V pohřební komoře

byly uloženy tisíce alabastrových nádob, galerie jsou obloženy dlaždicemi z modré fajáns. Na stěnách jsou jemné vápencové reliéfy s náměty krále, vykonávajícího různé rituály. Pohřební jáma 7x7 m byla hluboká 28 m. Obložená žulou z Asuánu (vzdáleného 960 km). Přístupová chodba byla zakryta kamennou deskou, o váze 3,5 tun (nezabránila vykradení). Pro jistější pevnost pyramid je mírný sklon bloků kamenů dovnitř. Pod a uvnitř pyramidy je přes 5 km chodeb. Ve vnitřním areálu, u Zdi kober, byla dráha pro faraónův běh při obřadu „Sed“, po každých 30 letech musel faraón prokázat fyzickou zdatnost; při obřadu se také jeho síly obnovovaly. Pohřební komplex měl umožnit zemřelému faraónovi vládnout v podsvětí účastí na obřadech.

DŽOSEROVA STUPŇOVITÁ PYRAMIDA.

Architektem je Imhotep. Nejdříve jen stavba mastaby (s podzemní pohřební komorou), pak navršeny čtyři stupně, nakonec zvětšena na šestistupňovou pyramidu jako dominantu hrobního okrsku, který Imhotep ohradil 10 m zdí, členěnou jako fasády královského paláce. Ohradní zeď (obvod 1600 m), má 14 falešných bran. Kolem pyramidy je několik malých chrámům, zádušní kaple a dvůr. Hlavní pracovní silou na stavbě pyramidy byly vesnické občiny v době záplav a po sklizni. Pyramida je vysoká 60m, o základně 100x121m.

MASTABA,

od III. dynastie/ v areálu pyramid bývala celá pole mastab nej-mocnějších dvořanů. Nad zemí, na obdélném půdorysu je stavba komolého jehlanu. V podzemí je pohřební komora, v podzemní prostoře je kultovní místnost boha podsvětí Usíra. Věřili, že po smrti se lidská duše („Ka“) dál vznáší poblíž fyzického těla. Proto bylo důležité, aby tělo zůstalo zachované. Jinak by duch Ka zůstal bez domova. Proto se tu rozvíjí mumifikování. Ve vedlejší prostoře je v malé, ze všech stran zazděné místnosti, socha zemřelého (= dvojníka, pro Ka). Mezi kultovní místností a sochou dvojníka je „falešný“ vchod vytvořený náhrobní stélou. Mumie byla spuštěna do sarkofágu v pohřební komoře (hluboko pod zemí) a hermeticky uzavřena. V hrobce byl speciální výklenek pro kanopy (s vnitřnostmi) duch Ka vstupuje do místností v nadzemí, aby se mohl najíst, aby se mohl vrátit mezi živé (při obřadech). Aby se mrtvý dostal na onen svět, musí projít soudem vážení srdce, bohyní pravdy Maatou, duchovní dvojník „Ka“- socha zesnulého, před zazděním prošla obřadním rituálem “otvírání úst“ (byl přiveden k životu).

DŽOSER

(III. dynastie; 2630-2611 př.n.l.); jeho rádcem byl IMHOTEP
nastal posun. Bůh Usír byl zabit svým bratrem Sethem (bůh zmatku, bouří a války), který se zmocnil vlády nad Egyptem(odpovídá období zmatku, chaosu, nestability, vnitřních bojů za II. dynastie) po zabití Usíra se narodil jeho (a manželky Eset) syn = sokolí bůh Hor, který 80 roků se Sethem bojuje a zvítězí - stává se Bohem Slunce a předkem všech faraónů, zatím co bůh Seth byl vládcem Egypta, stal se Usir vládcem říše mrtvých. To prohlubuje orientaci na posmrtný život. V době druhé dynastie jsou někteří faraónové zobrazováni pod symboly dvojí moci - Hora a Setha – hroby mají pod zemí.V době Džoserově, pod vlivem Imhotepa, se mytologický bůh Hor, bůh Slunce, vládce Egypta zúčastňuje života na Zemi skrze faraóna, který ho ztělesňuje; zdůrazňuje se životodárná síla, optimismus a vůle k životu, vzniká mastaba a pyramida, stavby hrobek nad zemí, s kónickými stěnami, šikmými, jež mají usnadnit stoupání ke Slunci.

