Prvním principem

bylo hmotné tělo, které se jmenovalo khat. Byla to součástka, která podléhala rozkladu a jež mohla býti zachována jedině mumifikováním. Zajímavé je, že hieroglyfické naznačení hmotného těla obsahuje také obraz ryby. To má dvojí význam. Ryba nejsnadněji hnije a za druhé naznačuje ryba ještě bytost, která žije ve vodě, totiž v čistém principu, a kromě toho je tu ještě souvztažnost se sítí a rybářem, totiž síť jest zevní příroda, Mája, do které jsme všichni chyceni svými smysly, ale rybář, totiž Spasitel nás může z této sítě vyprostit.

duše

Velmi zajímavé je rozdělení principů člověku podle názorů starých Egypťanů. Jak víme, dělí okultní nauky člověka na sedm principů, z nichž spodní čtyři jsou smrtelné, kdežto vrchní tři, které nazývá souhrnně Paracelsus "pátou třeští", jsou nesmrtelné. Egypťané měli těchto principů devět, ale podle popisů Egyptologů poznáváme v nich zase jen našich sedm principů, při čemž dva další jsou vlastně jenom mystickými silami, čili vlastnostmi duše.

Ze všeho toho vidíme, že původní mysterium Osiridovo bylo pro lid proměněno v zevní obřady a tak se stalo, že lid byl přesvědčen, že když budou s mrtvým provedeny jisté ceremonie, dosáhne duše mrtvého nesmrtelnosti a věčné blaženosti, tedy právě tak, jako se děje za dnešních dnů s každým zemřelým křesťanem. Ve skutečnosti je ovšem věc jiná, neboť obřady ony jsou jen zevní formou, jejíž vnitřní jádro je mystické, které je nutno každému osobně prožít.

Osiris

Všeobecně se věřilo, že Osiris byl božského původu, že žil na zemi ve hmotném těle (jako Kristus), že byl zrádně zavražděn a rozřezán na kusy, že jeho sestra Isis sebrala jeho údy a že pomocí magických slov, kterým ji naučil bůh Thoth, jeho tělo zcelila, a že bůh zase oživl, že se stal nesmrtelným, načež vstoupil do podsvětí, kde se stal soudcem a králem mrtvých. Kdo je nepředpojatý, vidí v této legendě mystické pochody, které jsou nám naznačeny také naším Spasitelem. Není třeba, abych zde uváděl nějakých vztahů mezi oběma bohy. Ve skutečnosti je to jedno a totéž božstvo, které vstoupilo na svět, aby bylo usmrceno a pak bylo vzkříšeno z mrtvých.

Na neštěstí

staří Egypťané ve svých písemných památkách nám nikde nezůstavili ani stopy po svých teoriích o tomto bohu, takže snad nikdy se hmotným způsobem nedozvíme nic bližšího o jeho historii. Je však zcela jisto, že i v nejstarších dynastických dobách egyptských byly příběhy boha Osirida legendární a musily již tehdy býti velmi staré.
Texty Knihy Mrtvých naznačují zcela jasně, že Osiris zaujímal přední místo v okruhu bohů mrtvých — vlastně bohů živých — a tato základní myšlenka převládá ve všech textech až do prvních století křesťanských.

Karel Weinfurter

Stejná myšlenka byla vyjádřena také všemi podrobnostmi pohřebních obřadů egyptských, kdy přátelé a příbuzní zemřelého napodobovali obřady, které podle tradice se děly s bohem, věříce, že tím jedině může zemřelému být poskytnut věčný život a věčná blaženost.
Historie Osiridova je zahalena v mlhách dávnověku. Nikdo neví, kdy a jak se započal kult tohoto boha, ale bezpochyby, že byl přinesen od adeptů z Atlantidy, neboť, jak víme, byl Egypt vlastně kolonií čili osadou Atlantovců, do které se obyvatelé nešťastného kontinentu přestěhovali, totiž ti, kteří věřili svým duchovním vůdcům. Druhou kolonií Atlantovců byla střední Amerika a staří tamní národové, Mayové a Quičové nám právě tak jako Egypťané zachovali mnoho zbytků ze ztracené kultury Atlantovců.

