První přechodné období

(2180 - 2040 př.n.l.)
Zánik Staré říše líčí Laydenský [lajdenský] papyrus. Za sedmé a osmé dynastie dochází k úpadku země a rozpadu Staré říše po smrti Pepiho II. Hladové bouře, drancování pohřebišť a královských hrobek, nájezdy cizích kmenů do Egypta a obsazování úrodné země Východní Delty asijskými kočovníky jsou doklady všeobecné bídy, která tehdy Egypt zachvátila. Všeobecný úpadek dokládá i fakt, že sedmá dynastie trvala jen 70 dní a osmá dynastie asi 20 let.

Nejpočetnější skupinou obyvatelstva byli rolníci (feláhové). Platili naturální daně (v té době peníze neexistovaly). Měli také povinnosti pracovat na stavbách a vojenskou povinnost.

Egypt byl typickou občinovou společností asijského typu, kdy se povinnosti zásadně uplatňovaly vůči celé obci.

Otroků bylo tehdy velmi málo. Jednak se tolik neválčilo a navíc zpočátku se zajatci zabíjeli. Otroci byli majetkem chrámu. Soukromí otrokáři neexistovali.

Organizace státu

Stará říše byla rozdělena na 38 krajů: v období Pozdní říše na 42 krajů. Horní Egypt měl 22 krajů a Dolní Egypt 20 krajů. Kraj = nomos (řec., pl. nomoi, čes. nom. pl. nomy) měl i širší náplň, totiž znamenal i zákon. Každý nom měl svůj název podle zvířete či boha. Toto označení bylo užíváno i v úředních listinách i v době válek (srovnej heraldika). V čele nómu stál nomarcha (nom. sg. nomarchos) jako zástupce faraóna v kraji. Často pocházel z místní šlechty a proto není divu, že prosazoval svojí rodinu. Takto vzniká první dědičná úřednická šlechta. Nikdy však nevznikla taková kastovní společnost jako třeba v Indii. Velmi důležitými úředníky byli písaři, schopní a vzdělaní lidé, u nichž nezáleželo na urozenosti.

Zástupcem faraóna

- vezírem (arabské slovo, egyptské slovo je catej), byl prvním pokladníkem, nejvyšším velitelem a soudcem. Vezíry se stávali pouze schopní lidé (viz. Imhotep). Často šlo o prostého člověka, který musel vynikat především inteligencí a organizačními schopnostmi (případ faraóna páté dynastie Nevoserra, který si za vezíra vybral kadeřníka Ptahšepsese).

Společensko-ekonomické poměry Egypta

ve 3. tisíciletí př.n.l.
Dynastie je založena na genetickém příbuzenství, ale faraón měl řadu manželek (některá ovšem byla hlavní), běžný byl i incest (např. sňatek s dcerou, syna s matkou, sourozenci mezi sebou). Asi i proto dynastie vymíraly. Teoreticky je všechna moc v rukou faraónů (viz orientální despocie). Přesto musel mít jistý represivní aparát, jako jsou úředníci, kněží, vojáci, kteří moc ve skutečnosti vykonávali.

Pepe2

Za mimořádně dlouhé vlády posledního velkého panovníka 6. dynastie Pepiho II. (64 nebo dokonce 94 let) oslabovala společnost zmítanou rozpory hospodářská krize a rozkladem státní správy. Zavodňovací práce a zemědělská výroba upadaly a v zemi začínal hlad. Vnitropolitická krize nezůstala bez následků na zahraničněpolitickém a vojenském postavení Egypta. Jestliže mohl Pepi II. ještě na počátku své vlády přijímat hold porobených núbijských náčelníků, v jejím závěru už o egyptské nadvládě v Núbii již nemohlo být řeči (nepodařilo se ji obnovit ani po opakovaných výpravách organizovanými nomarchy z Asuánu). Egypt tak ztratil cenný zdroj surovin (zlata, slonoviny, vzácných dřev, zvířecích kůží aj.) i levné lidské síly. Zvláště núbijští vojáci byli ceněni, pomáhali totiž na opačné, severovýchodní hranici Egypta odrážet nájezdy asijských kočovníků.

6. dynastie

Z období 6. dynastie známe sedm jmen faraónů. Oslabování ústřední moci a narůstání hospodářských a sociálních rozporů uvnitř egyptského státu, které se plně projevilo již v průběhu páté dynastie, začalo dospívat ke svému vyvrcholení.

Společenské postavení tehdy již dědičných správců krajů - nomarchů - se natolik upevnilo, že již neusilují o stavbu své hrobky poblíž panovníkovy pyramidy. Hornoegyptští nomarchové se stali dokonce tak mocnými, že rozhodovali o osudu samého egyptského trůnu. Když se po Venisově zeti Tetim (už 6. dynastie) ujal vlády Pepi I. (= Pjopej) vystoupil proti němu vzdorokrál Veserkare a pravděpodobně jen vojenská pomoc správců krajů Horního Egypta udržela panovníka u moci, ovšem za cenu jeho již trvalé závislosti na hornoegyptských správcích (viz sňatky s jejich dcerami).