CHASECHEMVEI

(II. dynastie, faraón před Džoserem; 2680-2630 př.n.l.); hrobka vyhodnocena roku 1995. Největší hrobka v Abydosu, (zde byli hrobky předcházejících vládců Horního Egypta). V prostoru 60x40 m byla v podzemí sousta-va 65 komor (místností), vyzděná z nepálených cihel, zastřešená pomocí trámů a rohoží, překrytá vrstvami nepálených cihel. Celá tato jáma hrobu, byla zasypána pís-kem a štěrkem; nad terénem působila jako veliká mastaba.
Druhou stavbou v Abydosu byl Palác Věčnosti (asi 1 km od hrobky), při okraji pouště. Byl obklopen masivní ohradní zdí, 12 m vysokou, pravoúhlého půdorysu, při délce obvodu 400 m. Vnější profil hradby je členěn vystupujícími pilastry. Zeď byla omítnuta hliněnou maltou a bíle natřena.

tem je Mennofer

(Menfis). Celá země je rozdělená na 42 oblastí. V tomto období je snaha dobýt území Núbie, Lybie a Libanonu – pro dosažení kovových rud, drahých kamenů a dřeva. Menej dal v Menfisu postavit Ptahův chrám a palác z bílých cihel a kamenů; zatím byl objeven, odkryt sloupový sál. Meni podporoval umění, probouzel cit pro krásu. Byl vládcem, budovatelem, vojevůdcem a zákonodárcem. Hrobky v této době se staví v podzemí; hlavním bohem Egypta byl Usír (jeho syn Hór se měl teprve narodit). Hrob v podzemí byl příbytkem po smrti, v říši mrtvých.
STÉLA KRÁLE UTA (Hada z I. dynastie). Je důstojným symbolem sokolího boha Hóra, nad jménem krále a nad nádvořím, opevněným třemi věžemi.

RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ

Společnost rodová se rozvinula zemědělstvím ve společnost otrokářskou, ovládanou do značné míry knězi. Farao se nejprve vydává za syna sokolího boha Hora, později se s Horem ztotožňuje, faraónovi patří veškerá půda Egypta, pronajímá ji, z tohoto příjmu staví pyramidy… Rozvíjí se královská moc, šíří se užívání písma. Vzniká architektura - královské opevněné paláce, s obrannými věžemi s vysokými branami. Vyvinulo se hieroglyfické písmo (se znaky pro jednotlivý význam, jiné pro jeden zvuk, hlásku či slabiku). Roku 1822 ho rozluštil J. F. Champollion. Vyvinula se en-kaustika (nanášení barev pomocí horkého vosku). Roku 2800 př.n.l. vypočetli délku roku na 365 dnů.
Král Meni zakládá I. dynastii; sjednocuje Horní a Dolní Egypt. Hlavním měs-

PALETA KRÁLE NAARMERA

krále Dolního Egypta. Jméno Naarmer je ve středu nahoře, po stranách jsou symboly bohyně Háthory. Před králem sokol odpočítává 6000 padlých nepřátel, za ním je malý nosič bot ( král je mnohem vyšší- hieratická perspektiva = velikost postavy je dána postavením ve společnosti); na rubu palety má Naarmer na hlavě červenou korunu Dolního Egypta, v horní části je jeho jméno a symboly Háthor, nad polovinou je v pásu král přehlížející mrtvé a muži se standartami spojenců. Ve střední části jsou proti sobě dvě žirafy s propletenými krky. Dole krále představuje býk, symbol síly, dobývající opevněné město.
Bůh Hapi, bůh Nilu - byl uctíván v celém Egyptě jako bůh plodnosti, zobrazován ja-ko tělnatý muž, pokrytý tmavě a světle modrými klikatkami, vodorovnými.V rukou drží dvě nádoby (znamenají Horní a Dolní Nil). Nikdy mu nebyly nikde budovány chrámy.

3100-3000

PŘ.N.L. Zrod písma, zrod královské moci; asi pod vlivem Mezopotámie rozvinuli umění reliéfu. Pásová perspektiva = postavy v prostoru za sebou, jsou názorně v jednotlivých pásech nad sebou, (průvod zvířat na rukojetích nožů); tvář je z profilu, pánev ze tří čtvrtin, ramena a oko zepředu
NŮŽ Z DŽEBEL EL-ARAKU/, (některá ramena z boku) - na reliéfu je boj dvou národů (jedni s dlouhými vlasy, druzí s holou hlavou…). V tomto období se využívala úrodnost černého naplaveného bahna, rostl počet obyvatel a náročnost organizace společnosti. V jižním Horním Nilu bylo Království bílé mitry. Odtud král Naarmer dobyl severní - Království bílého Nilu, (delty) červené Mitry. Drží za vlasy klečícího poraženého.