Předním bohem

egyptským jest Osiris, bůh soudu, bůh z mrtvýchvstání a nesmrtelnosti. Je velmi zajímavo, že v nejstarších náboženských textech jejich pisatel vždycky přijímá totožnost zemřelého s Osirisem a v poslednějších dobách jest zemřelý jmenován jménem tohoto boha. Osiris jako sluneční bůh jest totéž jako Ježíš Kristus, a proto také jako mystikové říkáme svému božskému Já Ježíš Kristus, tak jako to činili Egypťané, když zemřelého jmenovali Osirisem.

Z EGYPTSKÉ KNIHY MRTVÝCH

Pokud se týká autorství Knihy Mrtvých, není o něm známo nic. Celý tento nábožensko-mystický spis je patrně výsledkem mnohých a mnohých generací, neboť egyptologové se přesvědčili, že různé kapitoly pocházejí z různých dob. Pro nás je však jisto, že spisovatelé a zakladatelé tohoto díla byli dojista adepty vysoko zasvěcenými, tak vysoko, že dnešní naše pojmy jsou příliš chabé a zatemnělé, abychom mohli pochopiti vznešenost oněch zasvěcenců, kteří buď psali nebo dali podnět k napsání Knihy Mrtvých.
Nejprve se musíme trochu poohlédnouti po nejstarších náboženských textech starých Egypťanů, abychom podali čtenářům alespoň v obrysech jejich víru a jejich náboženské představy.

Kniha Mrtvých

Sem také patří Kniha Mrtvých, která byla nalezena v běžných hieroglifech na rakvích dynastie jedenácté a dvanácté.
Za třetí je tu nejnovější revize, totiž saiská, která byla napsána na papyrusech a rakvích hieroglifickým písmem pozdějším, hlavně demotickým, v dynastiích XXVI. a dalších. Je to poslední tvar Knihy Mrtvých, kterého bylo užíváno v periodě Ptolomeovců.
Netřeba podotýkati, že Kniha Mrtvých neobsahuje pouze náboženské ideje starých Egypťanů, ale že je v ní uloženo velmi mnoho tajného, čili esoterického učení egyptského, čili zkrátka nauk mystických. Kniha Mrtvých by se vlastně měla jmenovati Knihou Živých, neboť rituály, které s ní byly spojeny a jež byly prováděny s mrtvými, naznačují zcela nepochybně, že staří Egypťané znali naprosto přesně mystickou cestu a že pro dav musili užívati těchto zevních symbolických obřadů, při nichž se četly jisté Kapitoly z Knihy Mrtvých, poněvadž zasvěcení knězi nemohli mystéria mystická sdělovati lidu, právě tak ne, jako v našich, na př. katolických kultech, je ukryto mnoho látky esoterické, která je zastřena zevními obřady, jejichž pravého účelu a původu neznají ovšem ani dnešní knězi.

Kniha Mrtvých

je doprovázena v egyptských originálech přečetnými obrazy, černými i barevnými tabulemi a vignetami, mezi něž jsou napsány hieroglifické texty. Mnoho myšlenek, jakož i náboženských názorů je vtěleno do těchto textů, které jaksi splývají se staroegyptskou civilizací a většina těchto názorů jest nesmírně zajímavá, neboť splývá s těmi, které známe z doby mnohem starší, s názory, jež existovaly v páté a šesté dynastii, okolo roku 3500 př. Kr. Ale na druhé straně jsou mnohé texty z období předfaraonského a sahají snad dále do minulosti než 6000 let př. Kr.
Kromě této thébské revize existují však ještě dvě jiné, totiž t. zv. revize heliopolská, které bylo užíváno v páté a šesté dynastii a jež je hieroglificky napsána na zdech a komorách pyramid v Sakaře.

Kniha Mrtvých

Jednou z nejstarších knih okultních a mystických na světě je t. zv. "Kniha Mrtvých", kterou dnes máme skoro celou, neboť byla sebrána z různých nápisů na stěnách hrobek, sarkofágů, rakví a pohřebních kamenů, jakož i z různých papyrusů a amuletů a pod. věcí. Tato Kniha Mrtvých, kterou Egypťané, nebo alespoň některé její kapitoly dávali do hrobů se zemřelými, měla podle jejich víry magický účinek, že totiž zajišťovala jejich mrtvým na onom světě blaho.
Překlady Knihy Mrtvých byly pořízeny z papyrusů a jiných listin, které byly nalezeny hlavně v Thébách a proto je známá jménem thébská revize Knihy Mrtvých, což znamená revizi velikého národního pohřebního díla, které si opisovali písaři pro sebe, jakož i pro egyptské krále a královny, pro prince a šlechtice, pro lidi vzdělané i prosté, pro lidi bohaté i chudé, a sice asi od r. 16000 př. Kr. do roku 900 př. Kr.

