Re

Bůh slunce a slunce samo. Slunce bylo podle představ Egypťanů jeho tělem. Byl to jeden z nejvyšších a nejstarších bohů. Byl považován (stejně jako někteří další bohové) za stvořitele a vládce nebes a světa. Jeho jméno se stávalo součástí jména panovníků, a to přímo např: Chafre, Menkaure, nebo jako dovětek - Reův syn. Re přijímal i podobu dalších slunečních bohů (Hor, Cheprer), nebo byl spojován s různými bohy (Amon-Re, Ptah-Re a další). Re každé ráno vyplul na své sluneční lodi a svými paprsky dával životadárné světlo a teplo. Večer pak vpul za obzor. V souvislosti s bohyní Nut byl Re ráno porozen a večer sněden svou matkou Nut (otcem Rea byl nejčastěji udáván Geb). Během jeho každodenní plavby po obloze číhala na Rea řada nebezpečí. Největší z nich představoval had Apop, který chtěl převrhnout jeho loď. Re vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli objeti bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samé. Podobně jako v Bibli bůh lituje jakého stvořil člověka, i bůh Re není spokojen: "Stvořil jsem každého člověka rovného druhému. Vlastní mysl však porušila mé příkazy, nežádal jsem přece, aby konali zlo." Re se proto rozhodl, že lidské sémě smete z tohoto světa a tímto úkolem pověřil bohyni války Sachmetu. Ta nejdříve vyhubila lidi, kteří se vzdálili z chrámů do pouště. Pak se Re slitoval a uchránil zbytek lidstva před zkázou. Nejčastěji bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou a na ní sluneční kotouč.

Ptah

Bůh města Memfidy (Mennoferu). Jeden z nejvyšších bohů. Vznikl o něco později než řada jiných bohů, ale memfidští kněží ho umě zařadili do sytému bohů, že nebylo pochyb o jeho prvenství mezi bohy. Hlavní bohy, kteří byli před ním prostě kněží nazvali za "bytostně totožné" s Ptahem. Původně stvořil Ptah ostatní bohy a lidi tím, že vyslovil jejich jména a dal jim vzniknout. Pro lepší pochopení kněží tento zrod upravili tak, že Ptah jak bohy tak i vše ostatní vytvořil na hrnčířském kruhu. To souviselo i s Ptahovou rolí vynálezce umění (zejména výtvarníků) a řemesel a ochránce těch, kteří se tímto zabývali. Jeho posvátným zvířetem byl býk Apis (Hapi). Zobrazení boha Ptaha jsou v podobě holohlavého muže s božským vousem v přilehlém, těsném rouchu. V rukou pak držel žezlo ze symbolů života, stálosti a všemohoucnosti. Jeho manželkou byla bohyně války Sachmet.

Od těch dnů měl egyptský rok 365 dnů (doposud jen 360). Manželství Nut a Geba nebylo šťastné, neustále se hádali a tak je jejich otec Šov od sebe oddělil a postavil se mezi ně. Od té doby je mezi zemí (Gebem) a nebem (Nut) ještě vzduch (Šov) a Nut vytváří oblouk nad zemí se vzduchem v podobě nebeské klenby. Podle jiné varianty naopak Nut s Gebem se ve své lásce natolik tiskli, že děti, které Nut rodila byly hned rozmačkány. Šovovi se ale dětí zželelo a vstoupil mezi Geba a Nut. Nut připadá ještě jedna důležitá role. Každý den porodí slunce a to večer vpluje do jejích úst. Proto je Nut zobrazována jako žena opřená chodidly a dlaněmi o zem s tělem vysoko nad zemí. Hlava míří k západu a mateřské lůno k východu.

Nut

Bohyně nebe (nebeské klenby) a nebe samo. Původně byla spolu se svým manželem Gebem považována za první dvojici bohů. Jejich synem byl i bůh Re. Posléze ale byli ze svého prvenství odsunuti a stali se až třetí božskou generací v tzv. božském devateru (viz. bůh Atum). Zde byl Geb původně jejím bratrem, ale protože nebylo jiného muže na světě rozhodla se s ním vdát a počnout. Proti tomu však byl její otec Šov a pomocí zaklínadla ji proklel k neplodnosti. Nut však chtěla mít dítě a tak hrála s měsíčním bohem Thovt v kostky o jeho měsíční světlo. Thovt prohrál dohromady dvaasedmdesátinu svého světla a tu Nut proměnila v pět dní, které v době kletby jejího otce neexistovali. V každém z těchto dnů porodila jedno dítě - Usira, Sutecha, Esetu a Nebhetu. Pátým dítětem byl bůh Hor, které ho jí kněží později nepřiznali a přisoudili ho její dceři Esetě.

