Anat

Bohyně války a ochránkyně před divokou zvěří. Bohyně byla do Egypta "dovezena" v pádem asijských Hyksósů počátkem 17. století př. n. l.. Na svém významu nabyla až za vlády Ramessovců.

*Anuket (Anúkis)
Bohyně nilských kataraktů a přilehlých území. Spolu s bohyní Satetou a bohem Chnumem tvořila božskou trojici jež dávala Egyptu chladnou vodu a přinášela záplavu na Nilu. Později se stala bohyní Núbie (země Kuš). Jejím posvátným zvířetem, byla gazela.

*Anup (Anúbis)
Bůh mumifikace a pohřebišť. Účastnil se procesu mumifikace, doprovázel mrtvé do podzemní říše a přiváděl k poslednímu soudu. Zobrazován v podobě černého šakala. Byl i součástí obřadu "otevírání úst", kterým se umožnil mrtvým nový život na onom světě. Při tomto obřadu se kněz dotýkal různými předměty úst, očí atp. zemřelého (mumie), s cílem oživit jeho smysly na onom světě. Stal se i ochráncem pohřebišť

Amon

*(Amun)
Jeden z nejvyšších bohů, později i nejvyšší. Bůh, který vznikl jako první a jehož podstatu nikdo nezná, stvořitel a Pán světa. Zobrazován bývá v lidské podobě s korunou na hlavě, slunečním kotoučem a dvěmi pštrosími péry. Amonovým posvátným zvířetem byl beran, zobrazovaný obvykle v podobě sfingy. Centrem Amonova kultu byl Karnak, kde se nachází i velká alej beraních sfing.

*Amset
Syn boha Hora. Stal se bohem jihu a ochráncem jater uložených v kanopách v hrobce mumifikovaného.

*Achom
Původně se nazývaly všechny božské bytosti, duchové a démoni obecně. Později se význam rozrostl i na sochy a malby bohů a také na mumie.

*Aker
Bůh Země, nebo Země samotná. Později i bůh vesmíru.

*Amemait
Jakýsi kříženec lva a krokodýla s krokodýlí hlavou. Účastnil se tzv. obřadu vážení srdce, kdy byl posuzován život zemřelého (obdoba křesťanského posledního soudu). V případě, že duše zemřelého při této zkoušce neobstála, sežral Amemait jeho srdce a duše tak navždy zemřela.

*Amentet
Bohyně západu, tedy bohyní všech zemí na západ od Egypta, z kterých Egypťané při svých válečných výpravách přiváželi kořist.

*Amenre
Bůh Théb (Vesetu), v Nové říši se stal nejvyšším egyptským bohem. Jedná se o výtvor thébských kněží, kteří ho stvořily spojením nejvyššího boha Amona s bohem Slunce Re.

Ah

Bůh měsíce. První zmínky pocházejí teprve ze střední říše. Velkého významu nabyl v Nové říši. Zobrazován byl jako muž v bederní roušce s měsíčním kotoučem nad hlavou. Ah byl nazýván i samotný Měsíc.

*Ahet
Druhé jméno pro bohyni Mehetverety

*Ach
Ach byla jakási nemateriální část v každém člověku, která vznikala při zrození a zůstávala i po smrti jedince. Ach byla zdrojem psychických a intelektuálních schopností člověka. Aby Ach mohla existovat i po smrti, muselo být tělo správně mumifikováno a za předepsaných obřadů uloženo do hrobky. Pozůstalí pak přinášeli Ach zesnulého oběti v podobě potravin a nápojů. S Ach úzce souvisí další součásti osobnosti člověka - Ba a Ka.

28. až 30. dynastie

Za 28. - 30. dynastie došlo k obnovení samostatnosti Egypta. Posledním faraónem této dynastie byla Nektanebose II. (v roce 342 př.n.l. byl poražen Peršany). V období 2. perské nadvlády je u moci 31. dynastie. Jsou to léta neustálých bojů a není proto divu, že navzdory účasti egyptských oddílů v perské armádě v bitvě u Issu vítali v roce 332 př.n.l. Egypťané Alexandra Makedonského jako osvoboditele země.