2. /

(3500-3100 př.n.l.) nálezy podél Nilu až k deltě; zpracovávali měď (pře-chod z období neolitu do chalkolitu), ovládli výrobu fajans (rozdrcená směs pyritu-měď. ruda + popel + křemen. písek, nanesená na povrch keramické nádoby, sochy, cihly, a vypálena). Tvar nádob se zaobluje, na světlá břicha keramiky malují nafia-lovělou hnědou barvou figurativní motivy -loďky s vesly mezi vlnami v krajině s trojúhelníky, gazelami, pštrosy a rostlinami, se schematickými lidskými postavami držícími se za ruce při tanci. Bez perspektivy. Sochy vznikají menší 50 cm, z pálené hlíny, slonoviny, kosti, stylizované. Na vysoké úrovni opracovávají kámen a břidlici. Vytvářejí palety pro roztírání zelených líčidel na oční víčka, nejdříve ve zjedno-dušeném tvaru zvířat (ryb, želv, kachen) s intarzií mušlí jako očí.

PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ

/ 4500-3000 př.n.l. /
*NAGADSKÁ KULTURA
1./Egypt byl dílem lidského ducha a lidských rukou. Lidé začali kopat závod-ňovací kanály a nádrže. Vznikají stálá zemědělská sídliště. Lidé se naučili vypalovat hliněné nádoby, plést rákosové rohože a postupně ze lněného vlákna spřádat a tkát. Vesnická sídliště byla rozptýlená. Na cihlově červeném pozadí keramiky užívají geo-metrické rovné čáry a vzory, čtverečky a klikatky malované krémovou barvou. Motivy zvířat silně stylizují. NAGÁDA = sídliště v Horním Egyptě; -vykopáno zde 2000 hrobů (ještě nemumifikují)

Duše

– Dvojník „Ka“ se po smrti pohybuje blízko těla, které najde podle jeho přesné podoby a písmen se jménem. Proto je na víku rakve nad obličejem portrét zemřelého (na rakvi i sarkofágu je napsáno jméno). V další místnosti je socha téhož zemřelého s co nejpřesnější charakteristikou tváře a s pečlivým a zřetelným jménem (proto sochy zemřelých jsou důsledně realistické). Faraón se za života ztotožňoval s bohem slunce Reem, po smrti s bohem podsvětí Usirem. V očích koček je světlo slunce – dávalo život vycházejícímu slunci. Duše má celkem tři složky : Ka, Ba (bývá zobrazována jako pták s lidskou hlavou), Anch (zářící duch).

Tělo bylo zavinuto do obinadel a uloženo do rakve. Celý proces mumifikace se skládal ze tří dlouhých obřadů, předčítání pohřebních textů. Další pohřební rituál měl 13 částí – pohřební průvod provázely recitace, nářek žen - plaček, hudba, tanec. Před hrobem byl vykonán obřad „otvírání úst“. Potom byla rakev uložena do hrobní komory. Faraoni byli pohřbíváni do pyramid ve Staré a Střední říši, později do hrobů vytesaných ve skále. Mrtví měl sebou, na papyrech texty (Knihy mrtvých, Knihy bran, …), které mu měly pomáhat v orientaci ve světě mrtvých, dávat potřebné rady – jak se chovat, co říkat, popisují noční cestu sluneční bárky krajinou podsvětí (soubor 190 rituálních formulí), ilustrovaný malými nákresy, v pozdní době tyto formule psány na pruzích plátna – dávané na mumii. Pohřební bárky, které převážely faraónovo tělo přes Nil, byly uloženy ve „hrobech“ na boku pyramidy. Rakev s faraónovým tělem se ukládá do několika vrstev vík (i zlatých, vykládaných drahými kameny), a pak do kamenného sarkofágu s těžkým poklopem. Vedle stály kanopy (od Nové říše měly víka kanop podoby synů Horových – byli jejich strážci : Amsets s hlavou lidskou, Hapu s hlavou paviána, Duamutef s hlavou šakala a Kebehsenuf s hlavou sokola)

