu, ktoré mali stelesňovať silu rastlinstva.
V Hornom Egypte brehy údolia Nílu ešte pokrývala vegetácia. Nachádzali sa tu aj papyrusové lesy. Začalo sa ukladať nílske bahno, a tak sa začiatkom neolitu vytvára pôda pre budúcu roľnícku civilizáciu. Čoskoro sa prejavil kontrast medzi černozemou v kultivovanej časti Egypta a červenou pôdou v púšťových oblastiach. Postupne vznikal dlhý obrábaný pás zeme prechádzajúci nebezpečnými a nehostinnými oblasťami. Na západnom brehu je Líbyjská púšť, súčasť miestami kamenistej a miestami piesočnatej Sahary. V tom čase púšť ešte nebola rozsiahla ako dnes; vyskytli sa tu aj pastviny, ba aj orná pôda. Žila tu líbyjská populácia, ktorá nikdy nedosiahla vysokú kultúrnu úroveň Egypťanov. Líbyjčania mali bledú pokožku, modré oči a červené vlasy, do ktorých si vkladali vtáčie pierka na znak svojej rasy. Líbyjčania pravdepodobne obývali oázy Síwa, Farafra, Dachleh, Charga a Baharíja. lch vzťahy s Egypťanmi boli vždy problematické. Pobrežie nebolo oveľa pohostinnejšie, ale bola to strategická prístupová cesta do oblastí tvoriacich Palestínu a lemujúcich Sinajský polostrov. Tak ako na východ od Geptu (dnešný Kuft) aj tu vybudovali Egypťania prístupové cesty k baniam, kde objavili zlato, malachit, med a tyrkys. V meste Serabit el-Chadim čoskoro uctievali „Pani tyrkysov" - Hathor. Podmienky ťažby boli veľmi náročné, avšak veľa kráľov, ako uvidíme ďalej, prispelo k spriechodneniu púšte a k zlepšeniu pracovných podmienok v baniach. Smerom na juh, za prvým kataraktom, leží Núbia, krajina oveľa chudobnejšia než Egypt. Jej exotické produkty a zlato boli však pre faraónov veľmi príťažlivé. Núbiu, ktorá bola niekedy kolóniou, inokedy zas viac-menej nezávislou krajinou, však nikdy nepovažovali za súčasť Egypta. Jej obyvatelia nehovorili po egyptsky, mali inú kultúru a iné zvyky. Katarakty na Níle, čiže rýchle prúdy spôsobené obrovskými balvanmi prehradzujúcimi tok rieky, tvorili prekážku pre pohyb ľudí i myšlienok. Egyptský starovek je málo známy. Obdobie pred prvým faraónom Menim podľa Egypťanov zahŕňa obdobie, keď vládli dynastie bohov. Po nich nasledovali služobníci boha Hora, ktorí pripravili nástup ľudí na trón. Výskumy v teréne poskytujú rovnaké množstvo otázok ako odpovedí. Známe sú sídla, exhumujú sa ďalšie staroveké predmety, pokúšame sa zostaviť periodizačné systémy. Napriek tomu udalosti zostávajú nepresne zoradené. Pravdepodobne najstaršie stopy prítomnosti človeka sa dajú odhaliť v oblasti VVasetu (Téb). Isté je, že prapôvodní obyvatelia Egypta trpeli nedostatkom vody a rozširovaním púšte, čo ich nútilo sústreďovať sa v okolí vodných zdrojov, v oázach a pozdĺž toku Nílu.

2008-04-19T09:42:00.001-07:00

nesmierne bohatstvo, aké v Novej ríši získali Amonovi kňazi. Boh umožňuje kráľovi poraziť jeho nepriateľov, a faraón mu zato skrášľuje nespočetné chrámy. Je zaujímavé, že v jednej zdvorilostnej formulke s magickým významom nasledoval za menami faraónov výraz „život, zdravie, sila". Z textov vieme, že dvorania nenazývali kráľa menom, ale oslovovali ho „Jeho Veličenstvo", „boh", „Hor". Diodór Sicílsky (I, 70 - 71) o faraónoch píše: „Králi vôbec nemohli konať podľa svojho želania. Všetko sa riadilo zákonmi, a to nielen ich verejný život, ale aj súkromný, každodenný. Neslúžili im kúpení sluhovia či otroci, ale starostlivo vychovávaní synovia veľkňazov, ktorí mali vyše dvadsať rokov. V každú dennú či nočnú hodinu, keď mal kráľ plniť nejakú povinnosť, ktorú ukladali zákony, ktoré nemohol svojvoľne obísť." Každodenný život kráľa Egypta musel skutočne byť únavný a nemal nič spoločné so záhaľčivým životom orientálneho mocnára oddávajúceho sa radovánkam. Prebudenie faraóna Egypťania prirovnávali k božiemu úsvitu; slnko a panovníka vítali tóny obradného spevu: „Prebuď sa v mieri, nech sa kráľ zobudí v mieri, nech je tvoje prebudenie pokojné." Obliekanie faraóna bol tiež rituál. Najdôležitejšie bolo nasadenie obidvoch korún, náhrdelníkov a falošnej brady - zázračných síl, ktoré mohli vziať do rúk len kňazi, ktorých úlohu považovali za prvoradú. Parochniari, hlavní korunovači alebo obúvači sandálov si uvedomovali, že oni, ktorí sú najbližšie k osobe kráľa, plnia posvätnú funkciu. Faraón, ako boh Hor, vo svojom príbytku každodenne prerokúval so svojím prvým radcom - vezírom kráľovské záležitosti. Musel udeliť množstvo audiencií, prijať žiadosti významných ľudí, ktorí sa neskláňali pred ním, ale pred božským princípom, ktorý stelesňoval. Vyžaroval takú silu, že podaktorí v jeho prítomnosti strácali vedomie. Starostlivo sa vyhýbali dotknúť sa ho zo strachu, že ich zasiahne sila, ktorú vyžaruje. Ako vidno, každodenný život a posvätnosť sú vo faraónskom „remesle" nerozlučne pospletané. Z nádherných palácov, kde žili faraóni, nezostalo vlastne nič. Egyptskí stavitelia ich nestavali na večnosť ako chrámy či hrobky. A predsa paláce sa prirovnávali k nebu či k obzoru, k miestu, kde kráľ vstával a líhal si ako hviezda pohybujúca sa po kozmickej dráhe, plávajúca vesmírom, ktorého brány jej otváral boh Re.1
Dôležité je upozorniť, aké hlboké zväzky spájali členov kráľovskej rodiny, teda aspoň jej najbližších členov. Už sme sa zmienili o rešpekte syna voči otcovi, treba však dodať, že láska spájala nielen kráľa a kráľovnú, ale aj panovníkov a ich deti. Takýto postoj bol velebený v tzv. „amarnskom" období, keď sa Achnaton a Nefertiti neobávali dať sa zvečniť v rodinnom kruhu so svojimi deťmi. Od čias Starej ríše vyžaruje zo sôch slávnych párov nežnosť, niet tam strojenosti, ba priamo z nich cítiť ľudskú srdečnosť. Kráľovná je skvelá manželka, žena a pani domu v plnom zmysle tohto egyptského výrazu, ktorý sme si zachovali. Vieme, že právne a sociálne postavenie ženy v starovekom Egypte dosiahlo taký stupeň nezávislosti, aký nemá ani v dnešných civilizáciách. Vo svojom diele Kráľovstvo a bohovia poukázal Frankfort na to, že egyptský kráľ bol predovšetkým zárukou harmónie medzi ľuďmi a nadprirodzenými silami a život bol chápaný ako súkno utkané zo vzťahov medzi nebom a zemou. Ak niet kráľa, harmónia zanikne a ľudská existencia tápa v chaose. Až do posledného dychu veril faraónsky Egypt tejto myšlienke a žil podľa tohto zákona. Faraón bol hybnou pákou spoločnosti, ktorá nebola ničím iným len viac či menej dokonalým odrazom božskej spoločnosti. Egypťania si nikdy nemysleli, že faraón je obyčajný politický vodca, smrteľník s obmedzenými túžbami, ktorý sa zaoberá osobnými ambíciami. Kráľ v sebe spájal božstvo a ľudskú bytosť, vytvárajúc tak výnimočnú, s nikým neporovnateľnú osobnosť, vrchol civilizácie, ktorá trvala niekoľko tisícročí a ktorej veľkoleposť postup-
1 Symbolické formulácie, ktoré sa nachádzajú v egyptských textoch, tak vyjadrujú konkrétne pojmy: nebeské brány zodpovedajú napríklad bránam naosu, malého pamätníka nachádzajúceho sa v najtajnejšej časti chrámov. Preto kráľ každé ráno otváral tieto brány, aby zobudil boha.

ne objavujeme. Faraóni boli vždy výnimoční ľudia a politický a spoločenský model, ktorý formovali, bol tiež výnimočný. Poďme sa teda s faraónmi zoznámiť.

2008-04-09T04:03:00.000-07:00

Keď sa kráľ s dvojitou korunou na hlave1 prvý raz ukázal svojmu ľudu, prirovnávali ho ku hviezde. Neoslavovali osobu, ale princíp. Človeka, ktorý hral úlohu vládcu, nepoznali, alebo len veľmi málo, videli však jasne, že faraón je opäť na tróne. Faraón je korunovaný, spravodlivosť vyhnala nespravodlivosť, planéty sú opäť na svojich dráhach, začína sa nová éra. Dobrá správa sa nesie po krajine. Vypúšťajú štyri divé husi, aby na štyri svetové strany rozniesli správu o tom, že nový faraón bol korunovaný a že všetko je odteraz tak, ako má byť. Správcovia už prozaickejším spôsobom oznamujú hlavám provincií nástup nového panovníka. Pisári napíšu posolstvá, opatria ich osobnou pečaťou faraóna, ktorý v prvom roku svojej vlády vykoná „okružnú cestu po krajine"2. Kráľ už teda sedí „na Horovom tróne živých", na stolci v tvare kocky s nízkym operadlom. Po bokoch sú symboly jednoty Obidvoch krajín: zviazaný papyrus a trstina. To nás privádza ku
1 Egyptskí králi nosili na hlave viacero korún, ktorých symbolika je dodnes predmetom štúdia. Každá koruna mala osobitný tvar a farbu. To, čo nazývame pšent, je dvojitá koruna; tvorí ju červená koruna Dolného Egypta v tvare mažiara, z ktorého vystupuje božská kobra uraeus. Koruna Dolného Egypta je biela, v tvare valca ukončeného gufou. Mohli by sme menovať aj modrú korunu, čiže chepereš. Pamätajme, že tieto koruny nie sú predmety, ale živé bytosti. Egypťania verili, že sú to bytosti obdarené energiou. Len patrične zasvätené osoby s nimi mohli narábať bez nebezpečenstva. Boli súčasťou kultu a ospevovali ich v chválospevoch.
2 Korunovačný obrad pokračoval zvláštnym ceremoniálom, nazývaným heb-sed. Mal dodať kráľovi novú silu a energiu, ktorá sa vyčerpala po určitých rokoch vládnutia.

kráľovským menám, ktoré určujú podstatné vlastnosti nového panovníka.1 Výraz „faraón" je odvodený z egyptského výrazu označujúceho „veľké sídlo". Počnúc Thutmosem III. sa v egyptských prameňoch používa na označenie kráľa. Dovtedy to bolo jedno z pomenovaní paláca, kde žil panovník. Mená prvých faraónov sa vpisovali do štvoruholníka, symbolizujúceho práve tento palác, nad ktorým bol božský sokol Hor, ochranca kráľovstva. Počnúc 5. dynastiou majú faraóni až päť mien zodpovedajúcich ich „titulom", ktoré tvoria celý protokol: meno Hor, meno zlatý Hor, meno ochraňované „dvoma paniami" (Nechbet, božská supica - bohyňa Horného Egypta; Wadžet, bohyňa - kobra, bohyňa Dolného Egypta), meno kráľa Horného a Dolného Egypta, meno syna boha Rea. Meno a priezvisko sa nachádzajú v takzvanej kartuši, čiže v pozdĺžnom ovále, čo bol pôvodne povraz spojený sponou, symbolizujúci „to, čo obkolesuje Slnko", teda vesmír, nad ktorým vládne faraón.2 Má to svoj zmysel. Napríklad Ramesse znamená „Narodený z Rea"; Mentuhotep zas „Nech je spokojný boh Montu"; Chufu (Cheops) znamená: „Nech ma (boh) ochraňuje". Môžeme súhlasiť s Gardinerom, že tieto mená vyjadrujú úsilie vládnuceho kráľa, jeho vôľu dať svojmu kráľovstvu istú perspektívu, istý symbolický program, ktorý treba rešpektovať. Každý faraón je chránencom boha, ktorého naj

1Treba poznamenať, že nositeľkami legitimity, ktorej princípy sú žiaľ nejasné, boli ženy. Často sa písalo, že faraóni sa ženili so svojimi „sestrami", avšak slovo sestra v reči Egypťanov môže označovať jednoducho milovanú ženu. Preto sobáš medzi „bratom a sestrou" by sa nemal chápať doslovne. Najstaršia faraónova dcéra bola totiž teoreticky legitímnou dedičkou kráľovstva. Možno predpokladať, že designovaný faraón sa oženil s touto ženou, aby potvrdil svoju moc, a že ona takto dostala titul „prvej kráľovskej manželky". Napokon, nič nebránilo tomu, aby žena bola kráľovnou Egypta a poznáme viacero príkladov, z ktorých najslávnejšou bola kráľovná Hatšepsut. ''Posledné dve mená kráľov predstavujú to, čo niekedy nazývame meno a priezvisko faraóna. Fakt, že boli napísané v kartušiach, zohral rozhodujúcu úlohu v procese rozlúštenia hieroglyfov, pretože Champollion v nich našiel prvé oporné body.

Egypt - faraoni

2008-04-07T05:33:00.000-07:00

Magické schopnosti faraóna vysvetľujú aj jeho vojenské úspechy. Je mimoriadne chrabrý a nebojí sa nijakého nepriateľa. Chránia ho bohovia a dávajú mu silu zvíťaziť, preto mu vždy nakoniec pri nohách leží deväť lukov, čiže symbol cudzích krajín. Takto faraón za pomoci celého vesmíru bráni ničivým silám zničiť započaté dielo. Ako uvidíme, vo vojnách, ktoré Egypt viedol, by sa nemalo na takéto videnie zabúdať. Výjavy z bojov, zobrazené na stenách chrámov, sú v tomto smere výrečné. Slnečný kráľ, vladár stelesňujúci poriadok sveta, víťazí nad neporiadkom, chaosom neorganizovaných tieňov. Faraón akoby nejakým spôsobom nepriateľa uhranul, aby ho mohol lepšie spacifikovať.
„Kráľ zomrel, nech žije kráľ," táto fráza, dobre známa v kontexte francúzskeho kráľovstva, vystihuje aj egyptský spôsob kraľovania. Smrť' faraóna je tou najdramatickejšou udalosťou, akú si možno predstaviť. Slnko sa stratí, harmónia je ohrozená, celá spoločnosť sa môže prepadnúť do ničoty. Kráľ v skutočnosti nezomiera. Opúšťa svet ľudí, vystúpi na horizont, dostane sa do neba a spojí sa so svojím stvoriteľom. Pláva v nebeskom priestore, kde sa stane hviezdou. Z hviezdneho vesmíru, ktorý je nad nami, svietiace duše faraónov neustále ovplyvňujú osud ľudí. Zem, presnejšie povedané ľudia na zemi žijú v úzkosti. Smútia a netrpezlivo očakávajú následníka, ktorý ukončí zmätok a osvieti nový Egypt múdrosťou kráľov. V mnohých prípadoch starnúci faraón ešte za svojho života prijal na trón po svojom boku svojho syna alebo následníka s cieľom predísť takémuto obdobiu anarchie. Ľudia na zemi sa zaoberajú mumifikovaním mŕtveho kráľa a jeho uložením do hrobky, do tej hrobky, ktorú si dal postaviť, keď si počas celej svojej pozemskej existencie pripravoval bývanie na večnosť. Ako sme už povedali, kráľ nezomiera, žije ďalej, iba v inej forme. Svedčí o tom text Ramesseho II. známy ako Veľký venovací nápis z Abdžu (Abydosu, kde žiada svojho otca, zosnulého Setchiho I., aby sa za neho prihovoril u boha Rea, u ktorého sa nachádza. Stať sa faraónom znamená vystúpiť na trón počas slávnostnej korunovácie. Ide o zázračný rituál, porovnateľný so stredovekými „mystériami". Celý Egypt sa zúčastňuje na korunovácii svojho kráľa, živého stelesnenia boha Hora, keď kráľ prijíma dedičstvo od svojho otca Usira (Osirisa). Bohovia, bohyne a všetky egyptské kraje sa zúčastňujú na korunovácii. Počas výstupu nového faraóna na trón ho predstavujú božským predkom, ktorí sídlia v svätyniach a bdejú nad správnym priebehom ceremónie. Ústredným bodom obradu je samotná korunovácia: kráľ dostane dve koruny. Prvá, červená, symbolizuje Dolný Egypt, druhá biela, je symbolom Horného Egypta. Hora Sutech, bohovia a ochrancovia oboch území, posväcujú kráľa a odovzdávajú mu život. V tej chvíli sa koná akt „spojenia Obidvoch krajín", nové spojenie Juhu a Severu, nastolenie jednoty, ktorú rozbila smrť' predchádzajúceho faraóna. Súčasťou korunovácie sú aj ďalšie obrady, napríklad: faraón vykoná symbolický beh okolo hradieb mesta Mennoferu (Memfisa), najstaršieho hlavného mesta zjednoteného Egypta. Boh Thovt a bohyňa Sešat, záhadná patrónka písma a pisárov, držiteľka sedemcípej hviezdy, vyryjú do posvätného stromu v Heliopole trónne mená nového kráľa. Korunováciou sa vracajú šťastné časy. Zatiaľ čo tento obrad sa odohráva v tajomnom prítmí chrámu, vonku sa koná ľudová veselica. Egypťania mali veľmi radi slávnosti. Korunováciu sprevádzalo veselé hýrenie, hostiny a pitky, čo bolo celkom normálne v krajine, kde pestovanie viniča malo svoju vážnosť. „Krajina dostala nového vladára, zase svitnú krásne časy. Vyhladnutí sa najedia dosýta, smädní sa napijú, nahí dostanú odev."

Egyptské lékařství

2008-04-02T05:13:00.000-07:00

Egyptské lékařství

Mezi odborníky pro choroby ušní, oční, kožní a jiné zastával významné postavení i "znalec tělesných tekutin" a "strážce konečníku". Strážce konečníku byl odborný lékař. V palácích na Nilu věnovali konečníku a jeho obsahu mimořádnou pozornost. Vnitřní choroby Egypťané ještě neznali, a tak různé břichaboly, koliky a ujímání přisuzovali poruchám vyprazdňování. Zajisté docela správně. Při zácpě se lékař dostavil okamžitě. Moudře pokýval hlavou a jako vždy poslal pro otroka, aby přiklusal s projímadlem, jehož základem již tehdy byla ricinová semena a připravil rovnou i stolicopudné čípky z ovčí vlny smočené ve zvířecí žluči. Když ani čípky nepomohly, nezbývalo, než namíchat klizma. Klistýr po Egyptsku představoval sladké pivo smíchané s olejem, vonnými silicemi a ještě něčím tajným, co bylo pouze pro samotné faraony. Jako prostředek krajní nouze zbývalo vykuřování konečníku. Smyslem vykuřování bylo ještě horším pachem přehlušit zkažený vzduch v útrobách (což se hodilo spíše pro obyčejný lid), nebo naopak libou vůní naladit střeva ke kýžené činnosti. Na rozpálené kameny pod vznešenými hýžděmi faraona se nasypala směs vonných pryskyřic s myrhou, puškvorcem, jalovcem či terpentýnem. Pokud se neulevilo, bylo zle. Na scénu nastoupil specialista v zaklínání.
Ve starém Egyptě ženy rodily na cihlách. Pro egyptské ženy byl skutečně obvyklý porod v podřepu, při kterém měla rodička podloženy nohy cihlami. Z cihel se dalo sestavit docela praktické porodní lůžko a navíc šlo o onu osudovou cihlu, jíž se poprvé dotklo tílko novorozence. Neboť do ní bohové vepsali budoucnost dítěte. Vedoucím porodnického týmu bohů byl Bes, tlustý zamračený trpaslík, který měl za úkol odhánět zlé duchy.
Řecký lékař, Hérofilos (nar. Kolem r. 300 př. n. l.), působící v Egyptě poprvé prováděl veřejné pitvy na mrtvolách. Objevil 3 mozkové blány, popsal spojení mozku s míchou, mozkové nervy, strukturu oka a vymyslel jméno pro dvanáctník. Jako Hippokratův zastánce modifikoval jeho teorii že: vyživovací síla má sídlo v játrech, oteplovací v srdci, myslící v mozku a vnímající v nervech. Před Hérofilem se totiž soudilo, že jsou nervy duté, aby jimi mohl proudit vzduch, a nebo že sperma vzniká v mozku a míchou stéká do varlat.
Rovněž Erasistratos objevoval. Podařilo se mu objevit výstupy nervů z lebky a již rozlišoval žíly od tepen.