Po něm získávají Egypt Ptolemaiovci až do roku 30 př.n.l. Egypt přestal existoval jako nezávislý stát právě v tomto roce, protože umírá Kleopatra. Proto lze chápat období Ptolemaiovců jako vládu 32. dynastie. Přesto však už to není Egypt faraónů.

27. dynastie

Ahmose II. byl posledním velkým panovníkem samostatného Egypta. V době jeho smrti již táhlo proti Egyptu perské vojsko vedené Kambýsem (nástupce Kýra). Armáda Psammteka III. byla roku 525 v bitvě u Pelusia zničena a poslední sájský panovník v bitvě zahynul. Egypt se během krátké doby ocitl pod perskou nadvládou.


(perská dynastie)
Peršané ovládali Egypt od roku 525 do roku 332. V letech 460 - 454 došlo k povstání proti Persii. Bylo podporované Athénami, ale bylo potlačeno.

26. dynastie

(sájská dynastie)
Osmiletá asyrská okupace (671 - 663) postupně končila pod vlivem domácích nepokojů. Asyřané se snažili udržet vládu nad Egyptem dosazením loutkového vladaře Neka. Ten se však stal zakladatelem 26. dynastie a obnovitelem nové samostatnosti Egypta. 26. dynastie se nazývá dynastií sájskou, protože vládcové této dynastie sídlili v Sájích v Dolním Egyptě. Po smrti Neky byl dosazen jeho syn Psammte I. Ten využil oslabení Sýrie a s pomocí Řeků a Lýdie vyhnal Asyřany z Egypta. Během své vlády si podmanil Palestinu a část Sýrie.

Núbie

Núbijští faraóni byli zatlačeni do Horního Egypta. V roce 667(6) př.n.l. obsadil asyrský král Aššurbanipal znovu celý Egypt včetně Théb. Núbijci se už nikdy nedostali zpět na sever. V roce 664 př.n.l. se núbijský vládce Tanutamon znovu pokusil dobýt Egypt, ale o rok později byli Núbijci definitivně poraženi a vyhnáni z Egypta.

Núbijská civilizace však existovala ještě dlouho přes antiku. Od roku 300 př.n.l. bylo hlavním městem Núbie Meroe (5. katarakt). Tato merojská kultura a říše existovala ještě 1000 let do roku 350 n.l. Existovalo i merojské písmo odvozené z hieroglyfů.

25. dynastie

Tato dynastie je núbijská. Vznikla federace napatského království a Egypta. Jedním ze zakladatelů této dynastie byl faraón Šabaka, který obsadil opět celý Egypt a zbavil moci místní dynastie v Deltě. V této době se Egypt dostává do zájmové sféry asijských kultur (v Mezopotámii vzniká Novoasyrská říše). Během 7.stol. př.n.l. útočí Asyřané na Egypt a v roce 671 př.n.l. dobyl asyrský vládce Assarhoddon Memfis a obsadil Dolní Egypt.

22 - 24. dynastie

(945 - 730 př.n.l.)

Tyto dynastie jsou ve znamení vlády libyjských panovníků. Významným panovníkem z 22. dynastie byl Šešonka, který upevnil centrální moc a tažením do Núbie a Palestiny posílil zahraniční obchod Egypta a obnovil tradiční styky s Byblem. Je o něm zmínka i v Bibli - byl tchánem Šalamounovým. Už na konci vlády 24. dynastie se prosazují další cizinci - Núbijci. Núbie byla tradiční kolonií Egypta, ale v době úpadku se osamostatnila. Centrem núbijských panovníků byla Napata. Núbijci získali ve válkách s Libyjci kontrolu nad Egyptem.

21. dynastie

(1080 - 945 př.n.l.)

Ještě za vlády Ramesse XI. došlo k faktickému rozdělení Egypta na dvě samostatná území spojená jen formálně osobou panovníka. Po Ramessovi XI. nastoupil jeho zeť, zakladatel 21. dynastie. Panovníci této dynastie sídlí ve východní Deltě ve městě Tanis (egypt. Džanet). Vztah mezi 21. dynastií a thébskými velekněžími byl mírový. Tato dynastie udržuje jednotu země. Z šesti panovníků je zajímavý Siamon. Díky němu se podařilo zachovat všechny tělesné pozůstatky panovníků Nové říše. Nechal je převést z jednotlivých hrobek do tajné skrýše v Tal el-Bahrí. Tato komora přežila do konce 19. stol., kdy byla objevena.

