BARVA

není odrazem skutečnosti, ale zastupuje symbol: rezatá = neplodnost (poušť). Světle žlutá = pleť ženského těla a těla bohů. Hnědočervená = barva muž-ského těla. Zeleň = svěžest a mládí. Černá = humus, půda, naplavené bahno Nilem. Bílá = svítání, síla vymaňovat se z moci démonů. Žlutá = zlato, stálé, nerezavějící, nehnijící. Světle modrá = voda. Hluboká modrá = vlasy bohů.
Malbu, kresbu chápali jako písmo, plošně, dvojrozměrně. Postavy, které vykonávají stejnou činnost (práci) se překrývají. V malbě se řídili také jako v reliéfu: hieratickou a pásovou perspektivou. Hlavní postavy mají ideální formu mladistvé zralosti, v kli-dové a uvážlivé pozici; ženy jsou mladé a štíhlé (v hrobkách dvořanů i dramatické hádky, podřízené osoby jsou vrásčité, staré, deformované). V chrámech musely být postavy ideální, osoby i věci se zobrazují „jaké mají ideálně být“, nikoliv jaké do-opravdy jsou v životě. Dělali to tak proto, že věřili v regenerační (omlazující, uzdra-vující) sílu obrazu (umění).