MALBA.

Neznali závěsný obraz. Světské stavby měly čisté, holé zdi, dávali na ně barev-né rohože s pestrými geometrickými abstraktními vzory, které vyplynuly z techniky pletení. Stěny chrámů, pohřebních kaplí, hrobek byly zaplněny nekonečnými kompo-zicemi figurativních motivů a textů. Ve zpodobení se kombinuje to, co vidíme a to- co o postavě víme. Hlava, ňadra, končetiny z profilu, pánev ze ¾, noha vykročená je vždy ta zadní (vzdálenější), na nohách se kreslil jen palec; (od XVIII. dynastie i ostatní prsty). Zdánlivá strnulost a neživotnost kresby a malby je dána informativní vyprávěcí funkcí a smyslem sdělení. Kresba, malba, reliéf mají roli blízkou písmu svou střízlivostí, věcností: nezabývá se emocí ani dramatičností pohybu. Obrazy jsou spíš znaky.