10. Třetí přechodné období

a Pozdní říše za 21. - 31. dynastie
(1080 - 332 př.n.l.)
Jako prameny tohoto období kromě královských nápisů a hospodářských záznamů existují také literární díla, zejména mimoegyptská (asyrská, novobabylónská a perská) a rovněž údaje Starého Zákona. Části Manehtových řecky psaných dějin Egypta a zprávy antických autorů (Herodotos a Diodor Sicilský).

V tomto období se vystřídala menší skupina dynastií od 21. do 26. dynastie, tj. do roku 525. Ostatní dynastie existují již v období chaosu.

Společenské poměry za Nové říše

Postavení faraóna bylo teoreticky absolutní. Pečlivě si vybírali úředníky. Neexistovala rodová šlechta. Administrativní správa fungovala dobře. Nomarchové byli loajální. Starostové měst a obcí odpovídali za daně, odvody do armády a podobně. Amenhotep III. zavedl dva vezíry, jejichž sídla byla v Memfisu a ve Vésetu. V okrajových oblastech vládl místokrál. Kromě místokrálů v asijských državách byli u moci domácí loutkové vlády a synové těchto vládců byli jako rukojmí posíláni do Egypta na výchovu. V závěru Nové říše má velký vliv tělesná stráž rekrutovaná z cizinců (Libyjci). Hospodářský život je organizován na chrámových velkostatcích.

Ramesse IV

Ramesse IV. dal sepsat manifest, tzv. Velký Harrisův papyrus, v němž potvrdil dary, které jeho otec věnoval chrámům.

Za dlouhé vlády Ramesse IX. došlo k vylupování hrobek v thébské nekropoli a při soudních procesech, jejichž záznamy se dochovaly na papyrech, vycházela najevo korupce i nejvyšších státních úředníků.

Za Ramesse X. pokračovaly opět stávky řemeslníků a slábla moc krále a vezíra, zatímco Amonův velekněz a núbijský místokrál se stále více osamostatňovali. Egypt ztratil jednotné vedení a kolem roku 1090 př.n.l. vypukl v zemi hladomor a občanská válka.

20. dynastie

(1194 - 1080 př.n.l.)
Původ zakladatele 20. dynastie Setnachta není znám. Všichni jeho nástupci však užívali jména Ramesse. Jeho syn Ramesse III. je posledním velkým panovníkem Nové říše. Ještě byl schopen odrazit útok Libyjců a mořských národů v rozhodující bitvě v Deltě. Král byl zavražděn, ale legitimnímu nástupci se podařilo ujmout se vlády. Viníků bylo dovoleno spáchat sebevraždu (ale jen vysokým úředníkům, zatímco ostatním za trest uřízli uši a nos).

Další panovník Merenptah opět přesídlil do Memfidy a dodržoval mírovou smlouvu s Chetity. Objevuje se však nové nebezpeční po zániku Novobabylónské a Středoasyrské říše.


Mořské národy
Již v Amarnské době dosáhly východního Středomoří Šerdenové (často vstupovali do egyptských služeb jako vojáci). Po nich přicházejí další mořské národy, mezi nimiž byly národy: Šekleš, Luka, Turša a další. V roce 1219 př.n.l. se spojily s libyjskými kmeny a napadly Egypt. V západní Deltě byly poraženy. Vítězství je zaznamenáno na zachované stéle.

19. dynastie

(1309 - 1194 př.n.l.)

Za svého nástupce si Haremheb vybral osvědčeného důstojníka Paramesseho, kterého jmenoval vezírem. V roce 1306 př.n.l. nastoupil na trůn jako Ramesse I. a založil 19. dynastii. Za jeho vlády bylo odstraňováno jméno "kacířského krále". Výrazněji se do dějin zapsal jeho syn Setchi I.

