legenda o stvoření

V Dolním Egyptě byla tato legenda o stvoření : Na počátku vše pohltila voda. Plodem energie a hmoty Chaosu byl bůh Atum (později Re-Atum) = bůh, který stvo-řil sám sebe. Z důvodu osamělosti, při masturbaci, dal z vystříknutého semene vzniknout bohu vzduchu Šovovi a bohyni vlhkosti Tefnut. Ti se ze zvědavosti potopili do vody. Atum se o ně bál. Když se vynořili, ronil slzy radosti, které se staly lidskými bytostmi. ATUM je tvůrčím principem veškerého života, je nejvyšším zdrojem moci faraónů; na hlavě nosí spojené koruny Dolního a Horního Egypta. Atum věnoval Egyptu Nil se životadárnými záplavami. Atumovi jsou zasvěceni: býk, lev, ještěrka. Had znamená konec světa, který přežije jen Atum a Usirev. Atum-Re se každou noc plaví podsvětím od západu zpět na východ, k ránu; tato plavba je pro něho velmi nebezpečná, často zde musí zápasit s nebezpečným vládcem podsvětí, hadem Chaosu, Apofisem. Bohové Šova a Tefnut zplodili bohyni nebes Nut a boha Země Geba. Ti zase dali život bohu smrti a vzkříšení Usírovi, bohu zmatku, bouře, pouště a války Sutechovi, bohyni strážení a kouzel Esetě, ochranné bohyni Nebthetě. Tito bohové tvořili HELIOPOLSKÉ DEVATERO. Sídlili v Heliopolis (Sluneční město) a ovládali celý Egypt. Od nich se odvíjí představy o vzniku živlů; země, vody, vzduchu, slunce, bouří a stvoření lidí.

28. až 30. dynastie

Za 28. - 30. dynastie došlo k obnovení samostatnosti Egypta. Posledním faraónem této dynastie byla Nektanebose II. (v roce 342 př.n.l. byl poražen Peršany). V období 2. perské nadvlády je u moci 31. dynastie. Jsou to léta neustálých bojů a není proto divu, že navzdory účasti egyptských oddílů v perské armádě v bitvě u Issu vítali v roce 332 př.n.l. Egypťané Alexandra Makedonského jako osvoboditele země.

Po něm získávají Egypt Ptolemaiovci až do roku 30 př.n.l. Egypt přestal existoval jako nezávislý stát právě v tomto roce, protože umírá Kleopatra. Proto lze chápat období Ptolemaiovců jako vládu 32. dynastie. Přesto však už to není Egypt faraónů.

27. dynastie

Ahmose II. byl posledním velkým panovníkem samostatného Egypta. V době jeho smrti již táhlo proti Egyptu perské vojsko vedené Kambýsem (nástupce Kýra). Armáda Psammteka III. byla roku 525 v bitvě u Pelusia zničena a poslední sájský panovník v bitvě zahynul. Egypt se během krátké doby ocitl pod perskou nadvládou.


(perská dynastie)
Peršané ovládali Egypt od roku 525 do roku 332. V letech 460 - 454 došlo k povstání proti Persii. Bylo podporované Athénami, ale bylo potlačeno.

26. dynastie

(sájská dynastie)
Osmiletá asyrská okupace (671 - 663) postupně končila pod vlivem domácích nepokojů. Asyřané se snažili udržet vládu nad Egyptem dosazením loutkového vladaře Neka. Ten se však stal zakladatelem 26. dynastie a obnovitelem nové samostatnosti Egypta. 26. dynastie se nazývá dynastií sájskou, protože vládcové této dynastie sídlili v Sájích v Dolním Egyptě. Po smrti Neky byl dosazen jeho syn Psammte I. Ten využil oslabení Sýrie a s pomocí Řeků a Lýdie vyhnal Asyřany z Egypta. Během své vlády si podmanil Palestinu a část Sýrie.