Egypťan Sinuhet

2008-03-27T05:32:00.000-07:00

Egypťan Sinuhet

Obsah:
Tento historický román se odehrává ve starém Egyptě v období Nové říše. Sinuhet je, jako otvírač lebek, jmenován doktorem. Toto jmenování dostal od faraóna Achnatona. Postupně je Sinuhet zatahován do různých problémů pod vlivem svého přítele, ctižádostivého válečníka Haremheba. V důsledku náboženských sporů je Egypt postupně z vnitřní i vnější strany oslabován. Sinuhet, osobně poznamenaný ztrátou své dívky Mirey, později i smrtí milenky Merit a jejich syna a rozčarovaný bojem o moc, zasáhne. Otráví chetitského prince Šatatku a ve jménu záchrany Egypta, zuboženého rozpora, usmrtí i faraóna Achnatona. Faraonem se stane Heremheb. Z obavy před Sinuhetem, který ví příliš mnoho, jej posílá do vyhnanství na pobřeží východního moře.

Teoretický rozbor:
V románu je dobře popisováno prostředí a rozdílný život lidí – otroků, měšťanů a faraóna. Román je také obohacen úvahovými pasážemi o smyslu života a životních hodnot. I z těchto důvodů patří kniha do ruky každému, kdo se chce dozvědět více o egyptské civilizaci.

Egypt

2008-03-25T05:57:00.000-07:00

Podstatné sú väzby faraóna s vesmírom: Slnko je pre ľudí, jeho lúče prenikajú všade. Vyháňa z Egypta tiene; počuje všetko, čo sa hovorí, lebo má milióny uší; všetko vidí, lebo jeho zrak je prenikavejší než denná hviezda (Slnko). Faraón ako správca životnej sily je vykonávateľom božskej vôle. Takúto moc mu nepridelili despotické zákony, on je zodpovedný za materiálny a duchovný život vo svojom kráľovstve. Rituálnymi obradmi faraón umožňuje ročným obdobiam, aby sa striedali v súlade so zákonmi vesmíru, umožňuje záplavám, aby prišli zúrodniť Egypt, a Slnku, aby vychádzalo. Mnohí faraóni boli skutoční znalci náboženstva a jeho symboliky. Vieme, že navštevovali posvätné knižnice, študovali kroniky svojich predchodcov, aby sa podriadili princípom múdrosti, ktoré mali usmerňovať ich konanie. Náboženskú činnosť považovali za nástroj ovládania sveta. Bolo nevyhnutné, aby faraón bol človek učený. Ako hlava vlády vykonával kráľ aj úlohu kňaza, lebo jeho najvyšší úradníci museli „zabezpečiť, aby Maat, vesmírna harmónia, zostúpila k nemu". Inak povedané, vo svojich vzťahoch museli rešpektovať svoje skutočné postavenie tak, aby kráľ mohol zabezpečiť spravodlivosť. Faraón, strážca nepísaných zákonov, je Slnko, zatiaľ čo jeho prvý minister - hlavný radca - bol označovaný ako Mesiac: aj v koncepcii administratívnej hierarchie teda prevláda náboženský a kozmický tón. Náboženské povinnosti faraóna spočívali v budovaní, opravovaní a spravovaní chrámov. Na to, aby bohovia mohli uplatňovať svoj vplyv na zemi, potrebujú nejaký svätostánok. Je na kráľovi, aby ho postavil, aby sa v ňom potom vykonávali bohoslužby a rituály. V skutočnosti je faraón jediným kňazom. Jeho obraz je súčasťou stien každého chrámu. Tento živý obraz sa prevtelí do kňaza, ktorý vykonáva bohoslužby v kráľovom mene. Chrám je nevyhnutný nielen ako náboženská podstata, ale aj ako hlavný ekonomický nástroj. Každý svätostánok je výrobcom, správcom a prerozdeľovačom bohatstva krajiny. Zabezpečuje život Egypta po duchovnej i materiálnej stránke. Táto posledná poznámka nám umožňuje vyzdvihnúť jeden mimoriadne dôležitý bod: v starovekom Egypte nikdy neoddeľovali duchovný a materiálny svet. Kráľ nie je len kňazom, ale aj hlavou štátu a naopak. A pre krajinu je príznačné, že ju riadi faraón, ktorého moc je skutočná. Vždy, keď pohasína sláva kráľov, keď sa rozkníše trón faraóna, Egypt prežíva obdobia temna. Keď bohovia prestanú bdieť, hospodárstvo chradne. Na dobrú organizáciu, centralizáciu a deľbu prírodných aj magických energií je nevyhnutná jednotná a silná centrálna moc. Proti anarchii a neporiadku má egyptský faraón k dispozícii veľmi konkrétne zbrane, ako sú armáda a polícia, ale používa aj mágiu. Kráľ, ktorého chráni božský sokol, s korunou symbolizujúcou moc, s býčím chvostom za pásom, ako vládca nad mestami a krajmi, ktorých ducha symbolizujú magické znaky, je syntézou zvieracích, ľudských a vesmírnych síl. Vari ho neprirovnávajú k ručiacemu levovi či šakalovi, ktorý za okamih obíde celú krajinu, alebo k ohňu, víchrici, či búrke? V jeho srdci sa nachádza Sia - intuícia. V jeho ústach sídli Hu - slovo stvoriteľa: preto sa slová, vyslovené kráľom, vzápätí stávajú skutočnosťou. Všetko, čo si zaželá kráľ, sa splní. Jeho jazyk Je ako váha a jeho pery sú presnejšie ako jazýček na nej. On kreslí plány chrámov a vedú ho pri tom hviezdy na nebi.

Egypt

2008-03-19T09:41:00.000-07:00

Pojem ríša nepochádza od Champolliona, ktorý hovoril len o dynastiách, ale od pruského diplomata Carla Josiasa von Bunsena, ktorý r. 1844 aplikoval na egyptskú históriu model Svätej ríše rímskej nemeckého národa. Znamená to, že pri jeho používaní treba byť opatrný, tým viac, že egyptská politika, ani v časoch Novej ríše, nebola „imperialistická" v modernom zmysle slova. A ako analyzujú vlastné dejiny sami Egypťania? Odpoveď na túto otázku nie je jednoduchá. Grécka a rímska civilizácia inšpirovala vlastných historikov, ktorý skúmali svoju minulosť a interpretovali ju. Napriek dlhému obdobiu civilizácie faraónov nie je však známy ani jeden egyptský autor, ktorý by napísal dejiny svojej krajiny. Toto zistenie je dôležité, lebo nám umožňuje preniknúť do podstaty egyptského myslenia, ktoré vyrástlo z večnosti a z pocitu, ktorý sa nemenil napriek plynúcemu času. Civilizácia faraónov vôbec nie je statická či nehybná, ako sa o nej veľmi často písalo; naopak, neustále sa obnovuje. Buduje sa a tvorí, znovu objavuje svojho ducha, ale nedá sa povedať, že by stavala na ústrednej dogme našich moderných civilizácií na pokroku. Pre Egypt, podľa vyjadrenia M. Eliadeho, je mýtus čiže ozajstný príbeh na počiatku všetkého. Každý kráľ situuje prvý rok svojej vlády na prvopočiatok a panovanie každého ďalšieho kráľa je novou epochou. Dôležitý nieje dátum, ale začlenenie faraóna do kozmického poriadku. V zmysle modernej terminológie neexistuje teda staroveký Egypt „z historického pohľadu". Pri dejinách faraónov je dôležité pochopiť históriu ako oslavu ich ľudu, ako oslavu jednoty prírody a bohov. Označovať egyptský štát za „politický konzervativizmus" len preto, že ním nezmietali náhle skoky a sociálne otrasy, je prejavom neznalosti hodnoty, akú má posvätná tradícia, čiže sila permanentnej obnovy. Z nápisov je zrejmé, že faraóni žili s vedomím
„času bohov" a „času predkov", s povedomím znovunastoľovania „prvého razu" a takýmito výrazmi označovali zrod života a znovuobjavovanie strateného raja. Zoznamy kráľov, o ktorých sme sa zmienili, sa začínajú kráľovstvom bohov, po nich nasledujú polobohovia, bytosti svetla a potom pokračovatelia boha Hora, predchodcovia prvého kráľa-človeka, Meniho. Pre Egypťanov to nie je nijaká fikcia. Je to najlepší spôsob ako potvrdiť, že kráľovstvo sa zrodilo z božstva a že vzor, na ktorý sa každý kráľ odvoláva, je nadľudského pôvodu. Faraónska spoločnosť, zoskupená a zorganizovaná okolo svojho kráľa-boha, dôsledne vychádzala z tohto princípu. Musíme uznať, že napriek množstvu dokumentov skutočné historické pramene sú zriedkavé. Musíme skúmať náhodné pamiatky a texty, dávať pozor na zmienky, starostlivo skúmať „životopisy" a príbehy o hrdinských činoch kráľov. Dejiny starovekého Egypta, ktoré teraz píšeme, obsahujú rozsiahle hmlisté miesta. Z tridsiatich dynastií poznáme len tretinu - aj to iba čiastočne - takých, ktorých chronológiu môžeme prezentovať s akou-takou presnosťou. Takzvané „prechodné obdobia" sú najhmlistejšie. Nemali by sme sa dať zlákať koncepciou dynastie, hoci vyzerá dôveryhodne. V skutočnosti nevieme, prečo sa prechádzalo z jednej dynastie do druhej. Nepoznáme ani kritériá, ktoré rozhodovali o dĺžke trvania jednej dynastie: 18. dynastia je veľmi početná, zatiaľ čo v 28. dynastii je len jeden kráľ a 7. dynastia pravdepodobne ani neexistovala. Ak hodnotíme význam niektorého faraóna, často sa odvolávame na frekvenciu výskytu jeho mena na stélach, skarabeoch a v iných prameňoch. Avšak strata veľkej časti dokumentov môže byť príčinou našich omylov pri ich hodnotení. K týmto ťažkostiam sa pridružuje ďalšia, vyplývajúca zo samotnej egyptskej mentality. Faraóni, starajúci sa o večnosť, nám zanechali to, čo považovali za podstatné: svoje chrámy a svoje hrobky. Mestá, dediny, súkromné domy sa nestavali „z kameňa večnosti", ale z materiálov podliehajúcich skaze. Skoro úplne nás tak zbavili archeologických svedkov každodennej egyptskej reality v minulosti. Našťastie, „scény zo súkromného života" bohato ilustrované na stenách hrobiek, nám túto minulosť rekonštruujú. V tomto kontexte však netreba zabúdať, že majú často istý symbolický význam, ktorý prevyšuje ich materiálny aspekt. Táto mentalita viedla faraónov k tomu, aby manipulovali s históriou spôsobom, ktorý nás zavádza. Znamená to, že kráľ si napríklad môže požičať od svojich predchodcov istú scénu, ktorá sa a popri javila ako historická, ale takto získala nadčasovú hodnotu. Scénu zajatia porazených Líbyjčanov nachádzame napríklad za vlády faraóna Sahureho (Stará ríša, 5. dynastia), Pepiho II. (Stará ríša, 6. dynastia), Taharku (Neskorá doba, 25. dynastia). Týmto kráľom však nešlo o historický detail, ale o podriadenie nepriateľa, symbolizujúceho chaos, kráľovi - symbolu vesmírneho poriadku. Je možné, že Taharka v skutočnosti nikdy nebojoval proti Líbyjčanom, a je tiež možné, že ten zápas zviedol. Pre neho však bolo pri zobrazení takejto scény podstatné to, že mohol nadviazať na slávnu minulosť a zachoval ideál harmónie, ako mu to predpisovala jeho funkcia. Keď jeden z najslávnejších britských egyptológov, sir Alan Gardiner, ktorému historická veda vďačí za mnohé, píše, že arabské kroniky, hovoriace o trvalom nepriateľstve, rodinných hádkach a vraždách, poskytujú dobrý obraz o každodennej realite v časoch faraónov, myslíme si, že sa mýli. Ak sa niektoré veci, napr. život roľníkov takmer vôbec nezmenili od čias starovekého Egypta, kľúčom k tejto civilizácii nemôže byť arabský svet súčasného Egypta, ale samotná inštitúcia faraóna. Ona držala spoločnosť pri živote, formovala jej ducha, dušu a vnímavosť starovekých Egypťanov. Akékoľvek porovnávanie so spoločnosťou, ktorá je založená na celkom odlišných kritériách, by mohlo viesť len do slepej uličky. Jeden obyčajný „detail" výborne pomáha pochopiť náš zámer: moderný Egypt je hlboko poznačený praktizovaním príkazov svätej knihy, Koránu. Staroveký Egypt vo svojej mimoriadnej múdrosti nikdy nepoznal jedno Písmo sväté, ktoré by dávalo odpoveď na všetko. Každé veľké mesto malo vlastnú teológiu. V centre egyptského myslenia je kráľ, v centre histórie spoločnosť. Baillet hovorí, že faraón je „srdce kolektívneho bytia Egypta". Alexander Moret v jednom zo svojich najvýznamnejších diel Du caractére religieux de la royauté pharaonique (0 náboženskom charaktere kráľovstva faraónov) zdôraznil, že hlava egyptského štátu nebola suverénnym vládcom v úzkom politickom zmysle, ako to chápeme dnes. Faraón je potomok bohov, ktorí vládnu nad nebom i zemou. A ako boh dostáva od slávnych predkov dedičstvo, egyptskú krajinu, nad ktorou má bdieť ako nad najvzácnejším pokladom. Faraóna určoval za vládcu boh Re ešte vtedy, keď sa nachádzal „vo vajíčku", ako hovorí egyptský výraz. Táto solárna alchýmia smeruje k vzniku svetelnej bytosti, ktorá podľa mýtov o teogamii (najmä o procese počatia a zrode božstva) bude plodom spojenia boha a smrteľníčky. Nikdy by sme teda nemali posudzovať činy faraónov len z čisto svetského hľadiska. Nezávisle od individuality človeka, ktorý tento „post" zastával, všetci slúžili veľmi zvláštnej koncepcii moci, v ktorej prvoradá je ich náboženská úloha. V starovekom Egypte chrám a palác neboli oddelené, a preto nemožno hovoriť na jednej strane o náboženstve a na druhej strane o štáte. Egyptské náboženstvo ako doktrína skutočne nie je porovnateľné ani s katolicizmom, ani s islamom. Nepozná credo ani články viery, je založené na mýtoch, symboloch a rituáloch. Kňazi nemajú povinnosť učiť ľud, ani byť misionármi. Považujú sa za špecialistov na veci posvätné, za znalcov, ktorí udržujú život manipulujúc božskou energiou v chrámových laboratóriách. A najkvalifikovanejším učiteľom z nich všetkých je faraón. Náboženstvo sa neviaže ani na individuálnu modlitbu, tá je v Egypte druhoradým javom. Náboženský život je základnou povinnosťou štátu, zmyslom jeho existencie, určuje politické, spoločenské a hospodárske štruktúry. Náboženstvo pre nich nikdy nebolo súkromnou vecou, ktorej by individuálna voľba mohla pridať viac alebo menej dôležitosti: tak ako u predhistorických klanov v pradávnych dobách tvorí náboženstvo samotnú štruktúru sociálneho a národného života, ktorého riadenie má v rukách vládca.1

