SOCHA ACHNATONA V KARNAKU.

Přehnaný realizmus.
*RAMESOVSKÁ DOBA. Přináší opět návrat ke klasické tradici, ke ztrnulosti postav, ale přetrvává částečný vliv živosti z Amarny. Schematičnost postav je doplněna živostí a pohybem, intenzitou děje (ale ne u náboženských výjevů v hrob-kách). Styl se stal graciézní, bez exprese, štíhlé postavy jsou v harmonickém postoji, tváře mají milý úsměv až se ženskou laskavostí. Vznikají společná sousoší bohů a faraóna. Prosadila se snaha o kolosálnost soch panovníka zakomponovanou do archi-tektury (kolosy před pylony); vyjadřují moc faraóna.
MEMNONOVY KOLOSY. Nyní stojí osamoceně, dřívější pylon největšího zádušního chrámu Amenhotepa III., postavený z nepálených cihel se již dávno roz-padl. /V souboru Chrámů miliónu let/. Sochy kolosů jsou z křemence, výška 16,5 m.
SOCHA KRÁLOVNY Hatšepsovety. Z bílého mramoru, výška 196 cm. Má předepsaný postoj, přísnost je zjemněna půvabem těla a přívětivou tváří.
KRÁLOVNA TEJE. Reliéfní portrét matky Achnatona.
SOCHA RAMESSE II. v Karnaku, hieratická perspektiva, malá postava jeho manželky Nefertari.