Nechbet

Ochránkyně Horního Egypta v podobě supice. Původně jedna z bohyní války. Spolu s bohyní Vedžo (kobry) symbolizovali a chránili Egypt po celé jeho dějiny.

Neit
Bohyně války a umění, ochránkyně města Saje (Saity). Bohyně Dolního Egypta, který kolem roku 3000 př. n. l. byl připojen k Hornímu Egyptu a došlo tak jejich sjednocení. Byla uctívána pro kouzelnou moc, umění lékařství a jako ochrana před zlými sny (zlými duchy obtěžujícími ve spánku).

Neper
Bůh zrna zrno samo. Uctíván zejména jako bůh mrtvých, kterým zajišťoval dostatek potravy na onom světě.

Nun
"Bůh" pravodstva (resp. pravodstvo samo) z něhož vzešel svět - "Stvořitel světa" a "Pán bohů". Představoval jakousi prahmotu, praenergii, ze které vše vzešlo a která dala teprve vzniknout ostatním bohům a všemu na světě. Nebyl to tedy bůh a sami Egypťané ho nazývali bohem zcela vyjímečně, nestavěli mu chrámy ani ho nezobrazovali.

Mert

Bohyně chrámové hudby a zpěvu. Dalším jejím úkolem bylo vítat faraona přicházejícího k obětnímu oltáři.

Mešenet
Bohyně porodu a místa narození člověka, vyobrazovaná jako cihla s lidskou hlavou.

Min
Bůh plodivé síly, stvořitel světa a živitel lidí. Zobrazován jako muž se ztopořeným penisem.

Mut
Manželka boha Amona a matka boha Chonse, dcera boha Re, kterému se pak stala matkou. "Paní nebes", "Matka matek", která porodila a niž by sama byla porozena.

Nebthet
Ochranná bohyně mrtvých, sestra a manželka boha Sutecha. V podsvětí byla spolu s bohyní Sešet hodnostářkou u trůnu boha mrtvých Usira.

Nefertum
Bůh vůně a světla, později i ochránce mrtvých a bůh války. Stal se i mučitelem duší mrtvých hříšníků. Zpodobňován v lidské podobě s korunou z lotosových květů a vysokými péry na hlavě (původně se zrodil z lotosového květu, posléze mu kněží přiřadili božské rodiče).

Kobra

Posvátný had symbolem božské a královské moci, ztělesnění bohyně Vedžo a některých dalších bohů. Známe ji především jako ochránkyni faraona symbolizovaná čelenkou v podobě kobry se vztyčenou hlavou tzv. uraeus. S kobrou jsou vyobrazováni všichni faraoni a všichni sluneční bohové (i někteří další), byla i součástí řady chrámů a hrobových komplexů.

Kuk
Bůh temnoty. Jeden z původních prabohů.

Maat
Bohyně pravdy a spravedlnosti, zákonnosti, práva a celého společenského řádu. Jejím jménem se vykonávala státní a soudní moc. Účastnila se obřadu "vážení srdce". Zobrazována byla jako žena se pštrosím perem na hlavě.

Mefdet
Ochranná a trestající bohyně, též bohyně msty v podobě kočkovité šelmy. Byla součástí "posledního soudu", postupem jí byla přisouzena role ochránkyně živých i mrtvých.

Mehetveret
Bohyně v podobě krávy, symbolizující pravodstvo z něhož se zrodilo slunce.

Menhet
Bohyně války s podobou lvice.

Merseger
Ochranná bohyně thébského pohřebiště.

Chentiamenti
Ochranný bůh pohřebiště v Abydu.


Ihej
Bůh hry na hudební nástroj - sistrum. Syn bohyně Hathor a boha Hora z Edfú.


Inmutef
Bůh nesoucí nebesa. Též králův průvodce k bohům.


Kebehsenuf
Ochránce pozůstatků zemřelých - konkrétně střev uložených v kanopě a bůh západu. Jeden ze čtyř synů boha Hora.

