VI.

víra v poslední soud, při čemž dobří byli odměněni věčným životem a blažeností a zlí zničeni.
Veškeré tyto základní složky náboženství staroegyptského se zachovaly až do dnešního dne ve velké většině náboženských systémů různých zemí a dob.
Časem, v periodě dynastické, čili v období králů bylo zavedeno uctívání Osirise a tento bůh, jehož rozsekané tělo bylo zase složeno, stal se vlastně střediskem celého náboženského uctívání. Zajímavé jest věděti, že morálka, jak ji známe dnes, neměla co činiti s odměnami po smrti, neboť podle víry starých Egypťanů běželo jen o to, aby byly plněny náboženské předpisy. Přestupky morální, veřejné nebo soukromé byly považovány za přestupování mravního zákona a mohly býti snadno napraveny dary a obětmi.

V.

Víra v účinnost mocných slov, stejně i jmén magických a náboženských, mystických formulí a podobně. — Zde vidíme jak staří Egypťané znali sílu magických a mystických slov, vidíme, že znali celou nauku o mantrách jistě ještě lépe než Indové. Proto je také jisto, že znali mystická slovní a písmenová cvičení, neboť jistě že tak zvané gnostické spisy, plné učencům nepochopitelných shluků písmen, zejména samohlásek, pňšli vlastně z Egypta.

astrál

Aby utrpení astrálu bylo umírněno, přinášeli Egypťané pohřební oběti v podobě jídel a nápojů. Již pouhá přítomnost těchto věcí ve hrobce konej šila touhy astrálu — a ještě více tím, že tyto věci byly vždy magicky správně posvěceny knězem. Astrál se "živil" astrálními výrony těchto potravin. Již z toho vidíme, jak hluboké byly okultní vědomosti starých Egypťanů, o nichž někteří přemoudřelí učenci moderní se domnívají, že byli tak pošetilí a že si myslili, že mrtvý může jísti z přinesených do hrobky potravin. Doufám, že čtenář snadno poznává, na které straně byla pošetilost větší.

IV.

Víra v přeměnu obětí a v účinnost pohřebních obětí znamená, že přinesené a obětované věci se proměňují tak, aby jich bozi mohli přijmouti. Ve skutečnosti se to děje i dnes, jak víme z mystických výjevů, na př. při mši svaté. Pohřební oběti a dary byly, jak jsem již jinde vysvětlil, přinášeny proto, aby astrální tělo zemřelého "netrpělo nedostatkem". Jak známo, astrální tělo má po smrti tytéž pocity jako za živa, tedy trpí často hladem, žízní, touhou po kouření a jinými žádostmi. Pokud nervová síla, čili praná, nebyla v centrálním těle úplně vyčerpána nebo z něho energicky vyssáta, potud trvají tyto zcela hmotné tužby.

1,2,3

I. Egypťané věřili v nesmrtelnost duše, a v jistých případech také s poznáním po smrti příbuzných a přátel. To se ovšem dělo jen u lidí vysoce zasvěcených.
II. Víra ve vzkříšení duchovního těla, ve kterém duše žije po smrti. Toto duchovní tělo jest oním nesmrtelným tělem, které se tvoří mystickým cvičením.
III. Víra v další život duševního srdce, totiž Ka (dvojníka) a t. zv. stínu. Je zřejmo, že tímto stínem se míní astrální tělo, jehož existence jest ovšem konečná.

Kniha Mrtvých

Kniha Mrtvých obsahuje víru starých Egypťanů i ze všech období a ze všech částí země egyptské a Súdánu a bohové v ní jmenovaní byli známi po všech těchto zemích, ač snad různými jmény. Forma této víry a přívlastky bohů se měnily od jednoho období ke druhému, ale hlavní nauka, které měla Kniha Mrtvých učiti, se vlastně neměnila nikdy. Zde budiž uvedeny hlavní zásady egyptských náboženství:

Vidíme to

z mnohých příkladů, kdy jisté věci v novějších a pyprusech byly vynechávány — jenom proto, že "modernější" Egypťané, smíme-li užíti tohoto slova v takovém smyslu, stali se "choulostivějšími" k otázkám sexuelním — asi tak, jako když bychom porovnávali výrazy řeckých a římských, nebo třeba jen středověkých spisovatelů, s našimi výrazy moderními. Čím více se člověk odchyloval od svého původního světelného stavu mystického, ve kterém veškeré věci jsou čisté, tím více určité věci, které sluší považovati za posvátné, za symboly tvůrčí síly, upadaly, strženy tam člověkem v bláto, a špínu, takže nakonec jsme se nestali čistšími, ale za to jsme se stali velikými pokrytci.

