Rychlý dynamický proces sjednocení země, relativní geografická izolovanost a menší ohrožení vnějšími nepřáteli přispěli k tomu, že se v Egyptě vývoj ubíral jiným směrem než v Mezopotámii: nedošlo ke vzniku městských států, ale k jednotnému státu s ústřední mocí spojenou v osobě panovníka, jediného žijícího boha na zemi. (Již vládci predynastických státních útvarů se považovali za vtělení sokolího boha Hora.)