Pyramida posledního panovníka

páté dynastie Venise (opět v Sakkáře) neudivuje velikostí, je však první, jež má stěny některých místností popsány hieroglyfickými nápisy, tzv. Texty pyramid. Texty pyramid představují nejstarší soubor náboženských textů (říkadel, chvalozpěvů aj.), jejichž ústředním námětem je panovníkův posmrtný život. Z osobností nekrálovského původu se do dějin zapsali tři významní vezírové té doby. Ptahšepses se stal jedním z hlavních organizátorů výstavby nové královské nekropole v Abusíru, kde si také sám postavil obrovskou hrobku - mastabu (byla také odkryta československými archeology v 60. a na počátku 70. let 20. století. Podle doc. Kumpery (Západočeská univerzita Plzeň) výzkumy začaly již v 50. letech 20. století. Tehdy je vedl archeolog Zbyněk Žába a v jeho práci pokračoval dr. Werner. Vezír Ti si postavil mastabu v Sakkáře s bohatou reliéfní výzdobou. Ptahhotep, vezír z doby Džedkareovy, je autorem slavného literárního díla, tzv. moudrých rad do života.

Z doby Džedkareovy pochází nejstarší z dosud objevených papyrů, tzv. Abusírského archívu. Abusírské papyry, zatím nejstarší písemné památky svého druhu, mají hospodářskosprávní charakter a obsahují mimořádně cenné údaje o poměrech na konci páté a počátku šesté dynastie (část z těchto papyrů byla objevena i československými archeology v roce 1982).

Nová dynastie

si založila i nové pohřebiště s pyramidovými komplexy v Abusíru. Nevoserre, jehož vláda je považována za vyvrcholení páté dynastie, dal dokončit malý pyramidový komplex své matky a přenést do něj i kult zakladatelky dynastie, Chentkaus, pohřbené původně v Gíze. Pyramidy však mají již menši rozměry.

Ke konci páté dynastie byla ústřední královská moc již natolik oslabena (roste moc rodové šlechty v provinciích), že musel být vytvořen nový úřad správce Horního Egypta, který měl vést k obnovení otřesené panovníkovy autority v jižní části země.

5. dynastie

Z tohoto období známe devět jmen panovníků. Podle legendy dochované na papyru Westcar se první panovníci páté dynastie zrodili ze spojení slunečního boha Rea s pozemskou ženou. Od této doby si egyptští panovníci, jako přímí potomci Reovi, zařazují jméno "syn Reův xy" na přední místo své královské titulatury. Za zakladatelku, "matku" páté dynastie bývá považována Chentkaus, dcera posledního z trojice stavitelů gízkých pyramid Menkaurea, královna a držitelka zcela neobvyklého titulu "matka dvou králů", přestože první panovník 5. dynastie Userkaf nebyl ani jejím manželem ani synem (snad potomek vedlejší větve panovnického rodu 4. dynastie). Teprve další dva panovníci, Sahure a Neferirkare, byli jejími dětmi. Userkaf si zvolil Sakkáru za místo stavby svého pyramidového komplexu. Současně s ní však začal budovat severně od Sakkáry v Abusíru chrám, který napodoboval svatyni slunečního boha Rea z dnešní Heliopole.

Hardžedef

Další z Chufuových synů Hardžedef se proslavil jako mudrc a autor sbírky moudrých rad do života. Doba vlády dalšího z Chufuových synů Menkaurea představuje závěrečnou etapu slavné éry Chufuovy rodiny. Jeho pyramida v Gíze svými výrazně menšími rozměry (60 metrů) nepřímo vypovídá o oslabené moci faraóna a je i dokladem vyčerpaných hospodářských zdrojů země. Období po Menkaureově vládě je poznamenáno prohlubující se sociální a ekonomickou krizí Egypta, která se plně rozvinula v následující páté a především pak v šesté dynastii.

Rachef

upevnil státní správu. Vybudoval obrovský pyramidový komplex (jeho pyramida je nepatrně menší než Chufuova, 143 metrů), do něhož byla zakomponována největší socha starověku, tzv. Velká sfinga se lvím tělem a Rachefovou hlavou. Byla vytesána do skály přímo na místě a několikrát byla zanesena pískem. Měla symbolicky hlídat vstup do nekropole, bránu podsvětí, která tu podle tehdejších představ začínala.

Snofrův syn

Chufu založil královské pohřebiště v Gíze. Pyramida, kterou zde vybudoval, má přísně geometrický tvar jehlanu a je největší egyptskou pyramidou (měří 146 metrů) a současně také nejstarší pyramidou v Sakkáře - tzv. Velká pyramida.

V době Chufuově se faraónova moc zdála být neomezená, ale se smrtí svého tvůrce se ocitla ve vážné krizi. Mezi Chufuovými syny došlo ke sporu o následnictví (táhl se celou Starou říší). Po krátkém panování Radžedefa přešla vláda nad Egyptem do rukou dalšího Chufuova syna Rachefa, jehož dioritová socha patří také k mistrovským dílům té doby.