Egypt

2008-03-17T06:10:00.000-07:00

Chýbajú nám súvislé historické príbehy a rozsiahlejšie kroniky. Základný materiál tvoria mená kráľov, dátumy, neúplne naznačené udalosti a to, čo so značnou dávkou rizika nazývame „archeologické samozrejmosti". Treba priznať, že o niektorých obdobiach egyptskej histórie dokumenty temer ani neexistujú. Špecialisti sa snažia svojou trpezlivou drobnou prácou vytvoriť obraz obdobia, ktoré študujú, aj napriek tomu, že viaceré ukazovatele podliehajú v mnohých prípadoch ich subjektívnemu hodnoteniu. Navyše, mnohé prekvapenia nám pripravili samotní Egypťania zákonmi týkajúcimi sa ich systému kráľovstva. V podstate jednoduchý jav spoluvládnutia pomýlil viacerých historikov. 0 čo ide? Mnohí faraóni - a my si kladieme otázku, či to nebolo všeobecné pravidlo - si ešte za svojho života priberali na trón následníka, aby ho zaučili do záležitostí riadenia štátu. Znamená to, že v určitom čase sa dve vlády prekrývajú, alebo sú paralelné. Preto v prípade, že dokumentácia nám to dostatočne neukazuje, existuje veľké riziko, že sa dopúšťame vážnych chronologických omylov. Egypťania zostavovali zoznamy kráľov. Existovalo teda vedomie následnosti dynastií. Palermská doska je hlavnou časťou dokumentu, ktorý bol rozlámaný na viac kusov. Niektoré sa stratili. Ide o zoznam najstarších faraónov od prvého - Meniho,
po Niuserreho (5. dynastia). Dôležité je upozorniť na isté správy, ktoré upútali pozornosť samotných Egypťanov. Postupne v každom období vlády pisári zaznamenávali meno faraóna, dátum jeho smrti a korunovácie jeho následníka, náboženské sviatky, stavby chrámov a palácov, zhotovovanie sôch, ale aj akú výšku dosiahla hladina Nílu, námorné cesty, obchodné a vojenské výpravy, astronomické pozorovania. Potom sa treba preniesť až do obdobia Novej ríše (16. až 11. storočie pred n. I.), keď boli zaznamenané ďalšie zoznamy kráľov. Kráľovský kánon z Turína je papyrus napísaný hieratickým písmom1 na papyruse z čias vládnutia Ramesseho II. Tak ako Palermská doska označuje Meniho za prvého faraóna v histórii, ktorý sa na trón dostal po dlhom rade bohov a polobohov, ktorých vláda trvala mimoriadne dlho, Abydská doska, to je nápis na stene chrámu v rovnomennom meste (po egyptsky Abdžu). Vidno na nej faraóna Setchiho I. (1304 – 1290 pred n. I.) v sprievode svojho najstaršieho syna, budúceho Ramesseho II., pri obetovaní darov sedemdesiatim kráľom, ktorých považuje za svojich predkov. Symbolizujú ich oválne kartuše, ktoré majú vnútri vpísané mená faraónov. Sakkarská doska objavená v hrobke istého hodnostára z Menneferu zaznamenala mená päťdesiatich predkov uznávaných kráľom Ramessem II. Asi štyridsať ich však zostáva nečitateľných. A napokon Karnacká doska datuje vládu Thutmoseho III. (1490 - 1436 pred n. I.). Nachádza sa na stenách najväčšieho egyptského chrámu. Udáva mená neznámych vladárov, ktoré sa v iných zoznamoch nevyskytujú, čím rúca chronologický poriadok. Tieto zoznamy síce na jednej strane poskytujú cenné orientačné body, ale súčasne nastoľujú mnohé otázky. Neoddeľujú posvätné od svetského, keďže prví králi boli božstvami. Držia sa akejsi pravovernosti, lebo nespomínajú ani Hyksósov, ktorí Egypt obsadili a ovládli ho, ba ani Amenhotepa IV. (Achnatona), považovaného za „kacíra". Výber mien faraónov sa niekedy zdá nevysvetliteľný. Prečo napríklad istý zoznam vypustil prvých piatich kráľov 1. dynastie a prečo sa iný rozrástol pri 7. dynastii, ktorá z dnešného pohľadu takmer neexistovala? Je možné, že jestvovali aj iné, porovnateľné súbory, ktoré ešte neboli objavené? Faraón, ktorý dal vyryť do kameňa takéto zoznamy kráľov, si želal vzdať úctu svojim predkom bez ohľadu na historickú pravdu a dokumentárnu úplnosť.
Ťažkosti s presnosťou chronologických údajov majú svoju príčinu, a preto v tejto knihe budeme nútení uvádzať zväčša približné dátumy. Každé obdobie panovania tvorí akoby istú nezávislú dobu začínajúcu sa prvým rokom vlády daného faraóna. Neexistuje teda kontinuálna chronológia porovnateľná so systémami typu „letopočet pred narodením Krista a po narodení Krista" alebo moslimského datovania. Uvádzať budeme: „v7. roku vlády Ramesseho II." alebo „v 28. roku vlády Pepiho I.". Spôsob datovania typu „r. 1900 za vlády panovníka XY" sme nepoužili. S každým novým faraónom sa svet začína od nuly. Žiaľ, nepoznáme presný čas trvania vlády všetkých panovníkov a navyše, fenomén spoluvládnutia ešte zväčšuje nepresnosti. V prípade nášho egyptského hlavolamu pre každého historika prahnúceho po presných údajoch sú oporné body ozajstnými oázami. Poskytuje ich napríklad kalendár. Astrológia zohrávala v Egypte, v krajine, kde jasnosť oblohy a čistota vzduchu umožňovali presné pozorovania od tých najstarších čias, vždy významnú úlohu. Kňazi špecializujúci sa na štúdium hviezd vypracovali kalendár často považovaný za najinteligentnejší v dejinách ľudstva. Jeho základné znaky sú tieto: rok skladajúci sa z tristo šesťdesiatich dní, rozdelených do dvanástich mesiacov po tridsiatich dňoch, a z troch ročných období (záplavy, zima, leto). K tomuto solárnemu roku sa pripája päť dni', ktoré Gréci nazývali „epagomenálne" (nadročné). Astronomický rok trval 365 dní a približne jednu štvrtinu dňa, preto sa odchýlka stále zväčšovala. Každých tisícštyristošesť desiat rokov sa prvý deň egyptského 365-dňového hospodárskeho roka zhodoval s astronomickým rokom. Egypťania si to uvedomovali a aby vysvetlili túto výnimočnú udalosť, dali do súvislosti tri javy: ranný východ hviezdy Sírius, prvý deň záplav a nový rok. My však vieme, že východ Síria a prvý deň hospodárskeho roka sa zhodovali v r. 139 n. I. Množstvá výpočtov, nájdených v egyptských dokumentoch, umožnili zostaviť pomerne presnú chronologickú osnovu orientačných bodov, týkajúcu sa obdobia pred Strednou ríšou. Najvzdialenejší bod sa týka vlády Senusreta III. (po grécky Sestrosis, u niektorých autorov Senvosret). Vieme, že siedmy rok vlády tohto faraóna zodpovedá roku 1871 pred n. I.. Pokiaľ ide o predchádzajúce obdobie, máme k dispozícii len hypotézy a teoretické argumenty. Znamená to, že pri datovaní 1. dynastie ešte stále váhame medzi rokom 3200 a rokom 2850 pred n. I. Dejiny civilizácie rozdelili egyptológovia na veľké epochy. Táto periodizácia zahŕňa tri „ríše" - sú to silné obdobia stability a moci Egypta, rámcované obdobiami považovanými za prechodné. Historický osud starovekého Egypta sa otvára čenejským obdobím zahŕňajúcim prvé dve dynastie (2950 – 2640 pred n. I.) a nazýva sa tak, pretože centrum krajiny v tomto období bolo v meste Tinis (po egyptsky Čenej). Po ňom nasledovala Stará ríša (3. až 6. dynastia, 2640 - 2160 pred n. I.), nepochybne najveľkolepejšia a najzvláštnejšia epocha egyptského príbehu, ktorú charakterizuje budovanie veľkých pyramíd a jednej z najdokonalejších spoločností v dejinách ľudstva. Tento zlatý vek vystriedali časy temna označované ako prvé prechodné obdobie (koniec 6. dynastie až začiatok 11. dynastie, 2160 - 2134 pred n. I.). Civilizácia faraónov zrodená z vlastného popola dospela do obdobia svojho vrcholu v období Strednej ríše(11. a 12. dynastia, 2134- 1785 pred n. I.), keď umenie a písomníctvo dosiahli najvyšší stupeň vycibrenosti. Druhé prechodné obdobie' ďalším tragickým obdobím (13. až 17. dynastia, 1785 - 1551 pred n. I.) poznačeným inváziou. Po období oslobodzovacej vojny nastal v Egypte nový rozmach v Novej ríši (18. až 20. dynastia, 1552 - 1070 pred n. I.), keď krajina faraónov potvrdila svoju vojenskú a dobyvateľskú moc a tešila sa zo zázračného prepychu, stavala obdivuhodné chrámy, z ktorých najznámejšie sú v Karnaku a v Luxore. A 21. dynastia otvára obdobie Neskorej doby (z ktorej sa vyčleňuje tretie prechodné obdobie) od r. 1070 do r. 343 pred n. I., keď posledného faraóna poslednej - tridsiatej dynastie zbavila trónu druhá invázia Peržanov, ktorí obsadili Egypt až do r. 332. Víťazstvo Alexandra Veľkého umožnilo Macedóncom a neskôr Ptolemaiovcom vládnuť nad krajinou až do r. 30 pred n. I., keď ju dobyli Rimania.

Egypt

2008-03-13T08:59:00.000-07:00

Rok 1798 je rokom expedície do Egypta. Bádatelia, ktorí sa zúčastnili na tejto ceste, objavili bájnu krajinu, posiatu chrámami, stélami a inými stavbami. Kreslili, odkresľovali, zozbierali významnú dokumentáciu, ktorá bola neskôr publikovaná v monumentálnom diele Description de l'Egypte. To vyšlo v rokoch 1809 až 1816 a materiály o Egypte sa tak dostali do rúk ľudí, ktorí sa snažili rozlúštiť záhady faraónskej civilizácie. Až dovtedy sa museli uspokojiť so svedectvami starých autorov, napríklad Hekatea z Milétu (navštívil Egypt okolo r. 510 pred n. I. a zaujímal sa najmä o fenomén rozvodnenia Nílu), ďalej Platóna, Plutarcha, Diodora Sicílskeho, Strabóna, Plínia Staršieho, Klementa z Alexandrie a niekoľkých iných. Osobitne treba spomenúť Herodota z Halikarnasu (484 – 430 pred n. I.), ktorý napísal akúsi novinársku správu zo svojej cesty krátko po r. 450 pred n. I. Dostal sa pravdepodobne ďaleko na juh, možno až k prvým kataraktom, a pobudol v tom kraji asi tri mesiace. Tento grécky cestovateľ nám zanechal zaujímavé správy o kráľoch, ktorí vládli Egyptu od Psamteka I. (664 - 610 pred n. I.). Žiaľ, jeho dielo obsahuje aj mnoho výmyslov a zlomyseľných historiek. Vôbec totiž nerozpoznal veľkolepého ducha Starej ríše a šíril kadejaké klebety, čím spochybnil aj svoje kritické kvality.
Z množstva prameňov sa teda historik môže oprieť len o málo dôveryhodných správ. Všeobecne sa Gréci Egypta obávali, obdivovali ho aj hanobili, ale nerozumeli mu. Našťastie výnimky potvrdzujú pravidlo. Napríklad Plutarchos, ktorý bol istotne zasvätený do egyptských záhad, nám zanechal veľmi cenné informácie v rozprave 0 Esete a Usirovi. Žiaľ, zaobera-
jú sa len náboženstvom. Medzi objavmi expedície do Egypta by malo patriť mimoriadne miesto Rosettskej doske. Na tomto kameni, nájdenom v meste Rosetta, bol vyrytý „trojjazyčný" nápis. Vlastne bol zostavený z troch typov písma: gréckeho, demotického (t. j. Neskoro- egyptská kurzíva používaná hlavne v úradných dokumentoch) a z hieroglyfického písma. Pred mladým francúzskym vedcom Jeanom Francoisom Champollionom, narodeným r. 1790, sa rozjasnilo nebo, keď po niekoľkých rokoch snaženia konečne rozlúštil hieroglyfy. Dozvedel sa všetko, čo sa dalo zistiť o Egypte, dokázal dešifrovať niekoľko prastarých jazykov, vrátane gréckeho a koptského. Použitie trojjazyčného nápisu mu umožnilo uskutočniť sen: porozumieť jazyku Staroegypťanov. Matematik Fournier prirovnal Champolliona k bujnému žrebcovi, ktorý potrebuje trojité porcie. Skutočne, tento geniálny dešifrovateľ napísal gramatiku a slovník, cestoval po Egypte, vypracoval prekvapujúce štúdie pamiatok. Zomrel na vyčerpanie ako 42-ročný (r. 1832). Egyptológia však už bola na svete. Vďaka Champollionovým objavom bolo konečne možné čítať hieroglyfy a študovať egyptské dejiny priamo z dobových dokumentov.
Teraz si ešte musíme povedať niekoľko slov o hlavnej osobnosti - Manehtovi, egyptskom kňazovi z 3. storočia pred n. I. Narodil sa v Sebennyte, v delte Nílu (dnešný Samannúd). Napísal po grécky dejiny Egypta pre kráľa Ptolemaia II. Filadelfa. Manehto, o ktorom predpokladáme, že žil v Mendese a v Heliopole, skúmal náboženstvo, obrady a sviatky, skôr než vydal svoje majstrovské dielo Aegyptiaca (Egyptské starožitnosti) obsahujúce zoznam egyptských kráľov zaradených do dynastií. Nanešťastie, toto ťažiskové dielo sa stratilo. Dnes z neho existujú len fragmenty vďaka ďalším autorom, ktorí ho citovali. Boli to napríklad: židovský autor Josephus Flavius (1. stor. n. I.), kresťanskí spisovatelia Julius Africanus (okolo r. 200 n. I.), Eusébios (okolo r. 320) a Georges le Syncelle (r. 800). Tieto dejiny Egypta boli už na takej úrovni, že si zaslúžia byť citované, aj keď Manehtovo dielo nemôžeme hodnotiť, keďže ho poznáme len nepriamo a z fragmentov. Isté je, že Manehto zanechal egyptológom všeobecný rámec na historický výskum, presnejšie povedané, ide o tridsať dynastií od prvého faraóna Meniho (gr. Menes), po Nechethorhebeta (Nektaneba II.). Manehto upresnil obdobia ich vlády a načrtol príbehy týkajúce sa života menovaných vládcov. Je však možné, že niektoré údaje nepochádzajú od neho, napríklad detailné chronologické údaje boli a stále sú predmetom kritiky zo strany egyptológov. Okrem toho, mnohé mená kráľov v Manehtovom podaní boli značne zdeformované v porovnaní s tými, ktoré čítame na egyptských pamiatkach, preto ich porovnávanie je niekedy veľmi náročné. Aké sú to dokumenty, ktoré sa už nevyužívali od 4. storočia n. I.? Ide o nápisy na stenách chrámov a hrobiek, na rôznych predmetoch alebo papyrusoch. Takýchto nápisov jestvuje obrovské množstvo, ale len málo z nich má skutočnú „historickú" hodnotu v dnešnom zmysle slova. Ako konkrétny príklad možno uviesť „ideálne životopisy" vysokých štátnych úradníkov, ktoré nezachytili individuálne kariéry osôb, ale vykresľovali skôr ideál verejného činiteľa zodpovedajúci kritériám egyptskej morálky.

Egypt velkých faraonu

2008-03-11T03:50:00.000-07:00

Christian Jacq

Egypt veľkých faraónov

Úvod
V roku 1881 sa v Egypte odohrali zvláštne udalosti. Na trhu so starožitnosťami sa objavilo množstvo prastarých, veľmi cenných autentických predmetov. Bolo to v období, keď vedecký výskum starovekého Egypta bol len na začiatku, ale staroegyptské umenie už lákalo mnoho pochybných, nepoctivých zberateľov. Francúzsky egyptológ Gaston Maspéro, vtedajší riaditeľ Správy pamiatok sídliacej v Káhire, vycítil, že sa deje niečo dôležité. Nariadil uskutočniť prieskum a pokúsiť sa zistiť pôvod týchto artefaktov. Pohovoriť si s vidiečanmi nie je v Egypte jednoduchá vec. Totižto všetko, čo len trochu pripomína úrad, vzbudzuje nedôveru. Veľa trestných činov nebolo nikdy objasnených, a to ani vtedy, keď existovali očití svedkovia. Nelegálny predaj náhodne objavených starožitností bol vždy špecialitou určitých klanov a rodín. V prípade, ktorý nás zaujíma, množstvo predmetov daných do obehu poukazuje na spoluúčasť viacerých osôb. Jedna stopa vedie do oblasti VVasetu (Téb), bájneho sídelného mesta Novej ríše, presnejšie k rodine Abd er-Rasula. Tam sa stopa končí. Zdá sa, že mnoho ľudí vie, ale nikto nechce hovoriť. Húževnatá trpezlivosť egyptológov sa však nakoniec dočkala odmeny. V Egypte je čas akýsi pomalší, „večnejší". Treba vedieť čakať. Emila Brugscha z Maspérovho úradu navštívil napokon istý felah, ktorý bol ochotný vyjaviť mu toľko očakávané tajomstvo. Nasleduje expedícia, ktorá sa vydáva k šachte vyhĺbenej do skaly južne od neobyčajného chrámu v Dér-el-Bahrí. Treba zostúpiť dolu, prejsť úzkou chodbou, ktorá vedie do hrobovej komory pôvodne určenej neznámej kráľovnej nazývanej Inhapi. Na zemi nádoby, mnohé sú rozbité, ale aj sarkofágy s múmiami.

Nájsť neporušenú kráľovskú hrobku, to je pre každého egyptológa chvíľa mimoriadneho citového pohnutia. Stáť zoči-voči mumifikovaným telám vládcov, ktorí vládli najbohatšej a najzáhadnejšej ríši na svete, to je dojatie plné úcty. Keď Brugsch rozlúštil hieroglyfy, ktoré mu odhalili mená faraónov spiacich večným spánkom, rozbúšilo sa mu srdce. Neobjavil múmie nejakých neslávnych či neznámych kráľov, ale práve tých najväčších faraónov Novej ríše: Thutmoseho III., Amenhotepa I., Setchiho I., Ramesseho II. - ich mená čítal už stokrát na nápisoch. Tie mená evokovali chrámy, veľké bitky, civilizáciu mimoriadnej slávy. Možno povedať, že pozostatky týchto slávnych mužov boli objavené vďaka rivalite medzi roľníkmi, ktorá vyvrcholila udaním. Na Maspéra čakalo aj ďalšie veľké prekvapenie. Po vynesení múmií z úkrytu, kam ich bezpečne uložili kňazi v ťažkých obdobiach egyptskej histórie, sa tento egyptológ musel postarať o prepravu svojho vzácneho „nákladu" do Káhiry. Použil od nepamäti využívanú „diaľnicu", čiže Níl. Múmie dal naložiť na pramicu a vydali sa na cestu z VVasetu do Káhiry. Aké však bolo prekvapenie vedca, keď videl na brehoch veľtoku nariekajúce ženy a počul výstrely z pušiek mužov! To si Egypťania 19. storočia pohrebnými rituálmi uctili pamiatku pradávnych panovníkov, ktorí preslávili ich krajinu. Žiaľ, po príchode k bránam Káhiry im príslušný úradník na mýte preukázal nepomerne menej úcty. Zmäteným pohľadom premeriaval múmie a vôbec sa necítil dojatý posmrtným osudom týchto velikánov svetových dejín. Mal jediný problém: zistiť taxu, ktorú by mohol vyrúbiť na takýto náklad. A keďže múmie nefigurovali na nijakom zozname, ocenil ich nakoniec ako sušené ryby.
My nebudeme takí bezcitní ako onen štátny úradník. Práve naopak, s úctou k pamiatke veľkých egyptských faraónov budeme s istým očarením objavovať panorámu jednej z najstarších známych civilizácií. Všeobecne sa uznáva, že egyptské dejiny siahajú od 4. tisícročia pred n. I. až do doby kresťanskej. Podľa Manehta, dávneho autora, o ktorého význame sa ešte len presvedčíme, treba sa posunúť v čase oveľa hlbšie a pripočítať asi 6000 rokov dlhé obdobie histórie - bez ohľadu na obdobie vlády bohov. Doposiaľ egyptológovia na niektorých univerzitách podporujú tzv. „krátku chronológiu" čiže približne obdobie 3200 rokov. Problematika chronológie zostáva naďalej nejasná a veľa datovaní je len hypotetických. V čase, keď sa začala písaná história, okolo roku 3000 pred n. I. (pritom tento údaj je tiež nezaručený), egyptský príbeh mal už svoju minulosť, ktorú je veľmi ťažké hodnotiť. Egypt udivuje práve súdržnosťou svojej civilizácie a najmä dĺžkou trvania inštitúcie faraónov. Medzi dnešným a stredovekým Francúzskom je rozdiel len nejakých štyristo rokov. Napriek tomu všetko sa zmenilo, avšak Egypťania z čias Ptolemaiovcov rovnako ako tí z čias Starej ríše uznávali existenciu jedného kráľa-boha, faraóna na čele štátu, a to napriek tomu, že ich oddeľovali tisíce rokov. Bola to dlhá história, ale história, ktorá mala jedno živé centrum - faraóna - a jej kontinuitu nenarušili ani niektoré dramatické udalosti. Korene tejto kontinuity smerujú totiž k posvätnosti, a nie k politike. Zvážme aj, že ani jeden z 350 faraónov1, ktorí sa vystriedali na egyptskom tróne, nezradil zásady tejto koncepcie. A zvážme aj fakt, že čas, ktorý uplynul od Kleopatriných čias dodnes, je aspoň dva razy kratší než obdobie medzi prvým „historickým" faraónom Menim (gr. Menes) a Kleopatrou. Potom ľahko pochopíme, že civilizácia faraónov je hlavným hybným kolesom príbehu ľudstva.
Egypt je dcérou Slnka. Je viditeľnou formou boha Re, tvorivého princípu, ktorému kňazi posvätného mesta Heliopolis, dnes už neexistujúceho, zasvätili svoju prácu a bádanie. Každé ráno, keď sa hviezda zdvihne nad skaliská východnej púšte, krajina znovu ožíva. Dráha slnka je preto teologickým modelom: učí nás, že každý pohyb sa odohráva na ceste medzi zrodom a smrťou. Smrť je iba zdanlivá, lebo slnko strácajúce sa pod zemou sa len pripravuje na svoje znovuzrodenie. A tak je to aj s dejinami Egypta. Viackrát upadol do ničoty, aby sa napokon zrodil z temnôt. Egypt je aj veľký lotosový kvet, ktorého stonku tvorí Horný Egypt, čiže južná časť krajiny, a kvet zase delta Nílu, Dolný Egypt. Krajina faraónov je dlhá asi tisíc kilometrov, ale šírka v Hornom Egypte dosahuje miestami sotva tridsať kilometrov, jej obrábaná a obývaná časť zaberá o niečo menšiu rozlohu než Belgicko. Na východe aj na západe je obklopená púšťami, na severe je jeho prírodnou hranicou Stredozemné more a na juhu túto funkciu plní sústava vodných nádrží vytvorená kataraktami na Níle. Ako vidno, svojou geografickou polohou je Egypt celkom svojrázne územie, na ktorom sa mohli vyvíjať jedinečné štruktúry. Hneď od počiatku túto analýzu podporuje jeden historický fakt: napriek všetkým cudzím inváziám, vonkajším vplyvom či kontaktom s okolitým svetom v dobách faraónov zostal Egypt vo svojej podstate stále rovnaký a uchoval si svojho osobitého ducha. „Na tento svet, nadväzuje tisíckami neoddeliteľných vzťahov naša vlastná civilizácia, tak ako aj celá európska civilizácia," píšu nemeckí egyptológovia Erman a Ranke.1 Toto je zásadné zistenie. Pri čítaní dejín faraónov sa neutiekame k nejakej príliš vzdialenej, a preto nepochopiteľnej exotike. Staroveký Blízky východ (a Egypt predovšetkým) je aj naším dávnym predkom. V ňom sú ponorené naše duchovné, citové a intelektuálne korene. Opakovaná fráza hovoriaca o tom, že egyptská civilizácia je predfilozofická, zatiaľ čo grécka a rímska kultúra boli schopné „myslieť" a „robiť vedu", patrí k tým najnepravdivejším tvrdeniam. Je nesmierna škoda, že vo vzdelávacom procese má Egypt úzko vyhradené miesto, a to napriek tomu, že zohral takú rozhodujúcu úlohu v našom duchovnom svete, ako aj v našej najhlbšej pamäti. Pre všetkých tých, ktorí mali to šťastie precestovať Egypt, je jasné, že tam, v krajine boha-Slnka, sa zrodili základné prvky ľudského povedomia. Je potrebné ospevovať egyptské umenie a zdôrazňovať jeho mimoriadnu krásu a hĺbku jeho významu?
V skutočnosti poznáme len malý zlomok diel a v múzeách sa ešte nachádza množstvo výtvorov, ktoré by si zaslúžili byť objavené a spoznané. Egyptské náboženstvo, ktoré sa veľmi dlho študovalo z racionalistického hľadiska, ukrýva tajomstvá, čo môžu podnecovať istú vnútornú vieru. Egyptská literatúra, či už „náboženská" alebo „svetská", pričom takéto triedenie má z hľadiska Egypta len veľmi relatívnu hodnotu, je stále málo známa. Koľko poučenia skrývajú Texty pyramíd, Texty sarkofágov, Ponaučenia. Písmo, sochy, posvätné symboly vyžarujú úžasnú radosť zo života a bytia. Tí, ktorí urobili z Egypta civilizáciu hrobárov, sa hlboko mýlili. Fakt, že jednou z prvoradých úloh faraónov bolo postaviť si hrobku, neznamená oslavu ničoty, ale života. Bola to oslava večnosti spájajúcej to, čo nazývame dvoma slovami: „život" a „smrť".