Jeho syn Ramesse II., který vládl 66 let, byl snad nejslavnějším panovníkem. Za jeho vlády byla osídlena nová rezidence ležící snad na místě bývalého Avarisu Pi-Ramesse ("Ramessovo město"). Sem se z Memfidy přestěhoval královský dvůr a státní správa. Za válečných tažení do Asie získal území sahající až k Ugaritu. Proti němu vystoupil chetitský král Muvatališ. V roce 1285(6) př.n.l. došlo ke slavné bitvě u města Kadeše na Orontu v níž se Ramessovi II. nakonec podařilo odvrátit hrozící porážku. Musel však ukončit tažení. Byla nastolena mírová smlouva Egypta s Chetity v roce 1270 př.n.l. chetitským králem Chatušilišem III. Obě mocnosti se zřekly použití zbraní proti sobě. Chatušiliš III. vykonal státní návštěvu v Ramessově městě. Ramesse II. uzavřel politický sňatek s chetitskou princeznou a rozšířil západní a jižní hranici země.

Když se mladé vdově po Tutanchamonovi nepodařilo uskutečnit zamýšlený sňatek se synem chetitského panovníka (princ byl cestou do Egypta zavražděn), převzal vládu velekněz Aje (nepocházel ale z žádné dynastie), kterého podporoval vysoký vojenský důstojník Haremheb. Protože Aje neměl mužského potomka, určil za svého nástupce velitele vojska Haremheba. Tento panovník vydal soubor nařízení (Haremhebovy zákony), která měla zabránit korupci, a stanovil přesné tresty viníkům. Za své vlády byl nucen bojovat s Chetity.

Aton

zosobňoval především život, světlo a lásku. Své vyznání slunečnímu bohu sám literárně zpracoval v podobě Chvalozpěvu na Atona. Jeho hlavní manželkou a stoupenkyní byla Neferiti. Po smrti Achnatona a jeho syna nastoupil na trůn mladičký Tutanchaton (snad bratr Achnatonova syna), ale za něho vládl Tejin příbuzný Aje. Za krátké vlády tohoto panovníka, tentokrát již přejmenovaného na Tutanchamón, končí tzv. Amarnské období a bůh Atón ztrácí význam. V roce 1922 byl objeven nevyloupený Tutanchamonův hrob v Údolí králů Angličanem Carterem.

Začal prosazovat uctívání boha Atona, kterého zpočátku chápal jako personifikaci slunečního boha Rea. Tomuto bohu přisuzoval význam jediného stvořitele (ale již dříve byl uctíván za Thutmose IV. a Amenhotepa III., ale neměl tento význam). Aton nahradil Amona v úloze státního boha. Náboženskou reformu současně provázela i reforma v umění: byl zaveden nový až naturalistický styl (reliéfová a sochařská výzdoba Atónova chrámu v Karnaku).

Faraon se obklopil novým úřednictvem, které pocházelo z nižších vrstev. V 6. roce vlády panovník sice založil nové sídelní město a Atónovo kulturní centrum Achetaton ("Atonův obzor") v dnešní el-Amarně. Avšak státní správa z velké části nadále sídlila v Memfidě a Thébách. Zároveň změnil svoje jméno na Achnaton ("Prospěšný Atonovi") a dal odstraňovat jména ostatních bohů v chrámech a archivech. Zavedl monotheismus boha Atona (proto byl také zván král - kacíř).

Po Amonhotepovi II.

který krutě potlačil vzpouru v Asii, vládl jeho syn Thutmose IV. Ten potvrdil mírovou smlouvu s Mitanni politickým sňatkem s dcerou mitannského krále Artatami a dalšími politicky motivovanými sňatky. Tyto sňatky byly v 18. dynastii časté. Asijské princezny byly však pouze vedlejšími manželkami. Hlavními královnami byly nadále Egypťanky.

Amenhotep III., který vládl s vydatnou pomocí své manželky Teje, uzavřel několik politických sňatků s mitannskými a babylónskými princeznami. Amenhotep IV. (syn Teje a A.III.) provedl radikální rozsáhlou reformu náboženství, správy a umění (vládl jen 17 let).