Zcela novou epochu

v zahraniční politice zahájil Thutmose I. Zřídil v Horní Núbii novou provincii (až ke třetímu kataraktu), upevnil egyptské panství v Přední Asii a při svém tažení překročil dokonce Eufrat. V této době opět rostla úloha Memfidy (byla zde soustředěna vojenská moc).

Po smrti Thutmose II. se ujala vlády jeho energická a cílevědomá manželka královna Hatšepsut (sestra Thutmose II., vládla od roku 1489). Tato žena přijala dosud výhradně mužskou úlohu faraóna. Začala používat panovnickou titulaturu a dala se znázorňovat jako muž. Dobyvatelskou politiku svých předků však nahradila důslednou mírovou politikou. Válečná tažení vystřídaly obchodní výpravy do Puntu a na Krétu. Tuto politiku se královně dařilo prosazovat díky velice schopným osobnostem (Amonův velekněz Hapuseneb, stavitel Senenmut, vezír Veseramon, správce pokladu Nehsi), jimž se za to dostalo královských privilegií. Královna si dala postavit velkolepý zádušní chrám v Dér el-Bahrí se zdobenými kaplemi bohů (stavitel Senenmut).