Núbie

Núbijští faraóni byli zatlačeni do Horního Egypta. V roce 667(6) př.n.l. obsadil asyrský král Aššurbanipal znovu celý Egypt včetně Théb. Núbijci se už nikdy nedostali zpět na sever. V roce 664 př.n.l. se núbijský vládce Tanutamon znovu pokusil dobýt Egypt, ale o rok později byli Núbijci definitivně poraženi a vyhnáni z Egypta.

Núbijská civilizace však existovala ještě dlouho přes antiku. Od roku 300 př.n.l. bylo hlavním městem Núbie Meroe (5. katarakt). Tato merojská kultura a říše existovala ještě 1000 let do roku 350 n.l. Existovalo i merojské písmo odvozené z hieroglyfů.

25. dynastie

Tato dynastie je núbijská. Vznikla federace napatského království a Egypta. Jedním ze zakladatelů této dynastie byl faraón Šabaka, který obsadil opět celý Egypt a zbavil moci místní dynastie v Deltě. V této době se Egypt dostává do zájmové sféry asijských kultur (v Mezopotámii vzniká Novoasyrská říše). Během 7.stol. př.n.l. útočí Asyřané na Egypt a v roce 671 př.n.l. dobyl asyrský vládce Assarhoddon Memfis a obsadil Dolní Egypt.

22 - 24. dynastie

(945 - 730 př.n.l.)

Tyto dynastie jsou ve znamení vlády libyjských panovníků. Významným panovníkem z 22. dynastie byl Šešonka, který upevnil centrální moc a tažením do Núbie a Palestiny posílil zahraniční obchod Egypta a obnovil tradiční styky s Byblem. Je o něm zmínka i v Bibli - byl tchánem Šalamounovým. Už na konci vlády 24. dynastie se prosazují další cizinci - Núbijci. Núbie byla tradiční kolonií Egypta, ale v době úpadku se osamostatnila. Centrem núbijských panovníků byla Napata. Núbijci získali ve válkách s Libyjci kontrolu nad Egyptem.

21. dynastie

(1080 - 945 př.n.l.)

Ještě za vlády Ramesse XI. došlo k faktickému rozdělení Egypta na dvě samostatná území spojená jen formálně osobou panovníka. Po Ramessovi XI. nastoupil jeho zeť, zakladatel 21. dynastie. Panovníci této dynastie sídlí ve východní Deltě ve městě Tanis (egypt. Džanet). Vztah mezi 21. dynastií a thébskými velekněžími byl mírový. Tato dynastie udržuje jednotu země. Z šesti panovníků je zajímavý Siamon. Díky němu se podařilo zachovat všechny tělesné pozůstatky panovníků Nové říše. Nechal je převést z jednotlivých hrobek do tajné skrýše v Tal el-Bahrí. Tato komora přežila do konce 19. stol., kdy byla objevena.

10. Třetí přechodné období

a Pozdní říše za 21. - 31. dynastie
(1080 - 332 př.n.l.)
Jako prameny tohoto období kromě královských nápisů a hospodářských záznamů existují také literární díla, zejména mimoegyptská (asyrská, novobabylónská a perská) a rovněž údaje Starého Zákona. Části Manehtových řecky psaných dějin Egypta a zprávy antických autorů (Herodotos a Diodor Sicilský).

V tomto období se vystřídala menší skupina dynastií od 21. do 26. dynastie, tj. do roku 525. Ostatní dynastie existují již v období chaosu.

Společenské poměry za Nové říše

Postavení faraóna bylo teoreticky absolutní. Pečlivě si vybírali úředníky. Neexistovala rodová šlechta. Administrativní správa fungovala dobře. Nomarchové byli loajální. Starostové měst a obcí odpovídali za daně, odvody do armády a podobně. Amenhotep III. zavedl dva vezíry, jejichž sídla byla v Memfisu a ve Vésetu. V okrajových oblastech vládl místokrál. Kromě místokrálů v asijských državách byli u moci domácí loutkové vlády a synové těchto vládců byli jako rukojmí posíláni do Egypta na výchovu. V závěru Nové říše má velký vliv tělesná stráž rekrutovaná z cizinců (Libyjci). Hospodářský život je organizován na chrámových velkostatcích.