Kebhut
Ochránkyně mrtvých a dárkyně vody. Uctívaná v podobě kobry.

Kematef
Bůh Amon, jako prabůh v podobě hada.

Kemver
Posvátný býk uctívaný jako městský bůh v městě Hatherjebu.

Ka

Jakási oživující složka všeho živého, univerzální duch, duchovní podstata, základ všech fyzických i psychických sil. Považován také za duchovního dvojníka člověka. Ka je nesmrtelný a vzniká při zrození. Jeho nesmrtelnost byla zachována jen v případě, že zesnulý byl řádně mumifikován a uložen v hrobce. Po smrti se Ka a Ba spojili: "Odešel ke svému Ka" psali Egypťané. Zobrazován byl jako malá postava dítěte stojící za osobou a v případě králů jako dvě vztyčené ruce, obvykle vycházející z hlavy panovníka.

Ichneumon

Posvátná lasička, ochránkyně před hady a krokodýli. A to snad díky své zálibě ve vajíčkách těchto živočichů. Z tohoto důvodu se stala i ochránkyní boha Re před hadem Apopem. Jako uctívané zvíře byla v hojné míře mumifikována a ukládána do podzemních zvířecích hřbitovů. Egypťané ji znázorňovali ve zpřímené poloze na zadních tlapkách se slunečním kotoučem na hlavě a s posvátnou kobrou boha Re na čele.

Cheprer

Bůh slunce v podobě skaraba. Cheprer znamená "sám od sebe vznikající" a zároveň je to název pro skaraba (přír. vruboun posvátný). Bohem slunce však byl i Re a Atum. Egypťané to vyřešili tak, že Cheprer byl nazýván "Vycházející Slunce", Re "Slunce v zenitu" a Atum jako "odpolední (zapadající) Slunce".


Chons
Thébský bůh měsíce a bůh lékařství. (bohem měsíce byl i bůh Ah a především Thovt) Postupem času splynutím s jinými bohy přebíral některé další úlohy: bůh světla a vzduchu a další. Zobrazován byl jako mladý muž, držící berlu a důtky (symboly božské a královské moci), na hlavě srpek půlměsíce a dlouhý cop (atribut královského syna).

Chnum

Bůh plodnosti a stvořitel všeho živého. Vyobrazován jako beran, či muž s beraní hlavou, popřípadě jen s beraními rohy. Rohy měli zvláštní tvar podle dnes již vyhynulého druhu beranů. Nebyli klasickým způsobem zakrouceny, nýbrž jejich zakroucení bylo horizontální. Tím se odlišoval od dalších bohů zobrazovaných jako beran např. Amon. Chnum stvořil veškeré rostlinstvo i živočišstvo (tato úloha je zároveň přisuzována i dalším bohům). Všechno živé stvořil na hrnčířském kruhu z hlíny. Odtud pramení jeho zobrazení, kdy sedě u hrnčířskéhu kruhu vytváří člověka. Jedním z jeho nejstarších titulů byl "Pán kataraktů", "Pán chladných vod" a "Strážce pramenů Nilu" - čímž Egypťané nemínili skutečné prameny Nilu, ale místo kde Nil vstupuje do Egypta.

Hor

(Horus, Harachtej)
Jeden z nejdůležitějších a nejstarších bohů Egypta. Bůh v podobě sokola nebo muže se sokolí hlavou. Bůh slunce, nebe, světla, dědic pozemského panství boha Usira a božský vládce Egypta. Samotný bůh Hor je natolik složitý, že je nutné rozlišovat několik bohů Horů (asi 20) a to podle pojetí a doby. Hor existoval již před vznikem Egypta a dokonce ještě dlouho po něm. Přijali ho jak Řekové, tak Římané. Asi nejdůležitější funkcí Hora byla funkce boha egyptského krále. Toho nejen chránil, ale dokonce se do něj i vtěloval. Egyptští králové se nechávali nazývat jeho jménem a prohlašovali se za jeho vtělení. V době před sjednocením Dolního a Horního Egypta, byl hlavním bohem Dolního Egypta. Hor i byl i bohem slunce (v této roli nazýván Harachtej) a jeho ztělesněním. V průběhu let došlo ke spojení slunečního boha Re a Harachteje v jediného boha Re-Harachtej. Hor byl uctíván také jako zosobnění vycházejícího slunce a nazýván Haremachet. Hor byl i obávaným válečníkem. Hor byl nejen bohem mnoha podob, ale i mnoha rodičů. Nejčastěji se uvádějí bohové Usire a Eset, Re a Hathor, Geb a Nut.