NÁPIS Z PALETY.

Berlínské museum čís. 8042. Uveřejněno v Aeg. Insch. aus d. k. Museum II. 304. Obětního říkadla »Král dává oběť« užito jest zde pro písaře, aby mu zjednalo vědomosti a přízeň v životě pozemském.
Král dává oběť, aby Thovt, pán pravdy, nejvyšší pán knih, dal obratnost v psaní a znalost svaté řeči duchu písaře vojska, pána obou zemí Tany ospravedlněného.
Král dává oběť, aby Enhuret-Šov, syn Reův, dal život, zdar a zdraví, štěstí, pochvalu a lásku duchu písaře vojska, pánu obou zemí Tany ospravedlněného.

NÁPISY ZE DVEŘÍ DOMU V ACHUTENATONU

Král dává oběť. Syn Reův žijící v pravdě, pán korun Achuenaton, velký věkem, pán života kéž dá, aby byl mu milý ....................... , .................................... aby bylo pamatováno na něho, aby dopřáno mu bylo krásného života, tím že [dovolí mu] patřiti na svou krásu, a nezapomene na jeho volání, duchu jediného, požívajícího dokonalé chvály dobrého boha, nejpřednějšího z dvořanstva, vyučeného v nauce Jeho Veličenstva, ředitele stavebních prací Maanechtufa znovu žijícího.

Berl. museum čís. 20 376. Uveřejněno v Aeg. Inschr. aus d. k. Museum zu Berlin II. 127—130.
Názory o posmrtném životě nebyly s počátku Achuenatonovým náboženstvím dotčeny. Teprve nápisy z mladší doby El-amarnské nabývají rázu vtištěného jim novými názory. Žel, že mi jejich publikace nejsou přístupny. Nápis zde uvedený obsahuje obětní říkadlo »Král dává oběť«, na jehož původní význam se však již zapomnělo, a jemuž přičítán byl kouzelný účinek i na předměty, patřící živým.
Král dává oběť. Žijící Aton, pán věčnosti, jenž řídí osud, dává úrodu a udržuje na živu všecko, co stvořil, kéž dá přicházeti s pochvalou a odcházeti s láskou ................................ ducha králova ............... , na něhož on nezapomíná ředitele stavebních prací v Achutenatonu, Maanechtufa znovu žijícího.

Vcházíš do síně obou pravd.

Pozdravuje tebe bůh, jenž jest uvnitř, a ty usazuješ se v říši mrtvých. Vstupuješ do města Nilu a srdce tvé se raduje, když vzděláváš svůj pozemek na nebeských luzích. Co potřebuješ, máš z toho, co sklidíš, když dostaví se žně pšenice.
Přivazují ti vlečné lano k lodi a pluješ, kam si přeješ. Každého rána opouštíš hrobku a každého večera se vracíš. V noci svítí tobě svítilna, dokud slunce neozáří tvá záda. Volají na tebe: "Buď vítán, buď vítán v tomto svém domě žijících!" Vidíš Rea na horizontu nebe a díváš se na Amona svítícího, když denně spokojeně se probouzíš.
Všecky škody ti [způsobené] jsou odstraněny, a ty procházíš věčností radostně, jsa v přízni boha, v tobě sídlícího. Srdce tvoje jest u tebe a neopouští tě. Tvé pokrmy jsou neustále [připraveny] na svém místě.