Ramesse IV

Ramesse IV. dal sepsat manifest, tzv. Velký Harrisův papyrus, v němž potvrdil dary, které jeho otec věnoval chrámům.

Za dlouhé vlády Ramesse IX. došlo k vylupování hrobek v thébské nekropoli a při soudních procesech, jejichž záznamy se dochovaly na papyrech, vycházela najevo korupce i nejvyšších státních úředníků.

Za Ramesse X. pokračovaly opět stávky řemeslníků a slábla moc krále a vezíra, zatímco Amonův velekněz a núbijský místokrál se stále více osamostatňovali. Egypt ztratil jednotné vedení a kolem roku 1090 př.n.l. vypukl v zemi hladomor a občanská válka.

20. dynastie

(1194 - 1080 př.n.l.)
Původ zakladatele 20. dynastie Setnachta není znám. Všichni jeho nástupci však užívali jména Ramesse. Jeho syn Ramesse III. je posledním velkým panovníkem Nové říše. Ještě byl schopen odrazit útok Libyjců a mořských národů v rozhodující bitvě v Deltě. Král byl zavražděn, ale legitimnímu nástupci se podařilo ujmout se vlády. Viníků bylo dovoleno spáchat sebevraždu (ale jen vysokým úředníkům, zatímco ostatním za trest uřízli uši a nos).

Další panovník Merenptah opět přesídlil do Memfidy a dodržoval mírovou smlouvu s Chetity. Objevuje se však nové nebezpeční po zániku Novobabylónské a Středoasyrské říše.


Mořské národy
Již v Amarnské době dosáhly východního Středomoří Šerdenové (často vstupovali do egyptských služeb jako vojáci). Po nich přicházejí další mořské národy, mezi nimiž byly národy: Šekleš, Luka, Turša a další. V roce 1219 př.n.l. se spojily s libyjskými kmeny a napadly Egypt. V západní Deltě byly poraženy. Vítězství je zaznamenáno na zachované stéle.

19. dynastie

(1309 - 1194 př.n.l.)

Za svého nástupce si Haremheb vybral osvědčeného důstojníka Paramesseho, kterého jmenoval vezírem. V roce 1306 př.n.l. nastoupil na trůn jako Ramesse I. a založil 19. dynastii. Za jeho vlády bylo odstraňováno jméno "kacířského krále". Výrazněji se do dějin zapsal jeho syn Setchi I.

Jeho syn Ramesse II., který vládl 66 let, byl snad nejslavnějším panovníkem. Za jeho vlády byla osídlena nová rezidence ležící snad na místě bývalého Avarisu Pi-Ramesse ("Ramessovo město"). Sem se z Memfidy přestěhoval královský dvůr a státní správa. Za válečných tažení do Asie získal území sahající až k Ugaritu. Proti němu vystoupil chetitský král Muvatališ. V roce 1285(6) př.n.l. došlo ke slavné bitvě u města Kadeše na Orontu v níž se Ramessovi II. nakonec podařilo odvrátit hrozící porážku. Musel však ukončit tažení. Byla nastolena mírová smlouva Egypta s Chetity v roce 1270 př.n.l. chetitským králem Chatušilišem III. Obě mocnosti se zřekly použití zbraní proti sobě. Chatušiliš III. vykonal státní návštěvu v Ramessově městě. Ramesse II. uzavřel politický sňatek s chetitskou princeznou a rozšířil západní a jižní hranici země.

Když se mladé vdově po Tutanchamonovi nepodařilo uskutečnit zamýšlený sňatek se synem chetitského panovníka (princ byl cestou do Egypta zavražděn), převzal vládu velekněz Aje (nepocházel ale z žádné dynastie), kterého podporoval vysoký vojenský důstojník Haremheb. Protože Aje neměl mužského potomka, určil za svého nástupce velitele vojska Haremheba. Tento panovník vydal soubor nařízení (Haremhebovy zákony), která měla zabránit korupci, a stanovil přesné tresty viníkům. Za své vlády byl nucen bojovat s Chetity.