2008-03-04T10:08:00.000-08:00

Vidíme, že historie se u všech popsaných příkladů opakuje a nadále bude mít tendenci se opakovat, neboť dosažený stav vědomí se automaticky bez úsilí udržuje na své hladině (stupni). Jak zasejeme, tak sklidíme... Pozorujeme, že inkarnace na sebe kontinuálně navazují a že tedy fyzickou smrtí není a ani nemůže být nic ztraceno...Kromě času. Ale každý běží svým tempem. Podobně je tomu v malém: každou noc "umíráme" do hlubokého spánku, kde se prostor a čas slijí do jediného bodu, abychom se ráno "inkarnovali" do nového dne a s novou silou a chutí běželi svým tempem dál... Dál, až tam, kde cesty osamělých poutníků končí, neboť již není Cesty a není toho, kdo by po ní šel. Je jen...
Proto není třeba vidět v inkarnacích nic zvláštního a nepřirozeného.

2008-02-23T05:05:00.000-08:00

Je lhostejné budeme-li z Radixu objasňovat charakteristiky, vlastnosti a motivy v přítomném čase - nynější zrození, nebo v čase minulém - předchozí inkarnace. Výsledek bude stejný - jací jsme byli, takoví jsme dnes - se stejnými problémy. Jací jsme - takoví budeme - ale možná už o něco lehčí, bez závislostí, vásán, poučeni přítomností a minulostí.
Podívejme se na několik dalších příkladů bytostí, jež ve svém současném Radixu nalezli nezávislé potvrzení své předešlé inkarnace poté, co jim jejich hlubinná paměť dovolila rozpomenout na vlastní předchozí identity. V textu průběžně uvádím astrologické souvislosti a potvrzení současným
Radixem:

Bytost A: Návrat vědomí do minulé inkarnace byl velmi emocionálně prožíván, neboť bytost A znovuprožila své poslední okamžiky v minulé existenci.... Byla nedobrovolně odvedena na frontu, neboť bytost A hluboce odmítala jakýkoliv druh násilí ( Slunce v konjunkci s Marsem ve Vahách). Vše se událo za 2. světové války. Později došlo k útěku této bytosti z válčící fronty. Noční úkryt poskytla této bytosti rodina, jejíž dům se nacházel na samotě. Ráno však bylo pozdě... Aby bytost zachránila alespoň své nové přátele před nebezpečím, opouští rychle dům a vybíhá do polí. Sajdkáry se však blíží a nepřátelé střílí... - První kulka do pravého stehna. Další zásahy jsou již přesné...- Žádná bolest - jen ticho a tma...
Tato bytost tehdy zemřela jako voják v mladém věku (vládce 5. domu v 8. domě, Saturn - Chronos v kvadratuře na konjunkci Slunce/Mars). V této inkarnaci má od dětského věku živé vzpomínky na svou krutou minulost. Násilí a všechny formy utrpení dnes odmítá s ještě větším pochopením.

Bytost B: Bytost B byla v předchozí existenci dlouho vězněna (vládce 5. domu - Jupiter v domě 12.). Právě dlouhodobá nedobrovolná fyzická izolace a askeze přispěly k větší svobodě ducha této bytosti. Vědomí této bytosti se pomalu navracelo ke své Pravé podstatě. Bytost, jejíž soucit s Veškerenstvem se nyní již radikálně prohluboval (Slunce v Raku), jednoho dne v nelidských podmínkách tehdejšího vězení Prohlédla závoj iluse... Její duchovní snahy se tak dočkaly svého výsledku (trigon Saturna na vládce 5. domu - Jupitera) a její duch opět pocítil Svobodu (Slunce v 11. domě). Tato bytost ukončila jmenovanou fyzickou inkarnaci rovněž v mladém věku, v omezených podmínkách nespravedlivého věznění (Saturn - čas v kvadratuře na Slunce). Dnes tato bytost pokračuje v odkazu dávné předchozí inkarnace a její soucit s ostatními bytostmi, Přírodou a s planetou Zemí (Slunce v Raku) je velkým požehnáním. Právě skrze "dosaženou" přirozenou duchovní Moudrost pomáhá tato bytost všem formám Stvoření na celé naší planetě Zemi. Její tehdejší věznění, které bylo zřejmě v Absolutním plánu a bylo nutné k dosažení Svobody Ducha, je dnes vykompenzováno velmi častým cestováním této bytosti po celé Zemi. - Tělo tak následuje svobodu Ducha...

Bytost C: V předešlé existenci se bytost C velmi pevně a disciplinovaně (ale pochopitelně nikoliv poprvé) věnovala "věcem Ducha" (Slunce ve Střelci) a proto se jeho Svoboda stala přirozenou Podstatou života této bytosti (hrot 5. domu ve Vodnáři, Jupiter v přesném trigonu na vládce 5. domu - Urana). Předešlá inkarnace bytosti C probíhala ve vysokohorském prostředí (vládce 5. domu v Kozorohu = hory, Slunce v přesném trigonu na Saturn), kde se nerušeně mohly jógické snahy prohlubovat. Bytost tehdy dosáhla nejen díky disciplíně v józe velmi požehnaného věku a Moudrosti (Slunce trigon Saturn). Dnes je bytost C opět inkarnována a to nikoliv již z donucení osobní karmou, ale proto aby svůj život zasvětila pomoci zralým bytostem a učila je rozpomenout se na jejich vlastní Podstatu.

2008-01-12T11:01:00.000-08:00

Východní astrologie však nedochází k potvrzení předešlé inkarnace jen studiem 5. domu, ale i studiem postavení Slunce a jeho aspektů. Slunce je dárcem života, síly, energie, ale také původcem všeho, co na Zemi je. Proto je i původem jednotlivých bytostí a můžeme se tedy skrze jeho studium napojit na minulost - původ. Slunce nám ukáže nejenom to, jak hodnotíme svůj vztah k biologickému otci, ale především jak hodnotíme svůj vztah ke "Kosmickému otci", k vesmíru, vlastnímu původu a kořenům. Mimoto Slunce je vládcem zn. Lva, který je pátým znamením v pořadí a tudíž v těsné analogii s 5. individuálním domem. V praxi si proto budeme všímat aspektů Slunce s planetami, které potvrdí charakter poslední existence.
V současné astrologii se hodně zdůrazňuje, že zrozencovy talenty mohou být naznačeny pozicí Slunce ve znamení či domě včetně aspektů. Podobnou informaci dostaneme studiem vládce ASC. - Avšak bude-li bytost rozvíjet svůj literární, komunikační a výukový talent naznačený např. konstelací Slunce ve 3. domě, bude tak ještě více posilovat závislost pro kterou se musela znovu inkarnovat. Každý talent je závislost. Rozvíjíme-li své talenty v jednotlivých životních oblastech, uniká nám tolik potřebná energie, čas a vzniká naše závislost. Toto mnozí astrologové a psychologové opomíjejí ve svých radách klientům.
V našem případě bytost se Sluncem ve 3. domě postoupí evolučně rychleji, pokud si svého intelektuálního talentu vůbec nebude všímat a nebude ho rozvíjet, neboť když se vůz (talent - vášeň, závislost) rozjede, je těžké ho zastavit. Daleko lepší by pro takovou bytost bylo rozvíjet kompenzačně opačné charakteristiky - místo neustálých intelektuálních diskusí a stálého roztěkaného hledání (3.dům) soustředit svou pozornost na intuitivní, rychlé a jasné chápání bez zbytečných myšlenek, naučit se schopnosti koncentrace, víry a jednostranného ohniskového zaměření pozornosti (9.dům). I tuto kompenzaci je však nutné včas opustit. Další možností jak se osvobodit ze závislostí je považovat svůj, již rozvinutý talent za pouhý nástroj, tedy nikoliv za konečný cíl. Být na svém talentu nezávislý, stát se pouze jeho svědkem...

2007-12-13T04:03:00.000-08:00

Východní astrologie, zejména tibetská však používala k nalezení stop předchozí existence studium 5. individuálního horoskopického domu. Proč? - Pátý horoskopický dům obecně symbolizuje žízeň po životě, touhy, žádostivost, vášně, zájmy a vše, čemu věnuji svou energii, sílu, pozornost. Východní astrologie začala zkoumat, jaké vášně a žádosti se váží k dané bytosti. Chápali, že jakákoliv touha po vnějším životě (později i po vnitřním), žádosti a vášně jsou příčinou tzv. vásán nebo-li závislostí. Tyto závislosti činí mysl neustále nepokojnou a pokud není žádost, přání splněno v inkarnaci jedné, vásány přinutí bytost inkarnovat se znovu, aby její přání mohlo být uspokojeno v inkarnaci následující. Je logické, že uspokojení přání nevede k trvalému štěstí a je provázeno dalším utrpením.
Proto - studiem 5. domu odhalíme vásány, které donutily danou bytost znovu se inkarnovat a znovu svést boj se svými závislostmi. Dostáváme tím informaci o minulosti individua... V praxi proto zkoumáme znamení na hrotu 5. domu, planety v 5. domě včetně jejich aspektů, vládce 5. domu a aspekty na něj.

2007-12-08T07:03:00.000-08:00

"Kde však vězel kořen nesnází vyskytujících se v mém (současném) životě? To byla otázka, která často vystupovala v mém mozku. Až jednou jsem na ni dostal odpověď. ....- Seděl jsem na koni proti nepřátelskému vojsku francouzskému. A toto vojsko, zatížené starostmi o svou existenci a strženo vášní vraždit na podkladě pudu sebezáchovy, nedbalo ovšem též toho, že je zde člověk, jehož dobrý osud je na vážkách, protože si ho nevytvořil svým úsilím, krví a potem, nýbrž pouze malou, spíše teoretickou zásluhou. V této nevědomosti ho střelou poslalo na "onen svět", tedy ne ve zlém úmyslu, nýbrž proto, že byla doba vzájemného vraždění...". Květoslav Minařík dále vzpomíná: "...kdybych byl již věděl, že unesení bojem je také proviněním, které je karmicky přiměřeně trestáno. Proto zatížen nezásluhou, pocházející z unesení bojem vojáka... probudil jsem se k životu v místě...".
"Aniž jsem o tom věděl já nebo kdokoli z naší rodiny, obdržel jsem svým zrozením horoskopické potvrzení své poslední existence, neboť se v mé nativitě usadil v pátém domě elevovaný Mars, Sluncem příznivě ozářený".

Já k tomu jen doplňuji, že Mars se v tomto případě nacházel v Beranu - tedy v domicilu a hrot pátého domu taktéž. Slunce a Mars jsou navzájem uzavřeny sextilem. Všechny uvedené konstelace skutečně hovoří o bojovné povaze a bojovnické vášni, jež se staly v předchozí existenci K.M. osudné. Jak je ale známo základní povaha se přenáší z jedné inkarnace do následující a tak právě opět bojovnost (tentokráte však proti zlému osudu a podmínkám) pomohla v současné existenci K.M. překonat všechny výboje zlé karmy z minulosti, ba co víc - překonat pouta času a prostoru a přinést hledajícím Nauku...

Jaké astrologické techniky použít k potvrzení své poslední existence? - Západní novodobá karmická astrologie využívá k tomuto studiu zejména lunarnich uzlů, zvláště záporný sestupný lunární uzel a jeho pozici ve znamení, domě a kvalitu aspektů, které uzavírá s planetami. Životní oblast ve které se obzvláště zřetelně bude vybíjet karma pak určuje obdobně z pozice Saturna v Radixu.

2007-12-04T09:18:00.000-08:00

1) Pro toho, kdo v reinkarnaci opravdově a hluboce věří reinkarnace skutečně existuje, neboť vírou v něco se odděluje od toho, čím ve skutečnosti doopravdy Je.
2) Pro ty, kteří reinkarnaci hluboce popírají existuje taktéž, neboť popírání reinkarnace jen zakrývá vnitřní nejistotu a pochyby - tedy nevědomost. Nevíra v něco je též formou víry. - Proto se taková bytost rovněž odděluje od vlastní Přirozenosti, čímž se automaticky vrhá do proudu postupných reinkarnací.
3) Pro ty, kteří pochybují, neví nebo se o téma nikdy nezajímali též existuje reinkarnace. Takovéto bytosti se časem sami zařadí do 1. nebo 2. skupiny.
4) Pro Mudrce, který stojí nad popsanými protiklady reinkarnace objektivně neexistuje, neboť z pohledu Sjednoceného Vědomí nic není od sebe navzájem odděleno, tudíž ani jednotlivé inkarnace nemohou být od sebe objektivně odděleny. Proto Mudrc, který ví se obvykle nezapojuje do diskuzí a mlčí v hlubokém Sjednocení. Jeho absolutní Nevíra v reinkarnace mu přinesla Osvobození od cyklu postupných zrození. Nic co je v pohybu (reinkarnace) není pro Mudrce Skutečné a proto "věří" v Živé Nic...- čímž se Osvobozuje. Přeje-li si však, kdykoliv se může (narozdíl od prvních 3 skupin které musí) vědomě zapojit do reinkarnačního cyklu. Proto Mudrc existenci reinkarnace nepopírá, ani nepotvrzuje - obojí je totiž pravdou. Mudrc si je dobře vědom, že reinkarnace přinášejí pouze utrpení, nevědomost a volání po skutečném Štěstí a Svobodě a proto v nich nevidí nic spásného, ačkoliv chápe jejich nutnost pro většinu bytostí.

Poznání minulých inkarnací je dobré jedině proto, aby si člověk uvědomil pomíjivost všeho a tomu přizpůsobil své další činy...

Netvrdím, že je možné z Radixu určit minulé inkarnace, ale je možné v Radixu nalézt jejich potvrzení poté, kdy došlo ke spontánní vzpomínce na ně, případně vzpomínce, která byla vyvolána automaticky mystickým úsilím. Toto potvrzení se však zřejmě týká pouze poslední existence před současnou. Že je to skutečně možné uvádí jeden z nejznámějších českých transpersonalistů mystik Květoslav Minařík ve svém autobiografii "Kéčara":

2007-11-13T09:58:00.000-08:00

VIII. Potvrzení předešlé inkarnace v Radixu
Zanechme alespoň pro tento okamžik diskusí o ne-reálnosti možné reinkarnace. Vždyť uvědomme si, že již samo naše přání reinkarnace nebo naopak naše pochybnost právě činí reinkarnaci skutečností. Při hlubším zamyšlení pochopíte, proč tomu tak musí být.
- Přání je otcem myšlenky a jak víme, každá myšlenka má tendenci se realizovat, je-li dostatečně dynamizována. Dynamizována prostorově - tzn. větším množstvím bytostí, které si jsou vědomi přítomnosti reinkarnace, nebo dynamizována časově - tzn. stejná myšlenka je udržována bytostmi v různých dobách a kulturách.
Navíc - lidská bytost není baterií, která nepřetržitě funguje až do svého vybití a která obdržela určitý vyčerpatelný fond energie při svém zrození. Pokud by tomu tak bylo, pak bychom nemohli nikdy usnout ani zemřít, nikdy bychom se necítili unaveni - "baterie" by nám to nedovolila.

2007-11-12T04:26:00.000-08:00

12 základních vzorců, jimiž se projevuje Skutečnost (astrologická znamení) však zůstávají vždy platné pro celé fyzické a astrální Universum, bez ohledu na jeho velikost. Těchto 12 znamení proto nemá nic společného se stejnojmennými souhvězdími na naší obloze. Každé předešlé znamení je omezením pro znamení následující.
Neomezujme pojem inkarnace na pouhé minulé a budoucí "životy". Inkarnace znamená projevení se v objektu dočasného ztotožnění. Nemusí to být jen ztotožnění vnitřní podstaty s fyzickým tělem na 70 či 100 let. Každý z nás během jediného týdne zažívá desítky reinkarnací v jiných světech, aniž se na to vůbec rozpomene.
Každou noc se inkarnujeme do svých snových těl. Často v jediném snu prožijeme celý život - mládí, dospělost, stáří a smrt, přičemž po probuzení zjistíme, že zatím uplynulo 10 minut pozemského času.
Adepti egyptské magie však výše popsané činili vědomě, narozdíl od dnešních lidí. Je velmi výhodné naučit se vědomému snění a získat tím schopnost astrálního cestování po paralelních skutečnostech.

Zvěrokruh jako evoluční spirála

2007-11-07T01:16:00.000-08:00

Egyptští zasvěcenci vnímali Zvěrokruh ne dvojrozměrně, ale jako jednu otáčku v rámci nekonečné evoluční spirály. Tzn., že v modelu třírozměrného chápání Zvěrokruhu bylo poslední znamení Ryb na spirále Vesmíru vždy výš, než 1. znamení Berana, čímž byl symbolizován vzestup vědomí - viz. obr. Každý průchod následující otáčkou spirály znamenal zkušenost větší svobody, harmonie, ale také další možnou inkarnaci (mentální, astrální, fyzickou či jinou formu projevení).
Někteří adepti realizovali Transpersonální Vědomí na Zemi ve fyzickém těle. Absorbovali tak dokonale a vědomě zkušenost celé jedné otáčky spirály (1 Zodiak), popřípadě několik otáček spirály zároveň = ve více úrovních. Ve svých dalších projeveních se již inkarnovali do nadtělesných více rozměrných světů (pomyslně další otáčky spirály), přičemž mentální tělo se tak pro ně stalo nejhrubší realitou, asi jako pro nás tělo fyzické. Mentální tělo pak mohlo sloužit jako bezpečná základna pro dosažení ještě hlubších vnorů do Transcendentního Bytí, které by jinak při současné existenci fyzického těla nebylo možné realizovat, neboť by se fyz. tělo okamžitě anihilovalo, odhmotnilo (Pozor !!! - jde pouze o nedokonalý a symbolický popisný model).
V těchto vyšších realitách samozřejmě neplatí zákony naší planetární astrologie, která funguje skrze interakci astrálních obalů jednotlivých planet Sluneční soustavy. Podléhá totiž vlivům center hierarchicky o mnoho vyšším .Tak jsou tedy mentální světy podřízeny účinkům hvězdné a galaktické astrologie, která je pro inkarnovaného pozemšťana naprosto intelektuálně a časově nepostřehnutelná, kvůli jeho příliš zúženému vědomí.