Dány jsou ti tvé oči,

abys viděl, tvé uši, aby slyšel (,co se mluví); tvé nohy chodí, tvé ruce a tvé rámě se ti pohybují. Pevné jest tvé maso, zdrávy jsou tvé žíly. Máš radost z celého svého těla a prohlížíš si své údy; jsou všecky a jsou zdrávy; není na tobě nic zkaženého. Máš svůj skutečný cit, máš své dřívější srdce.
Vcházíš do nebe ..................................................................... ; denně jsi volán k jídelnímu stolu Vennofrovu, dostáváš chléb, jenž přichází před [něho], a obětní dary, patřící pánu nádherné země. Jíš koláče po boku boha u velkého trůnu, pána devatera bohů a vracíš se odtamtud na místo svého pobytu v prvním soudním sboru bohů. Procházíš se se služebníky Horovými a stáváš se jejich přítelem. Odcházíš a přicházíš a [odnikud] nevracíš se s nepořízenou; nejsi odháněn od bran duatu, dveře horizontu jsou ti otevřeny; závory samy se ti otvírají.

Přicházíš

a odcházíš a srdce tvé se raduje z přízně pána bohů. Krásná jest výprava hrobky po ctihodném stáří, když dostavil se vysoký věk. Usídluješ se v rakvi, jsi pohřben ve skalní hrobce západních hor. Stáváš se žijící duší, jíž dostává se chleba, vody a vzduchu, jež proměňuje se ve fenixe, vlaštovku, sokola nebo volavku dle tvého přání. Přepravuješ se po voru a nejsi nucen vraceti se; pluješ po vlnách vodstva.
Žiješ znova. Tvá duše neopouští tvé mrtvoly. Jest božská tvá duše mezi zářícími duchy a dokonalé duše oslovují tě. Usazuješ se mezi nimi. Přijímáš to, co se [ti] obětuje na zemi. Máš vodu, dýcháš vzduch a brodíš se tím, čeho si tvé srdce přeje —

Jen ten, kdo vyzná se v knihách mrtvých, dovede si rozložiti tento zmatený celek a uspořádati si jeho prvky.
Král dává oběť, aby Amon, pán trůnu obou zemí, král věčnosti, pán nekonečnosti, mající vysoký chochol z peří, jediný, jenž byl nejdříve, největší, nejstarší, pravěký, jenž .................................................. [jenž stvořil] lidi i bohy, živá svítilna, jež vzešla z pravodstva a [dává] lidem světlo, Nechbet, bílá paní Nechenu, paní nebe, vládkyně obou zemí, Usirev, náčelník obyvatelů západní říše, pán velké země, největší v Ebozu, Hathor, paní pouště, mající nejsilnější srdce z bohů, Ptah-Sokar, pán tajemné svatyně, Anupev, pán Rosecau, velké devatero bohů, malé devatero bohů, ....................... dali tisíc chlebů, [džbánů] piva, býků, husí, tisíc obětí a pokrmů, tisíc nápojů, ovocných plodů a všeho, co roste na hřbetu země, tisíc všech věcí dobrých a čistých, jež se obětují pánu věčnosti, přijímati chléb, jenž přichází před [boha] a mléko, jež přichází před oltář, píti vodu, jež prýští u Jebu a zaplavuje ..................................................... vyšedši z [nádherné] země, o slavnosti ............................................ o slavnostech měsíčních, o slavnosti šestého dne [měsíce], o slavnosti [první a poslední] čtvrti, o slavnosti velkého východu, o slavnosti východu Siria, o slavnosti lodního žebra, o slavnosti Thovtově, o slavnosti prvního zrození, o slavnosti zrození Esetina, o slavnosti východu Minová, o slavnosti východu [kněze] sema, o slavnosti večeře, o slavnosti vítání záplavy, o všech slavnostech nebe ve dnech pro ně určených i denně, čistý šat, zhotovený z nejjemnější látky s tím, čeho k němu třeba z šatů odložených od bohů, natírati se čistým olejem, píti vodu z okraje oltáře, přijímati oběti společně s [bohy], vznešenému, nejčelnějšímu z odměněných, duchu dědičného knížete nechebského, písaře Paheria ospravedlněného, dokonale plnícího vůli svého pána.

NÁPIS PAHERIŮV Z JEHO HROBKY V NECHENU.

Dědičný kníže Paherr žil za vlády králů Amenhotepa I. a Thutmesa I. (1557—1501 př. kr.)
Nápisy z jeho hrobky jsou nejlépe uveřejněny v Urkunden des Aeg. Altertums IV. 111. — 127. Překlad části náboženských textů u Ermana: Die ägyptische Religion 2. vydání, str. 122. — 123.
V nové říši nabývají náboženské texty převahy nad ostatními nápisy na stěnách hrobů. Vedle obětních říkadel a textů známých z náhrobních desek střední říše vyskytují se v nich nápisy, jež jsou odleskem knih mrtvých. Jsou to výňatky z rozličných kapitol, s názory často si odporujícími, spojené v jediný celek, jenž vzbuzuje ve čtenáři dojem zmatku.