Hopej

Bůh Nilu a jeho síly pravidelně zúrodňovat půdu. Rozlišovali boha Hopeje horního a dolního Nilu. Byl to však spíše podřadný bůh. Hlavním bohem Nilu byl Usire. Zpodobňován byl jako obtloustlý muž s poměrně velkými prsy. Na hlavě měl misku s pěti lotosovými, či papyrovými květy a v rukou podnos s obětními dary. Hlava někdy bývala nahrazována dvěmi kachními.

Harpechrad

*(Harpokratés)
Bůh Hor v podobě malého dítěte. Bůh mlčení, někdy též plodnosti a dárce rostlinstva, zejména obilí.

*

*Hatmehet
Bohyně dolnoegyptského města Džedetu v podobě ryby, nebo ženy s rybí hlavou.

*Heket
Dárkyně a ochránkyně života. Bohyně v podobě žáby.

*Hemsut
Jde o ženský protějšek k duševní části člověka - Ka. Jejím úkolem bylo ochraňovat královského potomka. Symbolizována v lidské podobě a s hlavou zdobenou štítem se dvěmi zkříženými šípy.

*Herišef
Bůh města Nennisovetu (Hérakleopole) v podobě berana, či muže s beraní hlavou.

Hathor

Bohyně nebe a ztělesnění nebe, bohyně lásky a radosti, hudby a pití, ochránkyně žen a zemřelých, pomáhala při porodu a výchově dětí. Toto je jen zlomek z funkcí připisovaných bohyni Hathor, nejdůležitější však byla funkce bohyně lásky. Byla matkou a manželkou boha slunce Rea, její jméno doslova znamená "Horův dům". Hathor byla jednou z nejuznávanějších božských bytostí. Zobrazována byla v podobě krávy, nebo ženy s hlavou, či ušima krávy, a proto byly krávy nejctěnějším zvířetem v Egyptě.

Geb

Bůh země a země sama. Chránil také před hady a štíry.

*Gryf
Kříženec několika zvířat a člověka. Lidské oči, lví tělo, zobák sokola, místo uší rybí ploutve, supí křídla, beraní rohy, pštrosí pera a místo ocasu hada. Byl to démon (tedy jakýsi nižší bůh) ochrany a msty.

*Ha
Bůh západní pouště a později i všech zemí západně od Egypta.

*Hah
Bůh nekonečnosti prostoru a času, dárce nesmrtelnosti.

*Hapi
Ochránce pozůstatku zemřelých - ochránce plic uložených v kanopě v hrobce zemřelého, dále pak bůh severu a severního větru. Jeden ze čtyř synů boha Hora.
Hapi také posvátný býk Apis.

*Haremachet
Jméno boha Hora ve funkci vycházejícího Slunce, dosl. "hor v zemi světla".

Dua

Bůh očního lékařství a pomocník boha Thovta.
Jménem Dua byl nazýván i bůh ranní královy toalety.

*Duamutef
Ochránce pozůstatku zesnulých - konkrétně žaludku uloženého v kanopě, dále i bůh východní světové strany a východních větrů. Jeden ze čtyřech synů boha Hora.

*Eset (Isis)
Manželka boha Usira a matka boha Hora. Nejuctívanější bohyně starého Egypta. Eset byla jakýmsi ideálem ženy: ušlechtilá, krásná, milující, věrná, měla velký cit pro mateřství. K tomu byla ještě vybavena kouzelnou mocí, kterou využívala výhradně ke konání dobra a k hájení spravedlnosti. Uctívání bohyně Eset se rozšířilo i do několika dalších zemí. Její kult převzali např.Řekové a Římané.

*Fénix
Posvátná volavka, která se zrodila ze sebe sama. Symbol života obnovujícího se smrtí.

*Bastet
Ochránkyně města Pibaste. Bohyně v lidské podobě s kočičí hlavou. Postupně uctívána jako ochrana mennoferského pohřebiště, zosobnění životadárného tepla Slunce (nazývána Oko boha Rea).