2007-11-03T04:13:00.001-07:00

V příštích cyklech svého projevu se paprsek Absolutna opět projeví dle vzorců Zvěrokruhu, počínaje Beranem. Tentokrát bude ovšem o zkušenost a Poznání dále, jistě se projeví jinou formou. Nutné je dodat, že než bytost dosáhne Transcendentního Vědomí (Vodnář), mnohokrát se mezitím inkarnuje do fyzických těl. Jakmile se vědomí již jednou "Probudilo", v dalších inkarnacích je Vědomé již od jejich počátku (od zn. Berana), nebo v průběhu inkarnace dojde ke vzpomínce na vlastní Pravou Přirozenost , která je posléze opět realizována.
Jak již bylo uvedeno, 11 archetypálních světů (Beran - Vodnář) lze vědomě prožívat. 12. znamení Ryb vždy zůstává neobjasněným, zahaleným mystériem pro všechny formy Neprobuzeného vědomí. Kdyby tomu tak nebylo, Vesmír by musel být konečný, determinovaný a tím i nudný. Naštěstí tomu tak není a proto je a bude stále co objevovat vně i uvnitř.

znamení Ryb:

2007-11-02T08:20:00.000-07:00

Nic individualizovaného v Universu netrvá věčně, vše má svůj počátek a konec. Jinak je to však s Kosmickým Vědomím, které se dostalo nad hranici omezení prostorem a časem. Žije ve Věčnosti, proto nikdy nevzniklo a nezanikne. Ve Vodnáři byla trvale rozpuštěna iluse oddělenosti - individuálního ega a došlo k trvalému Žití ve stavu Kosmického Vědomí. Zde ve zn. Ryb se mystik vzdává dosaženého Kosmického Vědomí ve prospěch všech bytostí. Jde o Nejvyšší Oběť, jakou může Probuzená bytost položit na "oltář Univerza" a kterou může pochopit jen ona. Takovéto bytosti (dají-li se ještě bytostmi nazvat) se mohou vracet v příštích cyklech do "svých" světů jako avatárové či bódhisatvové, aby ukazovali ostatním bytostem Cesty ke Světlu...
Naopak individuality, které v průběhu cyklu nedošly poznání své pravé Přirozenosti se odevzdávajíspánku a odebírají se tak do největších hlubin Oceánu, aby si zde nevědomě odpočinuli před novým kosmickým cyklem (tj. příští inkarnací). Vědomí se potápí stále hlouběji do očistného nevědomého spánku za doprovodu zvuku "M". Zn. Ryb symbolizuje ono tajemné, nestvořené, neprobádané a posvátné "AUM" - kruh se uzavřel ("A" = zn. Berana, "U" = průchod Zvěrokruhem, "M" = zn. Ryb). Znamená odevzdání individuálního vědomí stavu hlubokého spánku - nevědomí (u Neprobuzených bytostí). Z hlediska mystického však jde o Absolutní oběť , položenou na oltář Kosmu.
Ono Kosmické "M" ve skutečnosti nepatří 12. znamení Zvěrokruhu - Rybám, ale 13. Nepojmenovatelnému a Neprojevenému principu, který si můžeme modelově představit v 1 nekonečně malém, hypotetickém bodě - mezi koncem a začátkem Zvěrokruhu - tzv. Jarní bod. Takto pochopíme shodu s hebrejským systémem a systémem Tarot, kde "Mem" má pořadové číslo 13. Obdobně vysvětlíme shodu s tibetským posvátným číslem 13.

znamení Vodnáře:

2007-11-01T09:48:00.000-07:00

Poznání a Moudrost se zde prohlubuje (Saturn v domicilu). Po stále hlubších vnorech do Reality se bytost naučila rozpoznat, jaké mechanismy udržují pseudoindividualitu při její existenci. Dešťová kapka dopadá na hladinu nehybného Oceánu a rozpouští tím svou ilusi individuality (Slunce v exilu). ÁTMÁN se tak odevzdává BRÁHMÁNU, jehož byl vždy součástí. Bytost, dá-li se tak ještě nazvat, prožívá Velké Probuzení - Nirvikalpasamádhi, spojení s celým Vesmírem. Je to stav absolutní svobody, kdy se hranice vědomí ztotožní s hranicemi Absolutna. Tedy Absolutno pozoruje Absolutno - žádný rozdíl, žádná dualita, jen Nekonečné Vědomí, odrážející na své klidné, nehybné a tiché hladině sebe samo.
Jedná se o nejvyšší možný stav vědomí, který je možné dosáhnout ve fyzickém těle, při jeho zachování. Takováto "bytost" opouští při fyzické smrti tělo zcela vědomě, obvykle z vlastního rozhodnutí, v Nejvyšším stavu Mahásamádhi. Zn. Vodnáře symbolizuje Nejvyšší stav Absolutního Vědomí, tedy cíl a smysl Života, pro veškerá jeho podobenství. Individuální Duše - Átmán se odevzdala Duši Vesmíru - Bráhmánu...

Transpersonální sféry Zvěrokruhu

2007-10-29T07:27:00.000-07:00

X. znamení Kozoroha: Po těžkém úsilí se individualita dopracovala na vrchol hory (pyramidy). Je časně ráno 6 :OO hod. , právě svítá. Po dlouhé noci nevědomosti a zatemnění je nyní vědomí bytosti osvíceno paprsky vycházejícího Slunce - jako symbolu Primárního zdroje projevené Existence. Individualita nachází Poznání, Moudrost (Saturn v domicilu). Ztotožňuje se se svým vyšším Já (alter ego) - ÁTMÁNEM, avšak individualita zde definitivně nezaniká. Ačkoliv je již bytost Probuzena, nic nekončí, vše teprve začíná. Od této chvíle je všechna síla a touha bytosti zaměřena na upevnění kontaktu s ÁTMÁNEM, zdrojem individuálního života (Mars povýšen).
Jsou zažívány vnory různého stupně a hloubky (samádhi), při nichž se bytost postupně vědomě ztotožňuje s každým atomem v Universu. Zn. Kozoroha symbolizuje Probuzení - Osvícení, dosažení prvního vědomého kontaktu se svým Nadjá.

znamení Střelce:

2007-10-25T14:23:00.000-07:00

Na tomto stupni přichází k individualitě Učitel, aby ji pomohl projít pestré "ohnivé" mentální sféry. Může to být vnější Mistr, nebo vnitřní hlas vlastní intuice. V této úrovni idejí prožívá bytost jasnovidně nesčetné vize. Učí se soustředit svou mysl a namířit svou pozornost (šíp Střelce) k Primárnímu zdroji. Odpoutává se vědomě od své karmy, což je důležité proto, aby vzpomínky na minulost neodebírali individuu sílu, nyní tak potřebnou. Znamení Berana a Střelce náleží do "ohnivých" mentálních sfér. Zatímco v Beranu se vynořila prvotní idea projevené Existence, ve Střelci se individualita učí ideu- ilusi ega rozpoznat, rozpustit a překonat. Zn. Střelce symbolizuje vedení Mistrem, odpoutání , vize, koncentraci na Vrchol, zrychlení vyrovnávání zbytků osobní karmy, rychlejší a přímější evoluční vzestup.

Znamení Býka a Štíra

2007-10-24T09:37:00.000-07:00

odpovídá astrálu. V Býku se astrální tělo zhmotňovalo - utvářelo, ve Štíru se očišťuje - transformuje. Tyto transformace zasahují pochopitelně i fyzické tělo, které se posléze stává odolnější vůči rychlým vibracím vyšších sfér, po nichž bude individualita dále již rychleji putovat. Zn. Štíra symbolizuje radikální transformaci individuálního vědomí, psýché i fyzického těla. Znamená souboj s personifikací vlastní karmy a strachu, který musí být rozpoznán, pochopen a odmítnut - separován od bytosti.

znamení Štíra:

2007-10-21T04:40:00.001-07:00

Zde bytosti, které si vybraly vědomě či nevědomě 1. variantu umírají, neboť se nepřizpůsobili v předešlém zn. Vah - požadavku harmonie, která je nutná pro vědomý vstup psýché do vyšších sfér. Tyto individuality pokračují další cestu zodiakem (Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby) již posmrtně (stejně mnohdy nevědomě), bez kontaktu s fyzickým světem, zatímco individuality, které v sobě uskutečnily rovnováhu - 2. varianta mohou postoupit dále a uskutečnit tak Velké Probuzení ještě za života fyzického těla.
Ti, kteří zde umírají se budou muset znovu fyzicky inkarnovat tak dlouho a tolikrát, dokud nakonec nepřistoupí na variantu harmonie a dokud nedosáhnou Velkého Probuzení. Takže nakonec stejně nikdo nemá na vybranou. Nikdo nepřemůže Zákon, jedině Ten kdo ho sám stvořil... Ve Štíru se adepti Probuzení setkávají v astrálu se Strážkyní prahu, což je personifikace jejich strachu a karmy. Že nejde o nic příjemného, naznačuje i Venuše v exilu. Psýché prochází velkou krizí (Luna v pádu). Toho, kdo touto branou neprojde zastihne fyzická smrt (viz. sfinga v pohádkách). Proto se klade takový důraz na získání rovnováhy těla i duše ve Vahách. Podobně i u každé umírající bytosti dochází k setkání s personifikacemi jejich horšího já, setkání s vlastním strachem. Avšak zde toto setkání není vyvoláno cíleným mystickým úsilím jako je tomu u adeptů Probuzení (2. varianta), ale "vypnutím" fyzických senzorů při fyzické smrti, čímž logicky dojde k uvolnění psychických sil, které jsou za života fyz. těla vázány na tyto jednotlivé smysly. Následuje ohromná srážka psychických sil, na kterou je dobré být připraven - viz. Tibetská kniha mrtvých.

2007-10-19T06:13:00.000-07:00

VII. znamení Vah: Individuum nyní prochází hlubinou nebes (IC). Momentálně je pro ni život doslova peklem (IC + 24:OO =pověra "hodina duchů"), je na dně, neboť ztrácí víru v sebe, ve smysl toho, pro co dosud žila. V této fázi vývoje je bytost velmi zranitelná. Toto znamení je křižovatkou. Je zde možnost volby:
1. volba: bytost dále zůstane v nejistotě, tzn. neusiluje o svůj další růst a pochopení života. Tím je zároveň rovnováha zn. Vah porušena a bytost začíná radikálně tělesně stárnout, ubývá její éterická životní energie nutná pro zachování fyz. těla. V následujícím znamení Štíra takováto bytost tělesně umírá.
Všimněme si, že obě znamení - Blíženců i Vah ovládají hladinu éterické energie ve fyzickém těle.
2. volba: bytost se poučila z vnějšího světa a považuje tuto epizodu za uzavřenou. Nyní se rozhodla zkoumat vnitřní světy - tedy sebe sama. Aby si mohla při současném stavu vědomí uchovat fyzické zdraví a vitalitu, nezbývá ji nic jiného, než přestat prosazovat vlastní individualitu (Slunce v pádu) a usilovat o Poznání (Saturn povýšen) a harmonii včetně vyrovnání karmy. Harmonii ne jako cíl, ale jako nástroj (zn. Vah je jediným "neživým" znamením Zvěrokruhu - nástrojem a na principu Vah je postaven celý Zvěrokruh. Zn. Vah není sedmé v pořadí náhodou - viz. číslo 7 - "I. Symbolika pyramid v astrologii"). Zn. Vah představuje hledání harmonie, klidu a snahu o maximální fyzické i duševní zdraví a snahu vyrovnat karmu. Znamená také životní volbu, velké Rozhodnutí.

2007-10-17T01:15:00.000-07:00

VI. znamení Panny: Individuum získalo ve Lvu mnoho životních zkušeností ze světa fyzického těla a projevů hmoty. Nyní dochází ke zpracování těchto zkušeností (Merkur povýšen + v domicilu). To, co dosud znamenalo hodnotu a potěšení, je nyní bezvýznamné. Bytost je nyní velmi zklamána, sklíčena a neuspokojena (Venuše v pádu), neboť dokonale poznala vnější svět, ale nenašla to, co hledala. Naprosto chladně se uzavírá do sebe a přemýšlí o sobě a své minulosti - analyzuje, snaží se vše pochopit a udělat si ve svém chápání smyslu života pořádek, ale je to pro ni těžké (Jupiter v exilu). Zn. Panny symbolizuje individuální stáří (ve smyslu odumírání zevnímu světu, tj.běžným lidským radostem a starostem, tzn. nezávisle na biologickém věku), nejistotu, analýzu, plánování dalšího vývoje, hledání Nauky.

2007-10-15T23:57:00.000-07:00

V. znamení Lva: Lidská bytost je maximálně zakořeněna do fyzického světa. Uspokojuje svou touhu projevovat sílu Slunce na Zemi (Slunce domicil), avšak toto se neděje zcela Vědomě a Svobodně (Saturn v exilu, Uran v exilu - !!! Egyptská astrologie s ním nepracovala!!!), ale z tlaku vnitřních popudů - hnána silou osobní karmy. Obrovská touha po zevním životě zde přináší bytosti dokonalé poznání projevů hmoty a prožitek nejhrubší individuality, což poslouží jako odrazový můstek do vyšších realit. Zn. Lva symbolizuje individuální zralost a dospělost, výboje a tlaky karmy v pozemských životních osudech.

2007-10-15T01:02:00.000-07:00

Fyzická inkarnace v pohledu Egyptské esoterní astrologie
IV. znamení Raka: Psýché "přechází řeku zapomnění" (Saturn v exilu), aby tak vymazalo ze svého vědomí vzpomínky na své minulé fyz. inkarnace a na hrubé naplánování inkarnace současné. Je to nezbytné pro svobodný vývoj individua ve fyzickém světě. Tyto informace však nezanikají, ale jsou nyní uloženy v hlubinné paměti, jako součást podvědomí. Teprve teď se může zrodit v lůně matky dítě. Karma začíná znovu pracovat (Saturn exil)...Psýché se až nyní plně inkarnuje do svého dětského tělíčka a vstupuje do vnějšího světa, světa vztahů ( viz. obr. DSC ), ve kterém se nevyzná. Je zcela bezbranné, jeho pozornost je rozptýlena (Mars v pádu), jen vnímá a začíná poznávat. Nastupuje výchova rodinou, školou, společností (Jupiter povýšen). Pokud Zvěrokruh aplikujeme na období jediného dne, pak každé znamení vládne 2 hodiny, přičemž počáteční zn. Berana (na MC) vládne od 12:OO do 14:OO hodin. Zn. Raka, ve kterém začíná fyzické projevení vládne 2 hodiny od 18:OO hodin. Pro kabalistické astrology začínal nový den právě v 18:OO, což bylo pochopitelně způsobeno znalostí analogie zn. Raka s denními hodinami. Zn. Raka symbolizuje fyzické zrození, individuální mládí a dospívání, výchovu a modelování lidské duše vlivy okolí a společnosti. Znamená též znovuzapojení činnosti karmy ve fyzickém světě.

III. znamení Blíženců:

2007-10-12T01:00:00.000-07:00

Tvoří v prenatálním období most mezi duší (psýché) a tělem budoucího dítěte v děloze, čímž je zajištěno proudění éterické životní síly do tohoto plodu. Až dosud se totiž fyzický plod vyvíjel naprosto mechanicky, čerpajíc jen z energetických zásob budoucí matky. Teprve v Blížencích si definitivně určuje psýché své budoucí tělo, plánuje průběh budoucí inkarnace a "svobodně" si volí budoucí rodiče, místo zrození a podmínky inkarnace. Znamení Blíženců ovládá plánování inkarnace, výměnu éterické životní energie mezi matkou a plodem a umožňuje kontakt psýché s fyzickým tělem v prenatálním období.
Průchod bytosti jednotlivými znameními (světy) samozřejmě nemá nic společného s průchodem Slunce Zvěrokruhem během kalendářního roku. Jednotlivá znamení představují pro bytost různé archetypální zkušenosti.

znamení Býka:

2007-10-10T01:13:00.000-07:00

Individuum přechází z mentálních světů do světů astrálních, přičemž stále více a více na sebe nalepuje astrální hmotu (astrální inkarnace). Astrální tělo je již zcela vyvinuté, dotvořené (Luna povýšena ) , materializováno v astrální sféře. V těle nastávající matky se paralelně již několik měsíců vyvíjí plod budoucího dítěte (zatím zcela mechanicky). Znamení Býka symbolizuje astrální materializaci individuality, vznik duše.

2007-10-08T23:45:00.000-07:00

Pojďme se tedy spolu vydat na cestu zvěrokruhem, po které stejně všichni vědomě či nevědomě kráčíme
I. znamení Berana: Z hloubek nehybného Oceánu klidu a zapomnění (u Neprobuzených bytostí) se ozývá prvotní zvuk "A". Získává nepřekonatelnou dynamiku, která zesiluje jeho ideu projevit se. Toto jádro budoucí bytosti rozechvívá struny nejjemnějších sfér a začíná se jimi "obalovat", aby se postupně materializovalo. Tento zárodek lidské duše je na počátku své dlouhé cesty, je proto zatím zcela nevědomý , zastíněný, bez poznání a zkušenosti - hnán silou nevyrovnané karmy do další fyzické inkarnace (Saturn v pádu). Prochází mentálními sférami, ve kterých pokračuje diferencování se do stavu individuality (Slunce povýšeno). Tak vzniká zárodek duše... Znamení Berana symbolizuje prvotní ideu - projevit se (dobrovolně - avatárové a bódhisatvové, ostatní nedobrovolně - následkem nevyrovnané karmy).

Nastává tedy zhmotňování,

2007-10-07T02:29:00.001-07:00

individualizace (I.- Beran, Býk, Blíženci) a dočasná inkarnace na místo svého projevu a získávání fyzické zkušenosti (II.- Rak, Lev, Panna). Poté dochází k odhmotňování, zduchovnění a očistě individua, které se začíná odebírat s nabytou zkušeností do transpersonálních sfér (III.- Váhy, Štír, Střelec). Vědomí dosahuje svého skutečného domova (střed nebe =MC) a kapka individuality se rozpouští v Oceánu, aby tak obohatila kolektivní Vědomí (pro "neprobuzené" bytosti kolektivní Nevědomí) zkušeností jedince (IV.- Kozoroh, Vodnář, Ryby).

Egyptští zasvěcenci

2007-10-03T00:58:00.000-07:00

si pochopitelně byli vědomi nesmrtelnosti lidského jádra. Adepti magie byli cvičeni tak, aby dokázali udržet bdělý stav svého vědomí i ve sférách, kterými se necvičený člověk pohybuje zcela nevědomě před zrozením, po smrti či ve snu a spánku.
Jak již bylo uvedeno, vrchol pyramidy symbolizoval zasvěcencům Slunce v nadhlavníku, tedy na MC. Vše začínalo na Nebi, proto i Zvěrokruh musel "začínat" v nadhlavníku. Slunce jimi bylo uctíváno, jako zdroj veškerého života a proto je také uprostřed nebe, na MC. To nám potvrzuje též fakt, že Slunce je v Beranu ( doslova ) povýšeno- viz. obr.
Na obrázku jsou vyznačeny osy ASC - DSC a MC - IC v obráceném smyslu úmyslně, neboť zde nesledujeme pohyb ASC vůči statickému vědomí (Slunci), ale opačný relativní pohyb vědomí (paprsku Slunce) Zvěrokruhem a jeho evoluční cestu. Sféry mentál - astrál - éter na obr. jsou pouhým zjednodušeným pracovním modelem.
Egyptští zasvěcenci rozdělili průchod Zvěrokruhem na 4 základní principy: Z neprojeveného transpersonálního Bytí (Kozoroh, Vodnář, Ryby), které je v absolutním stavu nehybnosti, jako klidná hladina moře, se část Jeho Nekonečného Vědomí rozhodne projevit a získat tím po absolvování celé evoluční zodiakální cesty zkušenost, která obohatí původní "Oceán Vědomí", ze kterého nastalo individuální projevení.