Aton

zosobňoval především život, světlo a lásku. Své vyznání slunečnímu bohu sám literárně zpracoval v podobě Chvalozpěvu na Atona. Jeho hlavní manželkou a stoupenkyní byla Neferiti. Po smrti Achnatona a jeho syna nastoupil na trůn mladičký Tutanchaton (snad bratr Achnatonova syna), ale za něho vládl Tejin příbuzný Aje. Za krátké vlády tohoto panovníka, tentokrát již přejmenovaného na Tutanchamón, končí tzv. Amarnské období a bůh Atón ztrácí význam. V roce 1922 byl objeven nevyloupený Tutanchamonův hrob v Údolí králů Angličanem Carterem.

Začal prosazovat uctívání boha Atona, kterého zpočátku chápal jako personifikaci slunečního boha Rea. Tomuto bohu přisuzoval význam jediného stvořitele (ale již dříve byl uctíván za Thutmose IV. a Amenhotepa III., ale neměl tento význam). Aton nahradil Amona v úloze státního boha. Náboženskou reformu současně provázela i reforma v umění: byl zaveden nový až naturalistický styl (reliéfová a sochařská výzdoba Atónova chrámu v Karnaku).

Faraon se obklopil novým úřednictvem, které pocházelo z nižších vrstev. V 6. roce vlády panovník sice založil nové sídelní město a Atónovo kulturní centrum Achetaton ("Atonův obzor") v dnešní el-Amarně. Avšak státní správa z velké části nadále sídlila v Memfidě a Thébách. Zároveň změnil svoje jméno na Achnaton ("Prospěšný Atonovi") a dal odstraňovat jména ostatních bohů v chrámech a archivech. Zavedl monotheismus boha Atona (proto byl také zván král - kacíř).

Po Amonhotepovi II.

který krutě potlačil vzpouru v Asii, vládl jeho syn Thutmose IV. Ten potvrdil mírovou smlouvu s Mitanni politickým sňatkem s dcerou mitannského krále Artatami a dalšími politicky motivovanými sňatky. Tyto sňatky byly v 18. dynastii časté. Asijské princezny byly však pouze vedlejšími manželkami. Hlavními královnami byly nadále Egypťanky.

Amenhotep III., který vládl s vydatnou pomocí své manželky Teje, uzavřel několik politických sňatků s mitannskými a babylónskými princeznami. Amenhotep IV. (syn Teje a A.III.) provedl radikální rozsáhlou reformu náboženství, správy a umění (vládl jen 17 let).

Jejím nástupcem se stal její nevlastní syn Thutmose III. (vojevůdce), který byl 22 let jejím spoluvládcem. I mrtvou královnu nenáviděl a nechal ve všech chrámech stesávat její jméno a odstraňovat památky na její vládu, během níž Egypt ztratil Sýrii a část Palestiny. Již v roce 1468 př.n.l. (ve stejném roce zemřela i Hatšepsut) uspořádal do této oblasti vojenské tažení.

Na asijském území zavedl Thutmose III. přísnou správu v čele se "správcem severních zemí". Núbii, která dodávala zvlášť zlato a vojáky ovládl Egypt až ke čtvrtému kataraktu (až k hranicím Súdánu). Thutmose III. se často zdržoval ve vojenské Memfidě, častěji než v hlavním městě Thébách. Vybudoval profesionální armádu a podporoval obchodní styky s cizinou. Po jeho smrti nastává pozvolný úpadek.

Stage Three is the final stage. You move into this stage only when
you have practiced stage two so much that you are bored out of your
gourd, and/or you have lost the use of a body as a practice client.
Just imagine if you really practiced stage two to death. You could
move someone in your sleep, and they’d never even bump into a passerby.
So, now you are ready for Stage Three....
You are going to expand your awareness a little to the side. That’s it.
That’s all -- not a big deal, yet very important in the overall sceme of
things.