V

Král dává oběť Geb, stojící v čele těla velikého devatera bohů, dává vodu, pivo, kadidlo, myrthu a všecko, co dává nebe a rodí země, duchu ctihodného správce domu Mencuhotepa ospravedlněného.
Hej, správce domu Mencuhotepe ospravedlněný! Rozprostírá se nad tebou tvoje matka Nut ve svém jménu: "Tajemné nebe". Dala, že jsi bohem a že nemáš nepřátel, ctihodný Mencuhotepe!

Z rakve

Mencuhotepovy v berl. mus. čís. 9. Aeg. Inschr. aus d. k. Mus. zu Berlin I. 214 a násl.
Král dává oběť, Anupev, pán města Sepu, náčelník božské síně [dává oběť]. Projíždí se nebem, jest pohřben v zemi a má přístup k velkému bohu, pánu nebe, ctihodný Mencuhotep, ospravedlněný v pokoji.
Král dává oběť, Usirev, pán Zedu, velký bůh, pán Ebozu, dává oběť chleba, piva, býků, husí a všech věcí dobrých a čistých, jimiž živí se bozi, duchu ctihodného správce domu Mencuhotepa ospravedlněného.

III.

oslavují ho velcí zedští a dvořanstvo pána Ebozu a bozi záplavy podávají mu své ruce na výspě. Dávány jsou mu oběti. On vládne veslem v člunu večerního slunce a vozí se v člunu ranního slunce. "Buď vítán," — volají na něho velcí Ebozští, — "správce domu Zobese ospravedlněný, požívající úcty Usira, pána západní říše!"
IV.
Náhrobní deska z berl. musea čís. 7313. Aeg. Inschr. aus d. k. Mus. Berlin I. 190.
Úcty krále požívající správce sýpky Mencuhotep praví: "Odešel jsem z města přišel jsem do pouště. Činil jsem to, co rádi mají lidé a chválí bozi. Obětoval jsem bohu to, čeho si přál. Mluvil jsem pravdu a neučinil jsem nikomu nic zlého. Mluvil jsem [jen] dobré a vypravoval jsem [jen] to, co bylo žádoucno."
Správce sýpky Mencuhotep praví:
"Ó žijící na zemi, kteří půjdete podle této hrobky, odříkejte: Tisíc chlebů, [džbánů] piva, husí a šatů duchu Mencuhotepovu."

Náhrobní deska

z berl. mus. čís. 1192. Aeg. Inschr. aus d. k. Mus. zu Berlín I. 163.
Roku 14. za Veličenstva krále Horního a Dolního Egypta Cheperkarea,1 obdařeného životem věčným jako Re.
Král dává oběť, Usirev, pán Zedu, veliký bůh, pán Ebozu, dává oběť, Anupev, sídlící na své hoře, pán nádherné země, dává oběť chleba, piva, býků, husí, obleků všeho druhu a všech krásných a čistých věcí, jimiž živí se bozi, ctihodnému správci domu Zobesovi.

II

Ó vy žijící na zemi, písaři, obřadníci, sluhové duchů a knězi, kteří přijdete k tomuto hrobu! Vaši městští bozi budou vás milovati a odmění vás, bude se vám dobře dařiti na zemi a odkážete svoje úřady svým dítkám, odříkáte-li: "Král dává oběť, Ptha-Sokar, Usirev, velký pán Ebozu, Amon-Re, pán trůnu obou zemí, a [ostatní] bozi a bohyně dávají oběť chleba, piva, husí, oděvů, kadidla, vonných mastí a všech věcí dobrých a čistých, jež dává nebe, rodí země a přináší Nil a záři, sílu a ospravedlnění duchu velitele tělesné stráže Siamona ospravedlněného.
Král dává oběť, Usirev [dává oběť] duchu jeho manželky Nofruy ospravedlněné.
Král dává oběť, Usirev [dává oběť] duchu jeho sestry, paní domu Amiaie ospravedlněné.