Nejvyšším správcem celé země byl panovník.

Za mezník ve vývoji státní správy byla považována změna ve způsobu vybírání daní: v archaické době objížděl panovník osobně se svou družinou zemi (tzv. Horova jízda) a od místní rodové šlechty přebíral stanovenou část produktů z území, která spravovala. Koncem druhé dynastie, tj. těsně před začátkem Staré říše, byla Horova jízda nahrazena "počítáním", tj. odvod daní prováděný správními úředníky určenými panovníkem. Dělo se tak jednou za dva roky a termín "x-té sčítání" se stal základem kalendářních údajů. Nejpozději od začátku 3. dynastie se faktické řízení státní správy soustředilo v rukou vezíra.