V mnohých kapitolách

této knihy nalézáme názory rozmanité a někdy naprosto si odporující. Příčinou toho jsou vlivy mnohých okultních a mystických škol, jejichž vlivy se v Knize Mrtvých v rozmanitých stoletích uplatňovaly.
Profesor Budge praví, že není pochyby, že nejstarší formule byly skládány kněžími v Heliopolis, a že jejich původní forma byla zcela jiná, než jakou nalézáme v papyrusech thébských. Z toho vysvítá, že původní formule byly psány vysokými zasvěcenci. Čím starší papyrusy, tím jsou spolehlivější, pokud se týká názorů mystických a okultních. V těchto prastarých dobách byly také názory, na př. o věcech sexuelních, zcela jiné než v dobách pozdějších.

V předchádzejícím

jsme naznačili v krátkosti, čeho se týká slavná egyptská Kniha Mrtvých, a nyní jest třeba ještě pověděti, že nalezené kapitoly Knihy Mrtvých pocházejí z různých rozmanitých dob, která se táhne přes obrovský čas více než dvou tisíc let. Proto jsou ve mnohých těchto kapitolách různé odchylky, kterých se dopustili písaři buď bezděčně, poněvadž nerozuměli prastarým opisům, které jim sloužily jako předlohy, anebo při tomto opisování činily chyby, které pak byly jinými písaři zase opisovány. Na mnohých a mnohých místech jsou věty naprosto nesrozumitelné, protože písař sám nerozuměl mystickému nebo okultnímu významu oněch slov a opsal je tedy podle svého rozumu, a sice s chybami.

Tyto jejich vědomosti

— se přenesly ke starým gnostikům, jak nejlépe viděti ze spisu "Pistis Sofia", kde Kristus učí svoje učenníky vyslovovati nejrozmanitější jména, na př. strážců různých bran, jimiž duše člověka musí procházeti a pod.
Znalost jmen ďáblů a démonů byla základem veškeré moci starých magiků a čarodějů a ještě dnes víme, že magikové pomocí jmen vyvolávají démony. Rovněž sedmdesát dva jmen andělů čili t. zv. Smhamforas je stejného původu. Je s příslušnými znaky andělů uveden v mém "Mystickém Slabikáři".

Dále je třeba zmíniti

se ještě, že mnohé kapitoly "Knihy Mrtvých" musily být napsány na rakve s podotknutím, že.to způsobí pro zemřelé . "veliké blaho" za hrobem. Jinak je ještě zajímavé, že Egypťané kladli velikou váhu na to, aby zemřelý znal jména bohů, nadpřirozených bytostí dobrých i zlých. Podstatou této egyptské víry bylo, že jméno dobrého boha pomohlo zemřelému, aby voláním dotyčné bytosti si zajistil jeho pomoc, nebo u bytosti zlé, zlomil zase jejím jménem její moc nad sebou, tak že mu nemohla ublížiti. Je ovšem jasno, že Egypťané zasvěcení znali důkladně mantrickou vědu — odtud užívaní takových jmen.

