Vidíme, že historie se u všech popsaných příkladů opakuje a nadále bude mít tendenci se opakovat, neboť dosažený stav vědomí se automaticky bez úsilí udržuje na své hladině (stupni). Jak zasejeme, tak sklidíme... Pozorujeme, že inkarnace na sebe kontinuálně navazují a že tedy fyzickou smrtí není a ani nemůže být nic ztraceno...Kromě času. Ale každý běží svým tempem. Podobně je tomu v malém: každou noc "umíráme" do hlubokého spánku, kde se prostor a čas slijí do jediného bodu, abychom se ráno "inkarnovali" do nového dne a s novou silou a chutí běželi svým tempem dál... Dál, až tam, kde cesty osamělých poutníků končí, neboť již není Cesty a není toho, kdo by po ní šel. Je jen...
Proto není třeba vidět v inkarnacích nic zvláštního a nepřirozeného.