AMARNSKÁ DOBA

. 20 let. Okolo města byly vztyčeny stély vyznačující v reliéfu hranice a význam města. Nová ideologie motivovala citovější vztah k realitě jako láskou naplněný život. Písaři píší živějším jazykem. Do dříve nehybných obrazů přírody proniká pohyb a vánek; u lidských postav je větší pozornost k anatomii (uši a prsty). V každém domě měly stélu s motivem Achnatonovy rodiny (faraón s Nefertiti a šest dcer) se slunečním kotoučem Atona v horní části (jako záruka blahobytu na zemi) – zachycenou v živých bezprostředních scénách, jako opak k oficiální okázalo-sti. Něžnost se stala pravidlem. V hoře u Amarny je 25 hrobek, realisticky vyzdo-bených, s živostí, smyslností a intenzivní duchovností. Sochař Tutmos modeloval ži-vé portréty v hlíně. Nefertiti a Achnaton pomohli uvolnit dogmata kánonů; těla jsou zženštělá, křehká, v přirozených postojích, se zakulacenými boky. Portréty jsou okouzlující i znepokojivé. Nahé děti si hrají na polštáři. Umění se věnuje hledání pravdy; postavy jsou neidealizované a nestylizované, inspirované přirozeností a stu-diem přírody. Ze scén vyzařuje intenzivní život, jemnost a různorodost postojů, popi-snost detailů. Achnaton vyžaduje na svých podobiznách maximální pravdivost.