Egyptské lékařství
Egyptské lékařství
Mezi odborníky pro choroby ušní, oční, kožní a jiné zastával významné postavení i "znalec tělesných tekutin" a "strážce konečníku". Strážce konečníku byl odborný lékař. V palácích na Nilu věnovali konečníku a jeho obsahu mimořádnou pozornost. Vnitřní choroby Egypťané ještě neznali, a tak různé břichaboly, koliky a ujímání přisuzovali poruchám vyprazdňování. Zajisté docela správně. Při zácpě se lékař dostavil okamžitě. Moudře pokýval hlavou a jako vždy poslal pro otroka, aby přiklusal s projímadlem, jehož základem již tehdy byla ricinová semena a připravil rovnou i stolicopudné čípky z ovčí vlny smočené ve zvířecí žluči. Když ani čípky nepomohly, nezbývalo, než namíchat klizma. Klistýr po Egyptsku představoval sladké pivo smíchané s olejem, vonnými silicemi a ještě něčím tajným, co bylo pouze pro samotné faraony. Jako prostředek krajní nouze zbývalo vykuřování konečníku. Smyslem vykuřování bylo ještě horším pachem přehlušit zkažený vzduch v útrobách (což se hodilo spíše pro obyčejný lid), nebo naopak libou vůní naladit střeva ke kýžené činnosti. Na rozpálené kameny pod vznešenými hýžděmi faraona se nasypala směs vonných pryskyřic s myrhou, puškvorcem, jalovcem či terpentýnem. Pokud se neulevilo, bylo zle. Na scénu nastoupil specialista v zaklínání.
Ve starém Egyptě ženy rodily na cihlách. Pro egyptské ženy byl skutečně obvyklý porod v podřepu, při kterém měla rodička podloženy nohy cihlami. Z cihel se dalo sestavit docela praktické porodní lůžko a navíc šlo o onu osudovou cihlu, jíž se poprvé dotklo tílko novorozence. Neboť do ní bohové vepsali budoucnost dítěte. Vedoucím porodnického týmu bohů byl Bes, tlustý zamračený trpaslík, který měl za úkol odhánět zlé duchy.
Řecký lékař, Hérofilos (nar. Kolem r. 300 př. n. l.), působící v Egyptě poprvé prováděl veřejné pitvy na mrtvolách. Objevil 3 mozkové blány, popsal spojení mozku s míchou, mozkové nervy, strukturu oka a vymyslel jméno pro dvanáctník. Jako Hippokratův zastánce modifikoval jeho teorii že: vyživovací síla má sídlo v játrech, oteplovací v srdci, myslící v mozku a vnímající v nervech. Před Hérofilem se totiž soudilo, že jsou nervy duté, aby jimi mohl proudit vzduch, a nebo že sperma vzniká v mozku a míchou stéká do varlat.
Rovněž Erasistratos objevoval. Podařilo se mu objevit výstupy nervů z lebky a již rozlišoval žíly od tepen.
Mezi odborníky pro choroby ušní, oční, kožní a jiné zastával významné postavení i "znalec tělesných tekutin" a "strážce konečníku". Strážce konečníku byl odborný lékař. V palácích na Nilu věnovali konečníku a jeho obsahu mimořádnou pozornost. Vnitřní choroby Egypťané ještě neznali, a tak různé břichaboly, koliky a ujímání přisuzovali poruchám vyprazdňování. Zajisté docela správně. Při zácpě se lékař dostavil okamžitě. Moudře pokýval hlavou a jako vždy poslal pro otroka, aby přiklusal s projímadlem, jehož základem již tehdy byla ricinová semena a připravil rovnou i stolicopudné čípky z ovčí vlny smočené ve zvířecí žluči. Když ani čípky nepomohly, nezbývalo, než namíchat klizma. Klistýr po Egyptsku představoval sladké pivo smíchané s olejem, vonnými silicemi a ještě něčím tajným, co bylo pouze pro samotné faraony. Jako prostředek krajní nouze zbývalo vykuřování konečníku. Smyslem vykuřování bylo ještě horším pachem přehlušit zkažený vzduch v útrobách (což se hodilo spíše pro obyčejný lid), nebo naopak libou vůní naladit střeva ke kýžené činnosti. Na rozpálené kameny pod vznešenými hýžděmi faraona se nasypala směs vonných pryskyřic s myrhou, puškvorcem, jalovcem či terpentýnem. Pokud se neulevilo, bylo zle. Na scénu nastoupil specialista v zaklínání.
Ve starém Egyptě ženy rodily na cihlách. Pro egyptské ženy byl skutečně obvyklý porod v podřepu, při kterém měla rodička podloženy nohy cihlami. Z cihel se dalo sestavit docela praktické porodní lůžko a navíc šlo o onu osudovou cihlu, jíž se poprvé dotklo tílko novorozence. Neboť do ní bohové vepsali budoucnost dítěte. Vedoucím porodnického týmu bohů byl Bes, tlustý zamračený trpaslík, který měl za úkol odhánět zlé duchy.
Řecký lékař, Hérofilos (nar. Kolem r. 300 př. n. l.), působící v Egyptě poprvé prováděl veřejné pitvy na mrtvolách. Objevil 3 mozkové blány, popsal spojení mozku s míchou, mozkové nervy, strukturu oka a vymyslel jméno pro dvanáctník. Jako Hippokratův zastánce modifikoval jeho teorii že: vyživovací síla má sídlo v játrech, oteplovací v srdci, myslící v mozku a vnímající v nervech. Před Hérofilem se totiž soudilo, že jsou nervy duté, aby jimi mohl proudit vzduch, a nebo že sperma vzniká v mozku a míchou stéká do varlat.
Rovněž Erasistratos objevoval. Podařilo se mu objevit výstupy nervů z lebky a již rozlišoval žíly od tepen.
Labels: Egyptské lékařství
posted by jara at 5:13 AM
<< Home