Zvěrokruh "začíná" v nadhlavníku

2007-10-02T01:22:00.000-07:00

Jak jsme si v minulých dílech ukázali, egyptská pyramida byla postavena v souladu s matematickými, geometrickými, astronomickými i astrologickými zákony. 4 strany čtvercové základny reprezentují 4 živly a 3 strany trojúhelníka nad každou stranou čtverce symbolizují každý ze 4 živlů ve 3 kvalitách svého projevu. 4*3=12 - a jsme u Zodiaku. 4+3=7 - posvátná sedmička jako číslo ztvárňující projevený a neprojevený vesmír současně. 7 je tedy číslo celistvosti, Absolutna. Toto číslo koresponduje velmi úzce i s tehdejší sedmicí známých planet. Čtvercová základna znamená fyzickou hmotu - Zemi, vrchol=Slunce v nadhlavníku (na MC), které svým životadárným vlivem působí na hmotu.
Tajemství skutečného významu zodiaku v egyptské esoterice se vždy předávalo z Mistra na žáka pod hrozbou trestu smrti při profanaci. Ačkoliv dodnes nebyla tato hluboká mystéria nikde zveřejněna, přesto máme nyní všichni možnost posoudit logičnost a skutečnou oprávněnost souvislosti egyptských pyramid a zodiaku.
Jak víme, jednotlivá znamení zodiaku lze aplikovat dle zákona analogie v mnoha astrologických oborech. Zodiakem lze dokonale popsat průběh čehokoliv, co se rozhodlo existovat. Může to být vznik a zánik věci, podniku, myšlenky, život zvířete, rostliny atd. Předmětem pozornosti Egypťanů byl vždy člověk, jako potenciálně nejdokonalejší bytost na Zemi. Lidé se liší od zvířat jedině tím, že mají schopnost poznat kdo jsou, odkud přicházejí a kam kráčejí a jaký to má vše smysl. Nic jiného není důležité...
Tradiční astrologii sloužil zodiak k popisu lidského vnějšího- exoterního života, tzn. projevům lidského těla dle různých vzorců, které naznačuje zvěrokruh. Egyptská astrologie naproti tomu pozorovala a popisovala lidský život vnitřní - esoterní. Mapovala svět lidské duše, která prochází svou evoluční cestu za Nesmrtelností, za Poznáním. Každé astrologické znamení bylo samostatným světem, ve kterém se musela lidská duše - řecky "psýché" vědomě vyznat a zvládnout jeho zkušenost. Kromě znamení Ryb, kde vědomí nikdy nelze udržet bdělé ( viz.dále ).

Písmeno "M"

2007-09-30T05:02:00.000-07:00

je snad ve všech kulturách po věky chápáno jako symbol očisty, transformace, revoluce, zničení a smrti. Např. MRITA = v sanskrtu smrtelnost , česky SMRT, latinsky MORS nebo peruánské komando smrti MRTA - všechny tyto názvy mají "stejný slovní kořen" a podobnou mantrickou vibraci, byť jsou v různých jazycích a mají rozdílné stáří. To je mj. důkazem existence Universálního, Kosmického jazyka - jazyka vibrací (viz. mantrajoga), který je nezávislý na čase a prostoru (tj. na konkrétní kultuře).
V dávných dobách existoval na různých místech Země vyvážený počet mezi oběma "A a M" typy pyramid současně. Úkolem tzv. "A" pyramid byl příjem energií pro naši planetu z centra naší sluneční soustavy, zatímco úkolem "M" pyramid byla transformace a očista již planetárních energií. Oba dva typy pyramid byly tehdy jakýmisi kladnými a zápornými elektrodami na povrchu planety a to co mezi nimi jiskřilo se nazývalo "projevený život" ( Projevené Bytí).

2007-09-29T01:35:00.000-07:00

Nyní již jasně chápeme, co reprezentují oba dva druhy pyramid. Egyptská "A" pyramida je opravdovou "sluneční" stavbou, která tvoří a šíří životodárné energie. Je zhmotněním Brahmova principu ( základní znamení - astrologie ). Její model tedy budeme používat pro inspiraci, zvýšení sil, tvořivost, přirozenost, spontánnost atd.
Atlantská "M" pyramida je naopak symbolem Šivova principu ( pohyblivá znamení - astrologie ). S jejím modelem budeme pracovat tehdy, potřebujeme-li něco v životě přetransformovat, změnit, osvobodit se od všeho starého, nefunkčního a vše nechat projít očistným ohněm ( např. omezené chápání světa, nemoc, karma atd. ).
Písmeno "M" znamená vždy Šivův transformující, očistný, ničitelský princip a to nejen v Nejvyšší posvátné slabice AUM, ale i v hebrejské kabale a jejím pojetí systému TAROT. Zde je hebrejské písmeno "Mem" s pořadovým číslem 13 zkušeností očisty, smrti, transformace a osvobození z pout hmoty. Odtud pak pověra a obavy z pátku třináctého.

Kosmický jazyk

2007-09-28T02:56:00.001-07:00

Mezi Egyptskou a Atlantskou pyramidou je zcela nepochybná a logická esoterická souvislost. Nepřemýšleli jste někdy jak je možné, že každý člověk bez rozdílu pohlaví, rasy, národnosti a mateřského jazyka volá při bolesti stejně - AU? Proč třeba nekřičí BR? Výraz AU samozřejmě úzce souvisí s posvátnou slabikou AUM, používanou prakticky ve všech esoterických kulturách. Pokud zvoláte při bolesti AU, pomáhá vám tato slabika lépe snášet bolest, neboť jejím vyslovením se okamžitě mění kvalita Vašeho vědomí a skrze tuto slabiku se podvědomě napojujete na svůj zdroj - své vyšší Já - ATMÁN, který vám dá potřebnou sílu bolest vydržet a překonat. Jak vidíme, každý člověk má tento mechanismus zakódován hluboko ve své bytosti. Není snad ani toto jasným důkazem společného původu všech bytostí?
Slabika AUM je složena ze 3 hlásek, reprezentující 3 aspekty Vesmírné Existence. Vznik, průběh a konec. V Indii jsou tyto 3 aspekty personifikovány takto: A= Brahmá - bůh stvořitel ( tvořivý+plodivý aspekt Univerzální Síly), U= Višnu - bůh udržovatel ( ochranný aspekt Univerzální Síly), M= Šiva- bůh ničitel osvobozující, transformující aspekt Universální síly). V astrologii je tato trojice reprezentována třemi kvalitami znamení: základní, pevná a pohyblivá.

2007-09-26T12:56:00.000-07:00

Do pyramidy vložíme kousky hmoty, které jsme před tím myšlenkově impregnovali přáním zdraví, klidu, míru či síly. Orientální Agnihotra spaluje při svých podobných rituálech sušený kravský trus či zrnka rýže. Můžeme též použít vhodnou kombinaci léčivých bylin. Již fakt, že při spalování dochází k ionizaci vzduchu, má pozitivní zdravotní efekt. Průběhu celého našeho rituálu pochopitelně přizpůsobíme naše vědomí a naopak.
Oheň, který spaluje náš předmět (byliny, rýže apod.) zároveň uvolňuje jeho vnitřní podstatu usměrněnou a zesílenou naším přáním. Tato síla se nyní nachází v astrální ( hierarchicky ne vyšší, nýbrž paralelní) úrovni, odkud se bude automaticky postupem času zpětně realizovat (zhmotňovat) tj. ovlivňovat naše zdraví, sílu, schopnosti atd.
Působí-li na někoho zmíněný rituál jako návrat k primitivním formám chápání světa, pak je třeba uvědomit si, že celý život a každý úkon je rituál - jízda autem, výtahem, chůze po městě, stravování, sprchování, přemýšlení, atd.... Bohužel se většina našich každodenních rituálů děje automaticky - nevědomě, což nás neustále zaklíná do toho, čemu říkáme karma či osud.

2007-09-24T01:06:00.000-07:00

Jaký byl smysl obětního spalování darů? Vše fungovalo (a funguje) v souladu se zákonem akce a reakce. Účelem rituálů bylo získat množství kvalitní volné astrální energie, která vznikne transformací hrubé hmoty ve zmíněném ohni. Takovouto volnou sílu lze použít opět k transformaci ve hmotu, ovšem jiného tvaru a složení. Jedná se o skutečnou alchymii. Získaná astrální energie mohla při usměrnění léčit, zvedat těžké předměty při stavbách, přímo se zhmotňovat nebo plnit samostatné úkoly, ke kterým byla naprogramována. Vše ve vesmíru je totiž živé - i jakákoliv forma energie. Neboť vše vyvěrá z Jediné Síly.
Každý z nás může vhodně využít modelu své Atlantské pyramidy pro podobné účely. Aby byla tato pyramida ohnivzdorná, nejlépe učiníme, použijeme-li při její konstrukci hliníkového plechu, nebo prostě vyrobíme její sádrový odlitek. Výška naší pyramidy přitom nemusí přesáhnout 30 cm, aby byla dobře přenosná. Krátce před západem Slunce nainstalujeme pyramidální stěny přesně ke světovým stranám ( je lepší vždy dávat stejnou stranu ke stejné světové straně, proto si strany označte).

2007-09-22T15:09:00.001-07:00

Tuto pyramidu zkonstruujeme, pokud část nám známé egyptské pyramidy nad 2/3 její výšky promáčkneme naruby, směrem dolů k základně. Vrchol jakožto původní nejvyšší místo egyptské pyramidy se tak ocitá uvnitř přesně v 1/3 její původní výšky a míří k základně. Ohnisko pyramidy v 1/3 její výšky se zde stává totožné s jejím vrcholem a tím dochází k neobyčejně silné kumulaci pyramidální energie.
K čemu pyramida tohoto typu sloužila? Atlantská pyramida byla transformátorem energie pro tehdejší civilizaci (narozdíl od egyptské "A" pyramidy, která byla dárcem energie). V horní části pyramidy ve volném prostoru vzniklém "propadnutím" vrcholu dovnitř, byly rituálně spalovány obětní dary za různým účelem. Takovýto oheň hořící v dutině pyramidy byl díky své neobyčejné síle pokládán za svatý. Tyto dávné rituály s ohněm v (na) pyramidě připomínají ne náhodou orientální rituál Agnihotry.
Takovýto svatý oheň byl udržován neustále a byl uctíván vždy v okamžiku západu Slunce. Jak již bylo uvedeno, byly v pyramidálním ohni spalovány obětní dary, avšak nezdá se, že by oheň byl právě na nich energicky závislý. Jeho epicentrem byl právě vnitřní vrchol pyramidy, který byl pouhým mediem jeho skutečného, Absolutního zdroje.

2007-09-21T01:27:00.001-07:00

Důležité je vědět, že pyramida Vám dodá kvantitu nikoliv kvalitu energie. Energie je bez kvality - neutrální, Univerzální. Záleží pouze na nás, jakou ideou jí impregnujeme. Tedy - pokud pobýváme v pyramidě a jsme nemocní, smutní a sklíčení, pak nám pyramida pouze mnohokrát zesílí náš záporný stav a výsledkem bude prohloubení a progrese choroby. Pokud však vstoupíme s nadějí a vírou v uzdravení, pyramida, pyramida opět jen zesílí námi vložené kvality a výsledkem bude jistě brzké uzdravení. Záleží jen na způsobu našeho uvažování.
Nikdy si proto pochopitelně nebudeme do pyramidy chodit léčit zlost, či celkové vyčerpání. Nejprve se mimo pyramidu vyladíme na maximální možné pozitivum a jsme-li si tím jisti, teprve pak je pobyt v pyramidě bezpečný a účelný. Stojí za zmínku, že pyramida funguje též jako urychlovač karmických procesů individua. Pyramida zintenzívní prožitek - kvantitativně, nikoliv jeho kvalitu. Ta je automaticky určena způsobem našeho sebeuvědomování v dané chvíli.
Všeobecně známé jsou pyramidy egyptského typu u nichž je vrchol pyramidy zároveň jejím nejvyšším místem. Existovaly však civilizace, které znaly nejenom "dnešní" egyptský tvar pyramid, jež má v polovičním řezu podobný tvar písmenu A. Atlantské civilizaci byla známa i pyramida podobná tvaru písmene M v polovičním řezu.

Egyptská "A" & Atlantská "M" pyramida

2007-09-12T00:15:00.000-07:00

Dnes je již všeobecně známo, že lze model pyramidy úspěšně používat i pro individuální práci. Potraviny vložené pod pyramidu ( ze dřeva, papíru, hliníku) jsou chutnější, rostliny se zde lépe vyvíjejí a drahé kameny získají ostřejší lesk. To ovšem není nic nového, na pyramidu jako ostřič žiletek již několik desítek let existuje patent. Dle některých teorií by ale pro zeměpisnou šířku našeho státu měla mít pyramida sklon stěny od základny ne 51 ale 65 ( funguje to také), přičemž na pólech by se sklon hypoteticky blížil pravému úhlu. Pro vlastní experimenty je asi nejpřesvědčivější vliv pyramidální energie na mléko. Zatímco mléko uložené mimo pyramidu se po několik dnech zkazí, mléko ve skleničce uvnitř pyramidy v 1/3 její výšky zkysne, ale nezkazí se, má výbornou chuť.
Nejúčelnější využití naší domácí pyramidy je, pokud ji použijeme vhodnou pomůcku při práci s vlastním podvědomím - při meditacích.Tehdy nám může dodat mnoho potřebné energie. V pyramidě můžeme být celým tělem nebo můžeme mít menší (papírovou) pyramidu jako klobouk na hlavě, otočení jsme vždy k severu. Každá ze stran pyramidy míří přesně k jedné světové straně. Nejvíce energie se kumuluje v 1/3 výšky pyramidy a na vrcholu.

Pyramida

2007-09-11T02:02:00.000-07:00

je jakousi kombinací krychle a čtyřstěnu. Krychle (odtud pak čtverec a astrologické disharmonické aspekty odvozené z kvadratury) je symbolem hmoty, ve které je neustálé dynamické napětí, neboť každý z vrcholů krychle má k jinému nestejně daleko. Čtyřstěn (odtud rovnostranný trojúhelník a astrologické harmonické aspekty odvozené z trigonu ) je symbolem Universálního Vědomí - ducha, v němž není žádné napětí, je v klidovém stavu, neboť každý z vrcholů čtyřstěnu má k jinému vždy stejnou vzdálenost. Právě z geometrie krychle a čtyřstěnu, resp. čtverce a trojúhelníku jsou odvozeny harmonické a disharmonické řady astrologických aspektů.
Z předchozího odstavce již jasně vyplývá smysl pyramidy. Pyramida je symbolem spojení věcí dolejších a hořejších, hmoty a ducha, zobrazuje projev Universální síly ve hmotě. Absolutní Vědomí ( vrchol pyramidy ) sedí majestátně na svém trůnu nad hmotou, tělem (čtvercová základna). Vrchol pyramidy byl též v Egyptě symbolem uctívaného Slunce, jehož paprsky oživují fyzický svět reprezentovaný čtvercovou základnou.

2007-09-09T23:31:00.001-07:00

Tyto průnikové body jsou jakýmisi energetickými čakrami naší planety a skrze stavby, jako např. pyramidy, menhiry či např. Stonehenge v Anglii je dávkována a transformována Síla do trojrozměrného prostoru. V místech, kde není žádná "fyzická" stavba a přesto se zde nachází energetický uzel - průnikový bod nacházíme výrazné geofyzikální anomálie včetně možného průniku do jiných dimenzí, ať už ve smyslu časovém, prostorovém či obojí (např. Bermudský trojúhelník, některá místa na Sibiři, v Mongolsku aj.).
Pyramida se skládá ze čtvercové podstavy a čtyř trojúhelníkových stěn. Každá strana čtvercové podstavy zastupuje světovou stranu a jeden živel. Nad každou stranou základny je stěna pyramidy - rovnoramenný trojúhelník, symbolizující tři kvality každého živlu. 4 stěny (živly)* 3 kvality projevu = 12 základních modelů projevu Universální síly ve trojrozměrném světě ( viz. zodiak ). Číslo 4 je tedy číslem projeveného bytí, číslo 3 je číslem bytí neprojeveného, v latentním stavu jako možnost. Číslo 7 jako 4+3 je pak číslem dokonalé celistvosti a jednoty celého Universa.

Mezi základnou

2007-09-09T02:01:00.001-07:00

(s) a výškou pyramidy (v) platí přesný vztah 4s = 2pí v. Rozmístění pyramid po Egyptě je doslova zrcadlovým odleskem hvězdné oblohy resp. stálic na tehdejším nočním nebi. Proto lze dnes zpětně vypočítat ( dle současné pozice stálic) přibližně dobu, kdy pyramidy vznikaly. Tento údaj bude ovšem pouze symbolický, neboť čas na Zemi vždy neprobíhal a neprobíhá lineárně i když nám to tak z našeho omezeného, lidského úhlu pohledu připadá. Proto experimenty o vypočítání skutečného stáří těchto staveb ( či např. různých archeologických vykopávek), byť pomocí moderních metod, jsou vždy chybné, opírají-li se o vzorce lineárního výpočtu času.
Pyramidy v Egyptě nejsou jediným místem, kde se dají tyto vzácné, megalitické stavby nalézt. Jsou též v Číně, Peru, Mexiku, Severní Americe, na Aljašce a jinde. Ani místo, kde byly pyramidy vystavěny a vzájemná geografická souvislost pyramid na Zemi není náhodná. Vepíšeme-li do Zeměkoule základní či odvozená geometrická tělesa, zjistíme, že v místech dotyku vrcholů hypotetických těles s povrchem Země najdeme právě pyramidy, či jiné divy světa ( např. Bermudský trojúhelník).

Že tomu tak skutečně bylo

2007-09-06T11:13:00.000-07:00

dokazují případy archeologů, kteří se odvážili manipulovat s mumiemi faraonů. Desítky archeologů či jejich pomocníků do několika let záhadně zemřeli. Nejde přitom o kletbu faraóna, ale o naprosto automatický proces, neboť faraónovo Vědomí bylo totožné s Universální silou a tím Zákonem , jeho tvůrcem a vykonavatelem zároveň. Jakékoliv pohnutí s faraónovo mumií bylo z absolutního hlediska hodnoceno jako úmysl pohnout celým Universem. Jakou disharmonii by to přineslo je všem jasné. Dle toho byli zmínění archeologové potrestáni. K přemístění mumií do muzeí nakonec došlo a na to doplatí v budoucnu celá planeta, neboť tím došlo k oslabení síly Země. Onemocněla tím jedna z čaker Země, nacházející se v Egyptě...
Jaký byl tedy smysl pyramid? Stěna pyramidy svírá se základnou úhel 51° 51' a odrážela tak paprsky Slunce daleko do moře a hluboko do pouště. Měla mj. funkci jakéhosi majáku. Pyramidy byly stavěny v souladu se zákony matematickými, astronomickými, geometrickými, astrologickými, kabalistickými a fyzikálními, proto mohly sloužit i jako hodiny a kalendář. Jednoduše řečeno, pyramidy vyzařují a vyjadřují zákony celého Universa - v malém. Tak např., pyramida je postavena v souladu se zákonem gravitace a času, aby vydržela po tisíciletí v nedotčeném stavu a mohla tak symbolizovat svůj smysl. Pokud bychom chtěli pyramidu stavět obráceně tzn. s vrcholem u země, asi by nám dlouho nevydržela, pokud by šla vůbec postavit.