Víra v posmrtný život

do hrobek dávána výbava (předměty, které zemřelý v životě používal a tedy bude užívat i po smrti), muselo být uchováno před rozkladem i tělo – mumifikováno. Chudí nechávali těla vysušit v horkém písku při okraji pouště. Těla faraónů a významných lidí, dvořanů, písařů… byla vysušena uměle. Tělo zemřelého bylo omyto vodou z Nilu, pak byla po straně otevřena řezem břišní dutina a vyňaty vnitřnosti (s výjimkou srdce). Potom se tělo na 70 dní vložilo do suchého sodného prášku, který ze tkání pohltil vodu. Pak bylo tělo očištěno, napuštěno oleji. Břišní a hrudní dutina byly vyplněny lněnou tkaninou nasáklou pryskyřicemi. Vnitřnosti byly uloženy do čtyř nádob, kanop a zality sodným louhem.

Mytologie

Mytologie Horního Egypta. V Hermopolis (město vědění, moudrosti) sídlil Chmunev, bůh moudrosti, vědění, zákonů, vynálezce písma, počítání času, magie kouzel, malování, hudby, lékařství, jazyků a mluvené řeči, kalendáře. Jako soudce v podsvětí, dohlížel na váhy určující posmrtný osud zemřelých. Bůh Měsíce Thovt, zpodobovaný jako člověk s hlavou ibise, nese srpek a kotouč měsíce nad hlavou. Symbolem jeho moudrosti je sedící pavián. Na počátku Stvoření se z chaosu pravod vynořil pahorek, na nějž Thovt v podobě ibise vložil vejce, z něhož vzešly čtyři páry bohů vody, vzduchu, prostoru a temnoty.

*Setuchev (Seth) = bůh zmatku, pouště, bouře a války /syn boha Geba a bohyně Nut. Zpodobován jako neidentifikované zvíře nebo muž s hlavou tohoto neznámého zvíře-te. Uctíván v Túch, v al-Bahnása, v Tanisu, v Tall ad-Dab‘/ Seth ztělesňuje zuřivost, násilí, zkázu, byl postrachem zemědělcům; ohněm a krupobitím ničil úrodu. Způso-boval katastrofy a jeho narozeniny se pokládaly za nešťastný den.
*Eset , strážkyně, čarodějka, manželka Usírova, zavedla v Egyptě sňatky, naučila lidi domácím pracím – příst a tkát, léčení nemocí, zavedla rituál balzamování, stala se ochránkyní mrtvých – dcera boha Geba a bohyně Nut, matka boha Hora. / Bývá zpo-dobována při kojení malého Hora, nebo se slunečním kotoučem mezi rohy na hlavě jako ideální matka nebo ochránkyně mrtvých. Hlavní místo a chrám má na ostrově Philae (severně od Asuánu), zde stála její socha nesoucí nápis: „Jsem to, co jsem, co jsem byla a co budu. Můj závoj nikdo neodhalil. Plod, který jsem přinesla, je slunce.“

Usirev

= bůh plodnosti, smrti a vzkříšení, první bájný vládce Egypta, naučil lidi mocí svých písní zemědělství, vaření, tkaní, hudbě a chování. Bratr Setuchev uspořá-dal hru – lehání do rakve, když si do ní lehl Usirev , Setuchev přitloukl víko a hodil ho i s rakví do Nilu. Milující manželka Eset ve smutku hledala tělo a našla ho až u Byblu (na lybanonském pobřeží). Schovala ho v bažině delty Nilu. Setuchev tělo na-šel, roztrhal ho a rozházel po celé zemi. Eset všechny části našla, spojila a oživila. Poté počali Hora. Vzkříšený Usirev začal věčný život boha a vládce v říši mrtvých. Jako král mrtvých je i jejich nejvyšším soudcem, zlí zůstali v podsvětí, ti co obstáli, odešli do země západního obzoru, kam slunce každý večer přináší teplo a světlo, tam, kde se duše dobrých vyhřívají ve slávě boha Usireva.
/ Syn boha Geba a bohyně Nut – manžel bohyně Eset. / Je zpodobován ve tvaru mu-mie, ve zkřížených rukou drží soudcovské důtky a královské žezlo, má vousy splete-né do copu (jako bohové a faraóni), na hlavě má vysokou bílou korunu v rámu dvou pštrosích per, má černou nebo zelenou tvář.