Ale napsal jsem již jinde,

že to je pouze básnický výmysl a nic jiného — že se zjevují astrální příšery mediím a neočištěným zřecům, je jisto — zvláště pak lidem, kteří se snaží prováděti pokusy magické, ale to není pravý strážce prahu, nýbrž jen nějaká larva nebo konečně démon. S těmi však mystik nepřichází do styků.
Za třetí bylo použito cihly, která byla natřena smolou. Pak byla cihla dána do ohně a položena k jižní zdi. Za čtvrté byl vykreslen na jinou cihlu obraz palmy, aby pak byla položena ke zdi severní. — Tyto světové strany, jakož i líčení symboly, se naprosto shodují s jistými mystickými zkušenostmi. V mém "Mystickém slabikáři" nalezne je čtenář všechny. Souvislost s mystickou cestou však si musí vyhledati každý sám.

Za druhé

nad figurkou boha Anubise, postavenou na podstavci u východní stěny. Tento bůh Anubis má, jak známo, hlavu šakala a představuje vlastně strážce podsvětí — u Řeků psa Cerbera — jinak je to tedy tak zvaný "strážce prahu", který přemnohým okultistům straší stále ve hlavách. Tento skutečný "strážce prahu" není mystikům nijak nebezpečný — každý ho uslyší a uvidí a projde zcela hladce tam, kam musí přijíti. Celý omyl u theosofů a jiných se zakládá jenom na líčení hrůzné "strážkyně prahů v Bulwerově románu "Zanoni".

Tyto ohně

drželi v rukou čtyři muži, při čemž jména sloupů boha Horusa byla napsána na jejich ramenech. Čtyři hliněná korýtka, postříkaná vykuřovadly, byla naplněna mlékem z bílé krávy, a tohoto mléka bylo užito k uhašení čtyř ohňů. Když byla tato kapitola čtena denně za zemřelého, tu stal se ve všech směrech podobný Osirisovi. Poznámky k této kapitole uvádějí řadu textů, jež byly čteny nad křišťálovým Tetem (to jest obraz části Osiridovy páteře), postaveným na stojánku s podstavcem a tento symbol musil státi u západní stěny hrobky.

Kapitola CXXV.

praví, aby byla zhotovena cihla z hlíny, na kterou nevstoupilo dosud žádné zvíře a na ní byla namalována scéna posmrtného soudu. Jestliže byl na tuto cihlu napsán i text této kapitoly, tu zemřelý i jeho děti budou živi na věky, jeho jméno nebude nikdy zapomenuto a on bude vždy ve společnosti těch, kteří zůstali věrni Osiridovi.
Velmi zajímavé obřady byly prováděny při čtení kapitoly CXXXVII. A. Tato kapitola musila býti čtena nad čtyřmi ohni, jež byly udržovány zvláštním druhem plátna, natřeným vonnou mastí.

Kapitola XIX.

byla čtena nad božským věncem, který byl položen na tvář zemřelého, při čemž byl nakuřován kadidlem.
Kapitola C. byla odříkávána nad podobou slunečního člunu, namalovaného zvláštním inkoustem na kusu nového papyrusu, jenž byl položen na prsa zemřelého, aby měl moc vstoupiti do člunu slunečního boha Ra a cestovati s bohem. Podle mého Mystického Slabikáře zví každý čtenář, že tento člun i dnes jako tehdy má v mystice ohromný význam a že tudíž tento obřad byl jen zevní značkou jistých vnitřních mystických stavů.

Ušabtiu

Poněvadž se domnívali, že polní práce, které v tomto "ráji" musí být vykonávány, by zemřelého namáhaly a unavovaly, hleděli ho těchto prací zbaviti a tak kladli do jeho hrobky figurky, které měly vykonávati práci za zemřelého. Tyto figurky se jmenoval Ušabtiu, což se překládá obyčejně slovem "odpovídající". Mnohé kapitoly Knihy Mrtvých jsou opatřeny poznámkami, které naznačují jisté magické obřady, jež bylo nutno prováděti s dotyčnými kapitolami. Na př. kapitola XIII. měla býti čtena nad dvěma věnci z květin, zvaných ankham. Byly to jistě květiny, které byly ve spojení s věčným životem, jak naznačuje jejich jméno, neboť ankh je známý egyptský kříž s kroužkem, znamením života a smrti. Jeden věneček byl položen na pravé ucho zemřelého a druhý byl zaobalen do kusu látky, na níž bylo napsáno jméno zemřelého.