2007-09-03T03:05:00.000-07:00

Pro astrology je též lehce pochopitelná analogie mezi bohem Slunce Ra, kterého Egypťané uctívali, tehdejším posvátným zvířetem lvem a používaným zlatem. Pochopitelně též existuje souvislost mezi egyptským bohem Slunce RA a RAVI, což je pojmenování Slunce v Indii. Navíc mantra RAM přináleží živlu ohně, za což může stejná analogie.
Význam mumifikace faraónova těla pro tehdejší Egypt je obrovský. Uvědomme si, že tehdejší vládci byli zasvěceni do magických věd a dokázali proto kontrolovat různé složky Universální síly. Faraónova bytost včetně fyzického těla byla během "života" alchymistickou přeměnou regenerována, a po faraónově "smrti" sloužila jeho fyzická mumie jako uzemnění Universální - sluneční síly. Mumie tak byla kanálem oceánu energie a tím zdrojem síly a ochrany pro celý Egypt.

I. Symbolika pyramid v astrologii

2007-09-02T02:49:00.000-07:00

II. Egyptská "A" & Atlantská "M" pyramida
III. Kosmický jazyk
IV. Zvěrokruh "začíná" v nadhlavníku
V. Fyzická inkarnace v pohledu Egyptské esoterní astrologie
VI. Transpersonální sféry Zvěrokruhu
VII. Zvěrokruh jako evoluční spirála
VIII. Potvrzení předešlé inkarnace v Radixu
I. Symbolika pyramid v astrologii
Mnoho zájmu je dnes věnováno otázce smyslu, účelu a původu pyramid. I mnozí z archeologů v nich vidí pouhou megalitickou stavbu, která skrývala zlaté poklady dávných civilizací či mumii faraóna. Není třeba dodávat, že máme před sebou téma ze sedmi divů světa, které svou tajuplností fascinuje lidské vědomí. Není třeba zmiňovat se o milimetrové přesnosti s jakou byly pyramidy postaveny a otázce stavební technologie, která i dnes ve 20. století vědy a techniky zůstává naprosto nezodpovězená.
Pyramida nebyla pouhou hrobkou faraóna, kde mělo být uloženo jeho tělo po smrti spolu se zlatem, které nebylo pouhou symbolickou ozdobou síly, zasvěcení a vážnosti vládce, ale jako nejušlechtilejší kov mělo i svůj čistě praktický význam. Zlato je totiž nejlepším kondenzátorem éterické životní energie, proto pomáhalo udržet mumii faraóna po věky nedotčenou časem.

SOCHAŘSTVÍ

2007-09-01T07:10:00.000-07:00

Prosazoval se silný vliv Řecka. Přímo zde pracují řečtí sochaři. Vznikají posta-vy královen (zosobnění bohyně Eset) nenucených tvarů, se zdůrazněnou smyslností v úzkých přiléhavých šatech a s dlouhými vlasy. I u soch vznešených dam vyzařuje mladost. Sochařství zde vyniklo snahou o detailní tvář a vyjádření individuality.
ZELENÁ HLAVA. Břidlice, výška 21,5 cm. Portrét neznámého starce, s usta-ranými vážnými rysy a s pronikavým energickým soustředěným výrazem. Tělo se ztratilo.
FAJJUMSKÉ PORTRÉTY. V oaze Fajjum se uplatnil antický způsob malby a egyptský pohřeb. Podobizny (pohřební) se realizovaly technikou tempery nebo enkaustiky na dřevěných destičkách. Umisťovaly se na obličej mumie. Jsou výrazně živé, realistické (jako v Pompejích). Užívali je v Egyptě usazení Řekové a Římané.

2007-08-30T00:21:00.000-07:00

*Je písemně doložena stavba stovek chrámů, ale později byly rozebrány na stavby jiných objektů. Zachovaly se chrámy v Esně, Edfů, v Kóm-Ombo a na ostrově Philae.
HORŮV CHRÁM V EDFŮ. Má ucelený půdorys. Je prostorově harmonicky vyvážený; hlavice sloupů jsou ve tvaru svazku palmových listů. Po Amonově chrámu v Karnaku, je to druhý největší chrám v Egyptě. (Poměr půdorysu je 3/13). Průčelí sloupové síně má zeď do poloviny sloupů, tím proniká světlo hlouběji do chrámu. Okolo svatyně je síň „Devatera bohů“ s kaplemi menších bohů. Za ní jsou úzké chod-by ke kryptám. Ukládaly se sem sochy bohů a rituálních předmětů. Zde také bylo schodiště na střešní terasu. Používalo se při procesních obřadech = královská socha se na střeše spojovala se slunečním kotoučem a tak obnovovala své síly. Všechny zdi v okolí svatyně jsou hustě pokryty texty o přesném určení místností a o podobě obřadů (kamenná knihovna). V nádvoří i ve sloupové síni jsou vedle sebe různě tva-rované hlavice sloupů. Na vnější ohradní zdi jsou soubory reliéfů a dramatických textů o vítězných bojích Hora s bohem Sutechem (vrahem otce Usíra). V sloupové síni (hypostylu) je námětově (v reliéfech) i ve tvarech sloupových hlavic vše vyjádře-ním vody – bažiny = prvotního stvoření. Před první sloupovou síní stojí velká kamen-ná socha v podobě sokola. Celý chrám má neobvyklou orientaci sever-jih.
GALERIE SERAPEU V SAKKAŘE. Zde byli v obrovských dioritových sar-kofázích, v malých komorách v rozlehlých galeriích, pohřbíváni posvátní býci Api-sové již od Sajské dynastie (664-30 př.n.l.).

CHRÁMY NA OSTROVĚ PHILAE.

2007-08-28T00:46:00.000-07:00

Nyní částečně zatopený přehradou v Asuánu. Zde porodila bohyně Eset (žena boha Usíra) syna boha slunce Hora. Proto zde byl hlavní kult a chrám bohyně Eset (Isis). V podobě thébských staveb. Zvláštní jsou pavilony dvou přístavišť. Mezi sloupy vyzděnými příčkami do poloviční výše, tak, že mezery působí jako okna. V chrámu se uchovávala Esetina posvátná bárka pro procesí do jižních nubijských chrámů. Chrám je asymetrický, se dvěma pylony. V západní části je chrám obehnaný řadou sloupů (Dům zrození – sloužil k oslavě narození Hora). Celý komplex byl roku 1972 rozebrán a znovu postaven na vyšším ostrově Agilkija (1980). První pylon je vysoký 18 m, široký 45 m.

ŘECKO – ŘÍMSKÉ OBDOBÍ

2007-08-26T02:33:00.000-07:00

/332 př.n.l.-395 n.l./

Po dobytí Perské říše Alexandrem Velikým, byla založena Alexandrie jako centrum obchodu a helénské kultury. Ptolemáiovci zde zřídili knihovnu a ta šířila vzdělání. Bylo zde na milión papyrových svitků. Byla zde přeložena bible do řečtiny, i jiné významné texty. Matematik Euklides sepsal 13 knih o geometrii a aritmetice. Pěstovaly se zde přírodní vědy a lékařství.
ARCHITEKTURA.

ARCHITEKTURA.

2007-08-25T01:35:00.000-07:00

Stavba mnoha chrámů; používá se pískovec, v Tanisu a v Memfisu (nedocho-valy se, byly později rozebrány na jiné stavby). Stavby v Núbii – stavby Usírových kaplí v Karnaku.
SOCHAŘSTVÍ.
Projevuje se řecký vliv, větší životnost v sochách; dokonalá modelace zapuš-těných reliéfů - na sarkofágu ze Sajské dynastie je výrazná smyslnost a zjemnělost, rafinovanost, něha až hledaný půvab postojů. Vzniklo mnoho sošek zvířat s vy-stižením jejich přirozené povahy (koček, sokolů, ibisů, paviánů, psů).
KRÁČEJÍCÍ BŮH - SOKOL HOR. Bronz. S napřaženými pažemi a dlaněmi obrácenými vzhůru. Tajemná, posvátná, démonická postava.

POZDNÍ OBDOBÍ

2007-08-23T00:34:00.001-07:00

/712-332 př.n.l/ XXV. XXX. dynastie

Vládci XXV. dynastie z jihu Nubie sjednotili Egypt. 690 př.n.l. faraón Tahar-ka; podporuje stavby, buduje jižní sály v Karnaku. Roku 671 př.n.l. vpád Asyřanů. Nubijci organizovali vzbouření. Asyřané roku 664 př.n.l. dobyli Théby a určili místodržitelem Neko I. Jeho syn Psammték I. se od Asýrie odtrhl, prohlásil za hlavní město Sais (v deltě Nilu) a založil XXVI. dynastii Saiskou; sjednotil Egypt. Přichá-zejí osadníci z Řecka. (Sais = Usírovo město). Roku 525 př.n.l. dobyli Egypt Peršané. XXVII. dynastie = Perská (do roku 404 př,n,l,). Peršané přivedli do Egypta velblou-dy. Dareios I. dokončil kanál Nil-Rudé moře (bylo možné spojení Egypta a Persie po vodě. Ruku 404 př.n.l. král Amyrtaios ze Saios (XXVIII. dynastie) vyhnal Peršany z delty, za čtyři roky dobyl celý Egypt. V době 399-380 př.n.l. byla XXIX. dynastie. Od roku 380 nastoupila XXX. dynastie. V zemi je velký rozkvět, hodně se staví. V letech 343-332 př.n.l = 2. perské období.

PŘECHODNÉ OBDOBÍ /1070-712 př.n.l./ XXI.-XXIV.

2007-08-22T00:47:00.000-07:00

dynastie

Roku 1070 př.n.l. král Smende zakládá XXI. dynastii a hlavní město v Tanisu, v deltě Nilu. Současně je v Thébách silný vliv chrámu Amona v Karnaku. Egypt ztratil nadvládu nad Palestinou. Egypt se roztříštil na mnoho malých států. Etiopští králové ovládli Horní Egypt a dobyl Menfis. Vůdce lybijských žoldnéřů Šešonk I. zakládá XXII. dynastii. Významným panovníkem byl Osorkon I.
ARCHITEKTURA.
Byl dostavěn Chonsův chrám v Karnaku. Vzniká nová úprava nádvoří chrámů. Ve sloupové galerii se mezi sloupy (do poloviny jejich výše) buduje zeď. V oblasti delty stoupá uctívání boha Usíra.
SOCHAŘSTVÍ.
Neobyčejně jemně modelované zapuštěné reliéfy (barevné).
KRÁLOVNA KAROMAMA. XXII. dynastie, byla zdokonalena technika odlé-vání do bronzu a pro velké sochy. Oživení povrchu se řeší damaskováním (vykládání zlatými, stříbrnými drátky) a emaily. Socha má výšku 59 cm.

MALBA.

2007-08-21T00:54:00.000-07:00

TANEČNICE SE DVĚMI HUDEBNICEMI. XVIII. dynastie, z Nachtejova hrobu. Naznačení pohybu, oživení v intenci hudby.
HOSTINA PŘI „SVÁTKU ÚDOLÍ“. XVIII. dynastie, z Nebamonova hrobu. Postavy tanečnic jsou zobrazeny přes sebe, tváře hudebnic zepředu (výjimka v celé egyptské malbě).
MALÝ HONÁK. XVIII. dynastie, z Nebamonova hrobu; svěžest a živý rea-lizmus, řasení siluet a vlnivý rytmus, přirozenost scény.
ACHNATONOVY DCERY. Část fresky z Rodiny Achnatonovy se šesti dce-rami. Přirozená situace, hravost, dětské podoby. XVIII. dynastie.
KRÁLOVNA NEFERTARI. XIX. dynastie. Manželka faraóna Ramesse II., obětuje bohyni Esetě; snaha o přirozenost.
*V době XX. dynastie nástěnná malba upadla na úroveň ilustrací pohřebních knih.

SOCHA ACHNATONA V KARNAKU.

2007-08-19T14:21:00.000-07:00

Přehnaný realizmus.
*RAMESOVSKÁ DOBA. Přináší opět návrat ke klasické tradici, ke ztrnulosti postav, ale přetrvává částečný vliv živosti z Amarny. Schematičnost postav je doplněna živostí a pohybem, intenzitou děje (ale ne u náboženských výjevů v hrob-kách). Styl se stal graciézní, bez exprese, štíhlé postavy jsou v harmonickém postoji, tváře mají milý úsměv až se ženskou laskavostí. Vznikají společná sousoší bohů a faraóna. Prosadila se snaha o kolosálnost soch panovníka zakomponovanou do archi-tektury (kolosy před pylony); vyjadřují moc faraóna.
MEMNONOVY KOLOSY. Nyní stojí osamoceně, dřívější pylon největšího zádušního chrámu Amenhotepa III., postavený z nepálených cihel se již dávno roz-padl. /V souboru Chrámů miliónu let/. Sochy kolosů jsou z křemence, výška 16,5 m.
SOCHA KRÁLOVNY Hatšepsovety. Z bílého mramoru, výška 196 cm. Má předepsaný postoj, přísnost je zjemněna půvabem těla a přívětivou tváří.
KRÁLOVNA TEJE. Reliéfní portrét matky Achnatona.
SOCHA RAMESSE II. v Karnaku, hieratická perspektiva, malá postava jeho manželky Nefertari.

HLAVA KRÁLOVNY NEFERTITI.

2007-08-19T02:01:00.000-07:00

Žena faraóna Achnatona, podílela se na vládě i reformách. Plastiku vytvořil sochař Tutmos v ateliéru v Amarně. Výška je 50 cm, je z polychromovaného vápence. Patří k nejkrásnějším portrétům žen všech dob.
TORZO NEFERTITI. Pečlivé studium aktu pod přiléhavou látkou. Bůh slunce ATON vzývá věřící, aby neskrývali tělo stvořené bohem, zrozené z paprsků slunce. Na plastice je nejlépe vyjádřená smyslnost ženského těla v Egyptě.

AMARNSKÁ DOBA

2007-08-16T23:44:00.000-07:00

. 20 let. Okolo města byly vztyčeny stély vyznačující v reliéfu hranice a význam města. Nová ideologie motivovala citovější vztah k realitě jako láskou naplněný život. Písaři píší živějším jazykem. Do dříve nehybných obrazů přírody proniká pohyb a vánek; u lidských postav je větší pozornost k anatomii (uši a prsty). V každém domě měly stélu s motivem Achnatonovy rodiny (faraón s Nefertiti a šest dcer) se slunečním kotoučem Atona v horní části (jako záruka blahobytu na zemi) – zachycenou v živých bezprostředních scénách, jako opak k oficiální okázalo-sti. Něžnost se stala pravidlem. V hoře u Amarny je 25 hrobek, realisticky vyzdo-bených, s živostí, smyslností a intenzivní duchovností. Sochař Tutmos modeloval ži-vé portréty v hlíně. Nefertiti a Achnaton pomohli uvolnit dogmata kánonů; těla jsou zženštělá, křehká, v přirozených postojích, se zakulacenými boky. Portréty jsou okouzlující i znepokojivé. Nahé děti si hrají na polštáři. Umění se věnuje hledání pravdy; postavy jsou neidealizované a nestylizované, inspirované přirozeností a stu-diem přírody. Ze scén vyzařuje intenzivní život, jemnost a různorodost postojů, popi-snost detailů. Achnaton vyžaduje na svých podobiznách maximální pravdivost.

SOCHAŘSTVÍ.

2007-08-14T00:32:00.000-07:00

Reliéfy se polychromováním často podobají nástěnné malbě. V královských hrobkách je hlavním námětem faraón mezi různými bohy a doprovodné hieroglyfické texty a ilustrace knih mrtvých. V zádušních chrámech, na pylonu se prosadil nový námět, král bojující na válečném voze taženém koňmi (bitva u Kadeše), jako symbol velkých činů panovníka bojujícího za Egypt; nebo motiv cesty do cizích zemí. V hrobkách úředníků je námětem reálný všední život; obraz „šťastného dne“; hostiny s hodovníky ozdobenými květy a tančícími při hudbě; lovy a chytání ryb; důležité události v životě; zařízení dílny či oddíly vojáků. Muži i ženy jsou podřízeni ideálu krásy = mladá, pružná, štíhlá těla s půvabnou až dětskou tváří s velkýma očima.

HROBKY V ÚDOLÍ KRÁLOVEN.

2007-08-12T23:58:00.000-07:00

(XVIII.-XX. dynastie). V údolí „Místo krásy“ je místo králových dětí. Je zde přes 100 hrobek dětí a královen.
HROBKA NEFERTARI (hlavní žena Ramesse II.), nejkrásnější hrobka v Egyptě. Objevena roku 1904; po restaurování byla pro veřejnost uzavřena. Je zde 500 m2 maleb a reliéfů. Námětem je duchovní cesta duše sestupující do záhrobí, odkud vyjde ven a spojí se slunečním bohem Re. Od vstupu chodba klesá; v předsíni je motiv krá-lovny s Usírem a Anupem, ve vstupní síni je vlys s kobrami a pštrosími pery, upro-střed je démon držící symboly věčnosti. V boční síni je výjev sedmi nebeských krav a je zde Anup balzamovač. Královna obětuje Hathoře a Selketě. Maat, bohyně kos-mického řádu, pravdy a spravedlnosti je při vstupu do sarkofágové komory. Dále je Nefertari u strážců sedmi bran Usírovy říše. Královna je vedle bohyně Eset, pak vedle bohyně Hathory. Na pilířích vedle sarkofágu je bůh Usíre s žezlem a s důtkami.
HROBKY SOUKROMNÍKŮ. (Dvořanů). Bylo jich prozkoumáno přes 500. Výjevy z prostého všedního života zde převažují. Námětem je ještě pohřeb zesnu-lého. Obvykle Hrobky měly vnější nádvoří, kapli a pohřební komoru v dlouhé, hluboko vytesané chodbě. Na průčelí vchodu byly stély, v zadní části hrobu byly sochy mrtvého. Pohřební komora byla přístupná jedině šachtou. Živé a svěží malby v kapli byly s náměty šťastného života v luxusu vyšší společnosti.
HROBKY ŘEMESLNÍKŮ. Těch, kteří stavěli a tesali v Údolí králů. Ve vesnici Deir El-Medina. Před otevřený dvůr si stavěli malý pylon, na kapli přistavěli malou cihlovou pyramidu a na jejím vrcholu byl zobrazen zesnulý, jak uctívá boha slunce (na malém pyramidionu).

HROBKA TUTANCHAMONOVA.

2007-08-12T05:20:00.001-07:00

Nalezena roku 1922. Čtyři roky trvalo zpraco-vávání předmětů z místností; další čtyři roky vyprazdňování sarkofágu. Nástěnnými malbami zde byla řešena jen sarkofágová komora (zlatá místnost) zlatožlutým podkladem. Na severní stěně je námět faraóna se žezlem a obřadními důtkami před bohyní nebes Nut; vpravo je faraón jako bůh říše mrtvých Usíre, se svým nástupcem (faraónem Ajem), který Tutanchámonovi provádí obřad „otvírání úst“. Vlevo je fa-raón s pokrývkou hlavy nemés, za ním je jeho „Ka“ a představuje se Usírovi. Na zá-padní stěně jsou texty z knihy Amdut (cesta podsvětím po 12 nočních hodin, přes 12 božstev, symbolizovanými paviány). Na východní stěně, 12 nejvyšších rádců táhne na lyžinách sarkofág.. Na jižní stěně je faraón s bohem Anupem a bohyní Hathor. U vchodu do síně stály dvě pozlacené dřevěné sochy kráčejícího faraónova „Ka“. Dále tu bylo 413 vešebtů (sluhové v podsvětí); 29 jich mělo na oděvu texty z knihy mrtvých; některé byly ze dřeva, z terakoty, fajánse i z kovu. V předsíni stál faraónův trůn ze dřeva, potažený zlatou fólií, s malovaným výjevem Atona-slunce, Tutan-chamóna a královny (dcery Achnatona). Byla zde i skříň s kanopami, strážily ji čtyři sošky bohyň z pozlaceného dřeva. Nejvýznamnější je Tutanchamonova zlatá maska z ryzího zlata (10 kg), vykládaná perlami a drahokamy.