legenda o stvoření

V Dolním Egyptě byla tato legenda o stvoření : Na počátku vše pohltila voda. Plodem energie a hmoty Chaosu byl bůh Atum (později Re-Atum) = bůh, který stvo-řil sám sebe. Z důvodu osamělosti, při masturbaci, dal z vystříknutého semene vzniknout bohu vzduchu Šovovi a bohyni vlhkosti Tefnut. Ti se ze zvědavosti potopili do vody. Atum se o ně bál. Když se vynořili, ronil slzy radosti, které se staly lidskými bytostmi. ATUM je tvůrčím principem veškerého života, je nejvyšším zdrojem moci faraónů; na hlavě nosí spojené koruny Dolního a Horního Egypta. Atum věnoval Egyptu Nil se životadárnými záplavami. Atumovi jsou zasvěceni: býk, lev, ještěrka. Had znamená konec světa, který přežije jen Atum a Usirev. Atum-Re se každou noc plaví podsvětím od západu zpět na východ, k ránu; tato plavba je pro něho velmi nebezpečná, často zde musí zápasit s nebezpečným vládcem podsvětí, hadem Chaosu, Apofisem. Bohové Šova a Tefnut zplodili bohyni nebes Nut a boha Země Geba. Ti zase dali život bohu smrti a vzkříšení Usírovi, bohu zmatku, bouře, pouště a války Sutechovi, bohyni strážení a kouzel Esetě, ochranné bohyni Nebthetě. Tito bohové tvořili HELIOPOLSKÉ DEVATERO. Sídlili v Heliopolis (Sluneční město) a ovládali celý Egypt. Od nich se odvíjí představy o vzniku živlů; země, vody, vzduchu, slunce, bouří a stvoření lidí.

NÁBOŽENSTVÍ

Egyptská společnost se dělila na bohy, panovníka a lid. Dějiny se vyvíjely ze vzájemného působení bohů a vládce. V nejstarších obdobích nemohl být vedle sebe zpodoben bůh a člověk. Král (faraón) byl jediným prostředníkem mezi člověkem a bohem. Vytvoření mytologií a náboženství se vyvinulo v jednotlivých kmenech a osí-dlených oblastech. Místní božstvo bylo nejvyšší autoritou. Se sjednocováním velkých území (při vzniku říší) někteří bohové splývali (stávali se celo egyptskými) a někteří se uctívali jen lokálně.

EGYPT

1/ PŘEDDYNASTICKÉ OBDOBÍ / 4500-3000 př.n.l. /
BADARIJSKÁ KULTURA / NAGADSKÁ KULTURA
2/ RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ / 2920-2575 př.n.l. /
I.-III. DYNASTIE
3/ STARÁ ŘÍŠE / 2575-2134 př.n.l. /
IV.-VI. DYNASTIE
****1. PŘECHODNÉ OBDOBÍ / 2134-2040 př.n.l.
IX.-X. DYNASTIE
4/ STŘEDNÍ ŘÍŠE / 2040-1640 př.n.l.
XI.-XIII. DYNASTIE
****2. PŘECHODNÉ OBDOBÍ / 1640-1532 př.n.l.
XV. DYNASTIE HYKSÓSKÁ
XVII. DYNASTIE – THÉBY
5/ NOVÁ ŘÍŠE / 1550-1070 př.n.l.
XVIII.-XX. DYNASTIE
****3. PŘECHODNÉ OBDOBÍ / 1070-712 př.n.l.
XXI.-XXIV. DYNASTIE
6/ POZDNÍ OBDOBÍ / 712-332 př.n.l.
XXV.-XXX. DYNASTIE
7/ ŘECKO-ŘÍMSKÉ OBDOBÍ / 332 př.n.l.-395 n.l.
MAKEDONSKÁ DYNASTIE / 332-304 př.n.l.
PTOLEMAIOVSKÁ DYNASTIE / 304-30 př.n.l.
ŘÍMŠTÍ CÍSAŘI / 30 př.n.l. – 395 n.l.
8/ BYZANTSKÉ OBDOBÍ / 395-640 n.l.
9/ ISLÁM / 640-

Vedžo

Ochranná bohyně Dolního Egypta v podobě kobry. Spolu s bohyní Nechbetou chránili krále a celou zemi před nepřáteli. Králové ji nosili v podobě čelenky uraeus. Jinak byla ztvárněna jako okřídlená kobra nebo žena s kobrou na čele, popř. jako supice s kobří hlavou na čele.

Vepvovet
Bůh války a smrti v podobě vlka, či šakala.

Vešebt
Dvojník nebo služebník zemřelého krále na onom světě. Též jeho soška