*Bes
Démon, později bůh v podobě trpaslíka. Měl řadu ochranných funkcí: chránil před uštknutím hady a štíry, před uhranutím nepřátelským pohledem, před trknutím nečistým prasetem, dále pomáhal ženám při líčení a při porodu a mužům při pití, aby se dobře bavili a měl příznivý vliv na sexuální aktivitu mužů.

*Boinu
Posvátná volavka, která se zrodila ze sebe sama. Symbol života obnovujícího se smrtí.

*Búchis
Posvátný býk. Obvykle byl bílí, někdy s černou hlavou. Hlavním znakem byla opačně naježenou srst na šíji. Byl spojován hned s několika bohy: Amonem, Reem a Usirem.

Ba

Ba bylo něco jako duše, vědomí a svědomí, která vznikala se zrozením člověka. Po smrti člověka se Ba spojila s Ka a vytvořili tak novou dimenzi života. Ba byla právě ta složka, která nás odlišovala od ostatních živých organismů. I zvířata a rostliny byly v egyptském pojetí tvořeni tělem a Ka, chyběla jim však ta jedinečná část - Ba.

*Banebdžet
Bůh plodnosti, symbolizovaný obvykle beranem, někdy i kozlem. Byl považován i za pána zvířat.

Atum

Podobně jako bůh Amon i on byl považován za praboha a stvořitele světa. (Jedná se o Egyptskou zvláštnost, kdy současně existuje několik bohů, kteří dali vzniknout ostatním bohům, světu i lidem. Atum dal vzniknout tzv. onskému (heliopolskému) devateru. Neboť stvořil boha vzduchu a světla Šova, bohyni vody a vlhkosti Tefnetu. Tito dva se pak stali rodiči boha země Geba a bohyně nebe Nuty. Ti pak porodili dvě dvojice dětí - Usire a Eset, Sutech a Nebthet. Později byl k tomuto devateru přičleněn bůh Hor, Thovt, Re, Cheprer a Jusas. Atum byl zobrazován v lidské podobě s královskou korunou Horního i Dolního Egypta. Atum byl bohem slunce. Již od nejstarších dob byl nazýván též Re-Atum (popř. Atum-Re) a jedná se pravděpodobně o označení (resp. boha) zapadajícího slunce (stejně jako Cheprer pro slunce vycházející). Podle představ Egypťanů zapadlé slunce opustilo tento svět a vyšlo v říši duchů a proto se Atum stal i ochráncem duchů zesnulých.

*Aštoret
Další z dovezených bohyň. Bohyně lásky a plodnosti, přivezené kupci a vojáky ze Sýrie a Foiníkie. Jejím sídlem byla planeta Venuše. Jejími atributy bylo kopí a štít.

*Aton
Bůh slunce a Slunce samotné. Za vlády Achnatona byl Aton prohlášen za jediného boha a došlo tak k zavedení monoteizmu namísto doposavadního mnohobožství. Po Achnatonově smrti byl opět obnoven dřívější systém mnohobožství.

Apet

Jednalo se o dvanáct nebo sedmnáct bohyni, které chránili člověka za situací do kterých se mohl, jak za života pozemského tak i na onom světě, dostat. Později se staly bohyněmi porodu a zrození a to opět jak v případě porodu na tomto světě, tak i v okamžiku kdy se zesnulý "rodil" k věčnému životu. Zobrazovány byly s hroší podobou.


*Apop (Apópis)
Démon v podobě obrovského hada. Byl to nepřítel boha Slunce Re. Tito dva spolu sváděli nekonečný boj. Apop činil různé překážky a nástrahy aby Re nemohl plout ve své lodi. Re ho však vždy porazil.

Apis

*(Hapi)
Posvátný býk boha Ptaha. Považován za jeho podobu na zemi, za jeho mluvčího a služebníka. Apisem se nemohl stát jen tak každý býk. Musel se vyznačovat 29 charakteristickými znaky: černou barvu, na čele čtvercovou bílou skvrnu, na zádech skvrnu v podobě orla, na ocase dvojí zbarvení chlupů, pod jazykem výrůstek v podobě skaraba a další. Je jasné , že takoví býci se nerodili každý den. Býku s těmito znaky a jeho matce se pak dostálo vskutku královských poct za jeho života i po smrti - viz. zvířecí hroby. Ve vyobrazeních se od ostatních býků lišil slunečním kotoučem mezi rohy, čtverhrannou bílou skvrnou a kobrou u jeho nohou.