2007-08-10T14:01:00.000-07:00

, Muti a Chonse), v levé části je nyní mešita.
HROBKY V ÚDOLÍ KRÁLŮ. 62 hrobek z XVIII.-XX. dynastie. Hrobku tvoří několik sálů a komor spojených chodbami, vytesaných ve skále, zdobených barevnými reliéfy a nástěnnými malbami. Chodby s jednou i více halami, někdy i s pilíři a sloupy. Některé hrobky jsou vytesány až 80-100 m do hloubky skály. Nedaleko za vstupem bývá chodba přerušena šachtou, která jednak měla zabraňovat ve vykrádání hrobek a jednak k zachycování dešťové vody. Voda tu symbolizuje na-ději na transformaci, znovuzrození. Mrtvý faraón se solarizuje v Usírově království a pak splyne s bohem slunce Reem. Voda připomíná vznik a sebestvoření boha Atuma. Zdejšímu skalnímu útvaru vévodí vrcholek připomínající pyramidu-Al Kurn. Po-slední objevenou hrobkou byla Tutanchamonova. Poslední zde vytesaná patřila fa-raónovi Ramesseovi XI. Hrobky nejsou spojeny se zádušními Chrámy miliónů let. Výjevy maleb a reliéfůjsou ryze náboženské, se spoustou textů z knih určujících chování zemřelého v podsvětí (Kniha bran, Kniha mrtvých,, Kniha jeskyní, apod.).
HROBKA SETCHIHO I. V předsíni jsou výjevy a texty; bůh Re je nazýván 75x ji-ným jménem, nakonec jménem faraóna (způsob ztotožnění). V síních bůh Hor před-stavuje faraóna dalším bohům, Usírovi, Hathoře,… Dále je Setchi v obětí různých bohů. Na výjevech na stěnách faraón prochází zkouškami a utrpením, aby mohl vstoupit do Usírovy Říše. Na dalších stěnách je stvoření slunečního kotouče = znovuzrození Rea (každý den ráno).

CHRÁM V LUXORU.

2007-08-10T01:00:00.001-07:00

Théby byly od VI. dynastie hlavním městem Horního Egypta. Největší rozkvět zde byl za XVIII. dynastie, žilo tu až půl miliónu obyvatel.
Chrám založil Amenhotep III., rozšířil ho Tutanchamon a Ramesse II. Příchod od Karnaku lemuje alej sfing, původně s beraní hlavou. Pak následují dva obelisky (výš-ka 25 m), symbol slunečního paprsku (od roku 1836 je jeden v Paříži). U vstupní brány jsou dva mohutné kolosy (sedící postavy Ramesse II. s královnou Nefertari u pravé nohy). Pak je mohutný pylon Ramesse II. (šíř-ka 65 m, výška 23 m); za ním je nádvoří Ramesse II. (50 m široké, 57 m dlouhé) jež vybočuje z osy chrámu. Okolo nádvoří jsou dvě řady (74) papyrových sloupů, mezi nimiž stojí sochy krále. Dále je velká kolonáda (14 sloupů). Před vstupem do nádvoří Amenhotepa III. stojí dvě dvojité sochy Amona a Mut, za nimi na stěnách jsou reliéfy s výjevy ze „Slavnosti údolí“. Na západní stěně je výjev procesí bárek z Karnaku do Luxoru, východní stěna zobrazuje jejich cestu zpět. Ze tří stran jsou dvě řady sloupů. Navazuje hypostylová síň s papyrovými sloupy (200 let před hypostylem v Karnaku). Pak je Římská svaty-ně (užívána za nadvlády Říma). Ve svatyni zrození jsou reliéfy symbolického „bož-ského zrození“ Amenhotepa III. (spojení jeho matky Mutemvie s Amonem). Ale-xandr Veliký zde vybudoval svatyni bárky. Při „Svátku údolí“ (Opet), se zde konalo rituální představení : Faraon, jakožto Amon, zavedl svou ženu do ztemnělé „Síně božského zrození“ k Thovtovi (bůh s hlavou ibise), který ji předpověděl brzké narození dítěte. Amon pak nařídil Chnumovi (božskému hrnčíři), aby vymodeloval chlapce a jeho „Ka“ (božského nesmrtelného ducha dítěte. Královna v přítomnosti Hathory, Esety a Nebthety otěhotní a porodí božského syna (syna Amonova). U vstu-pu v pravé části Ramesova nádvoří jsou svatyně (Amona

Je zde největší zastropený sál na světě.

2007-08-08T14:22:00.001-07:00

První chrá-mový pylon (z období XXX. dynastie) má výšku 43,5 m a šířku 113 m. Velká sloupová síň byla postavena za faraóna Setiho (1304-1290 př.n.l.) a za Ramesse II (1290-1225 př.n.l.). Cihlová zeď kolem areálu (Amonovy hradby) je ze XXX. dyna-stie. Před prvním pylonem směrem k Nilu je alej sfing s beraní hlavou (Amonovo posvátné zvíře, mezi tlapami drží sošku Ramesse II.). Od desátého pylonu vedla druhá alej sfing (asi 200 m do areálu chrámu bohyně Mut) s odbočkou aleje sfing k Nilu. Z Amonova komplexu vedla třetí alej sfing z Chonsova chrámu do přístavu (pro posvátné bárky). Čtvrtá alej sfing vedla také z chrámu boha Amona k přístavu posvátných bárek. Hlavní alej sfing vedla okolo boční hradby chrámu mut až do Lu-xoru. Při Svátku údolí se za účasti procesí plavily bárky Amona, Mut a Chonse po Nilu do Luxoru. Zde se oslavovalo (připomínalo) spojení Amona s Mut, z něhož se narodil Chons. Z Amonova chrámu v Karnaku až ke chrámu v Luxoru (2,5 km) vedla obřadní cesta. Všechny tyto chrámy byly kanály propojeny s Nilem, na lodích se vykonávala i návštěva Chrámů miliónů let na západním pobřeží. V Thébách všichni panovníci od počátku Nové říše podporovali chrámové komplexy v Karnaku a dávali sem i své sochy. Mezi třetím a čtvrtým pylonem je nádvoří „skrýše“, bylo zde odkry-to 7000 bronzových sošek a 900 kamenných soch.

AMONŮV CHRÁM V KARNAKU.

2007-08-06T00:26:00.000-07:00

Hlavní části z XVIII.-XX. dynastie; vše-chny stavby v době od XII. dynastie (Senvosreta I.) – XXX. dynastie. Chrám má dvě osy; od východu na západ a od severu na jih (to představovalo Nebesa a Zem; bož-skou a královskou moc. Jsou zde tři hlavní posvátné areály : boha Monta (místní bůh války); boha Amona (hlavní bůh Théb); bohyně Mut (žena boha Amona). Amon + Mut + Chons (jejich syn) = thébská triáda. Areál má 10 pylonů, čtyři nádvoří, posvát-né jezero, alej sfing. V bráně druhého pylonu je několik velkých soch Ramesse II. Následuje velká hypostylová síň se 134 sloupy, dlouhá 52 m, široká 103 m. Hlavní loď má 12 papyrových sloupů s otevřeným květem (výška 22,4 m). 122 sloupů v boč-ních lodích hypostylu (výška 14,7 m) symbolizuje prvotní močál (vznik světa a živo-ta). Na vnitřních zdech jsou reliéfy s výjevy z náboženských bohoslužebných rituálů; na vnějších zdech výjevy válečné.

MALÝ SKALNÍ CHRÁM NEFERTARI, V ABU SIMBELU.

2007-08-04T14:42:00.000-07:00

Zasvěcený bohyni Hathor. Byl také přemístěn r. 1964-68. Ve skalním průčelí je šest stojících kráčejících soch (vysokých 10 m). Čtyři zobrazují faraóna Ramesse II., dvě královnu Nefertari, která na zemi ztělesňovala bohyni Hathor (ženu Sokola Hora, boha slunce, ochránce faraónů). Má na hlavě Hathořinu korunu (sluneční kotouč mezi kravskými rohy). Uprostřed soch je vchod do síně se šesti pilíři s hlavicemi s motivem hlavy Hathory. Na tuto síň navazuje příčně místnost, na jejíž koncích jsou malé cely vedoucí do svatyně. Zde je výklenek se sochou Hathor v podobě telete, které ochra-ňuje krále. Motivy reliéfů na stěnách zachycují krále a královnu při uctívání různých bohů.

SKALNÍ CHRÁM RAMESSE II. V ABU SIMBELU.

2007-08-02T14:08:00.000-07:00

Přemístěn v r. 1964-68. Abu Simbel je na jižní hranici s Nubií, nyní je zde přehrada. Chrám sloužil k uctívání bohů Réa, Amóna, Ptaha, a Ramesse II. V den rovnodennosti svítí slunce přes 60 m chodbu na sochy bohů. V průčelí skalního chrámu jsou čtyři obrovské sedící sochy Ramesse II. (vysoké 20 m). U kolosů jsou malé postavy (zleva : matka, princ a manželka; 2. kolos = tři princezny; 3. kolos = královna, princ a princezna; 4. kolos = princezna, královna a princezna. Na horním okraji stěny za kolosy, je řada 33 moudrých paviánů (výška 2 m). Dole, u nohou kolosů je uprostřed vstupní brána do velké síně (18 m dlouhá) s osmi stojícími sochami boha Usíra s hlavou faraóna Ramesse II.

RAMESSEUM.

2007-08-01T23:55:00.001-07:00

Jedem z Chrámů miliónu let, zádušní chrám; postavil Ramesse II. Mezi chrámem a vodním kanálem (napojeným k Nilu), byla vodní nádrž. Z ní byl přístup do brány prvního pylonu. Vlevo a vpravo na prvním nádvoří byly řady slou-pů. Vlevo navazoval královský palác. Před druhým pylonem stál kolos (vysoký 20 m) faraona Ramesse II. Za druhým pylonem bylo druhé nádvoří (okolo se dvěma řadama sloupů). Před hypostylovou síní byly dva kolosy Ramesse II.; vpravo stál ma-lý chrám matky Mut-Tuji a manželky Nefertari. Za hypostylem byla síň bárek, pak síň litanií a vzadu svatyně. Zde faraón slavil slavnost Sed (1x za 30 let), která obnovovala síly panovníka i síly celého národa. V síni bárek byla nástropní malba hvězdné oblohy. V celém areálu byla ještě skladiště a správa budov.

EL AMARNA, ACHETATON.

2007-07-30T23:54:00.000-07:00

Nové Achnatonovo město. Domy byly zčásti patrové a měly rovné střechy. Nad vstupní síní byla otevřená lodžie a střední síň, osvětlená okny byla nad ostatními místnostmi. Před domy byly řady sýpek. Hlavní ulice vedla pod mostem, který spojoval dvě části areálu budov královského paláce. Střed mostu tvoří „Okno zjevení“ odkud Achnaton dával dary lidu. Ve městě byly i dva chrámy. Chrám Slunce byl nezastřešený, přístupný slunečním paprskům; vychází odtud život a bohatství pro všechny pozemské bytosti. Město bylo postaveno podle plánu, se zahradami a jezerem ve středu města.

ZÁDUŠNÍ CHRÁM HATŠEPSOVET.

2007-07-29T23:58:00.000-07:00

Poprvé jsou jednotlivé části stavby umístěny na různých úrovních a tvoří terasy, které končí kolonádami. Je to jediný zá-dušní chrám u skalní hrobky (ostatní jsou ve formě Chrámů miliónů let). Je spojen podzemní chodbou s hrobkou a pohřební komorou ve skále. Stavitelem byl Senen-mut (hlavní služebník Amona). Vytvořil harmonii s divokou krásou přírody. Chrám byl spojen krytou galerií s úrovní kanálu, propojeného s Nilem a Thébami. Toto údolí bylo zasvěceno bohyni Hathor. Tři velká chrámová nádvoří na propojených plošinách. Od Nilu bylo procesní prostranství. Na první terase bylo 1. nádvoří. Stře-dem vedla rampa na druhou plošinu. Na 2. nádvoří (od strany příchodu, s hlubokým portikem dvou řad čtverhranných pilířů) byla vlevo kaple Hathory. V její úrovni byl další portik ze dvou řad čtverhranných pilířů (pod začátkem třetí terasy). Zde byla serie barevných reliéfů o výpravě pro kadidlové dřevo do země Puntu. Na třetí terasu se vstupovalo po rampě; byl zde hlavní chrám Hatšepsovet, s velkým obdélným krytým sloupovím, uvnitř s otevřenou prostorou. Na osu areálu, už v masivu skály, je pohřební svatyně. Na boku sloupového atria, do obou stran jsou chrámy pro uctívání nejdůležitějších bohů. Na pilířích je mnoho reliéfů a nápisů. Jsou zde i sloupy s hla-vicí s motivem Hathory. Na zdích jsou reliéfy s náměty : příběh královnina božského narození; převoz obelisku z Asuánu do Karnaku; korunovace královny.

CHRÁMY MILIÓNŮ LET.

2007-07-29T02:53:00.000-07:00

Západně od Nilu, v Thébách; chrámy jednotlivých panovníků (jako chrámy údolní i zádušní, byly s Nilem spojeny kanály. Mumie byly potom obřadně převáženy do Údolí králů po silnici. Hrobky nejsou spojeny se záduš-ními chrámy. V těchto chrámech se oslavoval kult panovníka. Každý rok při „Nád-herné slavnosti údolí“, zde po vodních kanálech vykonal návštěvu bůh Amon (socha z Karnaku na lodi).

Po délce chrámu

2007-07-26T14:07:00.000-07:00

= střední loď je vy-šší, v horní části tvoří boční kamenné mříže bazilikální osvětlení posvátného prostoru. Ve střední části jsou sloupy vyšší. Sloupy působí svým odvozením a barev-ností z rostlin, jako les stvolů a květů podpírající strop. Celý objekt chrámu symbo-lizuje původní stvoření světa a života z pravod. Slunce ráno vycházelo v bráně pylonu a vysílalo paprsky do svatyně. Přes den putovalo celým chrámem. Bohové i svět povstali z vody. Proto je podobenství čistého vzniku ve vodním prostředí. V hy-postylu mají hlavice sloupů tvar vodních rostlin. Spodní pás stěn i sloupů zdobí ba-revné reliéfy vodních rostlin. Architráv a strop je zaplněn reliéfy nebes. Na stěnách a sloupech jsou scény s králem (otočeným čelem ke svatyni), provádějící rituály uctívá-ní boha. Další prostory mají zvyšující se podlahy a snižující se stropy = zmenšují se. Svatyně je nejmenší, socha v ní hledí ke vstupní bráně, přijímá tvořivou sílu slunce. Komorní, intimní prostor; zšeřelé tajemné i magické svatyně vyjadřují atmosféru set-kání s bohem. Vyvýšení svatyně zároveň symbolizovalo Pahorek stvoření. Tak prvky, články a prostory architektury definovaly vcítění do víry.

ARCHITEKTURA.

2007-07-26T00:57:00.001-07:00

CHRÁM. Souměrnost zdůrazňuje příchozí cesta, tvořená alejí sfing. Před chrámem byly někdy umístěny kolosy (velké blokové sochy sedícího faraóna, který dal chrám postavit). Někdy bývají před chrámem dva vysoké obelisky (nahoře za-končené pozlacenou pyramidou, na níž se odrážely paprsky slunce od východu po za-padnutí; na bočních svislých plochách jsou hieroglyfické záznamy o činech panov-níka). Hlavní průčelí chrámu tvoří pylon. Je to nejmasivnější část vstupu areálu stav-by; uprostřed na ose, s vstupní branou a dvěma lichoběžníkovými věžemi (před nimi stojí čtyři vysoké stožáry pro prapory při obřadech). Celý chrám obklopovala masivní cihlová zeď. Na průčelní stěně pylonu byl reliéf s postavou panovníka jak zabíjí ne-přátele Egypta (zajišťuje chrám před nebezpečím z venku). Za pylonem je nádvoří = peristyl (nezastřešený prostor, se sloupovým ochozem po obvodu); přístupný lidu. Býval přibližně čtvercový. Do dalších prostor směli jen kněží. Z nádvoří se vcházelo do trojlodní sloupové síně (baziliky). Hypostyl.

ACHNATON

2007-07-24T14:56:00.001-07:00

(prospěšný Atonovi) /Amenhotep IV./ 1353-1335 př.n.l. Prosazoval slunečního boha Ré (pramen veškerého života) a symbolizoval ho slu-nečním kotoučem Aton. Přesunul sídlo do El-Amarny a postavil zde nové město Achetaton (Obzor Atonův). Tato vůle k jednobožství končí smrtí faraóna Achnatona; město je opuštěno, hlavní sídlo se vrací do Théb.
1333 př.n.l. faraón Tutanchamón zavedl sloučenou roli Amon-Re. Nástupnictví faraónů bylo po linii dcer. Následník (princ), aby mohl být faraónem, musel se oženit se sestrou. Pokud nebyl v rodině panovníka syn, nástupcem se stal ženich dcery.

NOVÁ ŘÍŠE

2007-07-23T00:42:00.001-07:00

/ 1550-1070 PŘ.N.L. / XVIII.-XX. DYNASTIE
HLAVNÍ MĚSTO THÉBY (WESET)
Dochází k dalšímu dobývání Nubie a k výpadům až k Eufratu. Došlo k podma-nění Palestiny a Sýrie. Pevné stabilní poměry, produktivita hospodářství, rostoucí bo-hatství. Dominantní význam má bůh Amon (ochránce Théb, ochránce faraónů), je ústředním bohem Egypta. Na západním břehu řeky Nilu, v Údolí králů vzniká soubor 62 skalních hrobek.

II. PŘECHODNÉ OBDOBÍ

2007-07-20T01:03:00.001-07:00

/ 1640-1532 př.n.l. /XV.,XVI. dyn.
Hyksosové z Asie užívali lehké válečné vozy, ochranné oblečení a luky z paro-ží a ze dřeva. Postupně dobyli celý Egypt, ale přímo vládli jen v Dolním Egyptě. Hor-ní Egypt jako vazalské území spravovali místní panovníci.
XVII. DYNASTIE, THÉBY. Egypťané si postupně také pořídili válečné vozy a ovládli nový způsob vedení boje. Ahmos I. porazil Hyksóse a ti ustoupili do Pales-tiny. Ahmose I. sjednotil Egypt, založil XVIII. dynastii a zároveň NOVOU ŘÍŠI.

MALBA.

2007-07-17T00:25:00.001-07:00

Jako podklad se dělala na omítku slabá vrstva bílé sádry. Zachovaly se hlavně malby v Horním Egyptě ve skalních hrobkách (dvořanů). Náměty přírodní : lov v močále, krmení zvěře, zobrazení bojů, gymnastická cvičení. Užívají se jasné čisté barvy.
AKÁCIE S PTÁKY. XII. dynastie; v Beni Hasanu. Pečlivá studie každého ptáka, listí téměř průsvitné (nedůrazné vzhledem k pozadí.
KNIHY MRTVÝCH. Jsou pouze v Egyptě. Texty a vyobrazení na papyrech uloženy v hrobě s mumií. Další texty byly na sarkofágu a na stěnách hrobové komo-ry. Je to návod o cestě a správném chování v Říši mrtvých.

SOCHY FARAÓNŮ

2007-07-16T00:06:00.001-07:00

. Nejsou jen v zádušním chrámu, ale i v různých svatyních po celé zemi. Jeden druh soch sleduje idealizovanou podobu (i v kolosálních rozmě-rech), přísného, energického vzhledu, atletické postavy (schopné bojovat a ochránit zemi), vystouplých lícních kostí a přísných úst. Druhá část sleduje realistickou prav-divost portrétu, která vyjadřuje psychiku, niterné obavy, úzkosti.