Dokončil také pyramidu

svého předchůdce v Medúmu a vybudoval dvě vlastní - tzv. Lomenou a Růžovou pyramidu (obložená narůžovělým vápencem) v Dahšúru jižně od Sakkáry. Nádherná socha prince Rahotepa a jeho manželky jsou jedním z nejvzácnějších pokladů Egyptského muzea v Káhiře. Pochází z pohřebiště v Medúmu a dokládají nevídaný rozmach v oblasti výtvarného umění, který doba Snofruova přinesla.

4. dynastie

Tato dynastie byla nejvýznamnější vládnoucí dynastií Staré říše. Pocházelo z ní šest panovníků a čtyři z nich stavěli pyramidy. Panovníci této dynastie: Cheops, Chefren a Mykerinos - pořečtěné podoby egyptských jmen Chufu, Rachef a Menkaure - byli staviteli gigantických pyramid v Gíze. Zakladatel dynastie Snofru, snad vzdálený příbuzný Huniho, upevnil moc Egypta na východě (Sinaj) i na jihu (Núbie).

3. dynastie

Třetí dynastií začíná první velká epocha hospodářského a kulturního rozmachu Egypta - Stará říše. Z třetí dynastie je známo šest jmen panovníků. Mezi posledním panovníkem druhé dynastie a znovusjednotitelem Egypta Chasechemvejem a prvním panovníkem třetí dynastie Nebkou nebylo přímé příbuzenské pouta.

Viditelným mezníkem na přelomu obou dynastií a také epoch egyptských dějin se stala první monumentální stavba Egypta, Stupňovitá pyramida v Sakkaře. Její základy položil Nebka, ale dobudovat ji dal pro sebe až Džoser, považovaný za opravdového zakladatele Staré říše. Šestistupňová, 60 metrů vysoká pyramida byla vybudována ve čtyřech stavebních etapách: na počátku byla masivní mastaba postupně rozšířená ve stupňovitou pyramidu. Pyramidu obklopovaly četné stavby kultovního charakteru a správní budovy. Stavitel první pyramidy Imhotep, byl později zbožštěn, je také považován za nejstaršího spisovatele. Za Nebky a prvních panovníků třetí dynastie byla pozornost egyptského státu zaměřena na východ (snaha o zatlačení kočovných kmenů a získání přístupu ke zdrojům měděné rudy na Sinaji), kdežto zahraničně politická a vojenská aktivita na konci této dynastie se obrátila na jih.

Závěr dynastie tvoří vláda Huniho (Hunei), stavitele první skutečné pyramidy, (tj. ve tvaru jehlanu) na jih od Memfidy, v Medúmu. Huni nechal vybudovat pevnost u Asuánu. Tato pevnost měla upevnit moc nad celou oblastí a vytvořit pevné předmostí k postupnému ovládnutí Núbie.

Stará říše

(2700 - 2180 př.n.l.)
Archeologické a písemné prameny tohoto období pocházejí především z archeologických výzkumů na pyramidových polích ( pohřebiště sídelního města Memfis) v Abu Rawáší, Gíze, Abusíru, Sakkáře, Dahšúru, Medúmu, z velkých provinčních pohřebišť - Assuánu a jiných. (Pyramida je řeckého původu.)

Další informace poskytují výzkumy mastab a nápisů na stélách. Papyrových památek je velmi málo, ale již v této době vzniká nejstarší literatura. Šlo o pyramidové nápisy, knihy moudrých rad a životopisy vládců.

Závlahové hospodářství

Pravidelné rozvodňování Nilu zhruba od poloviny července do počátku listopadu určovalo i přirozený rytmus obyvatel Egypta, jejichž hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství. Po opadnutí záplavy byla země obdělána a oseta, sklizeň byla ukončena před příchodem další záplavy.


Sociální rozvrstvení
Sociální rozvrstvení je patrné na hrobové výpravě (hroby panovníků, velmožů, úředníků, řemeslníků, zemědělců). Egyptský panovník - faraón (z egyptského "per oa" = "Velký dům", označení panovníkova oficiálního sídla) - se stal na počátku Staré říše právně i fakticky neomezeným pánem celé země, veškerého jejího přírodního bohatství i jejich obyvatel. Byl jediným žijícím bohem na zemi, prostředníkem mezi obyčejnými smrtelníky a ostatními bohy. Faraonovi patřil i základní výrobní prostředek zemědělská půda včetně vod Nilu, které ji pravidelně každý rok zaplavovaly a zúrodňovaly.

Nejvyšším správcem celé země byl panovník.

Za mezník ve vývoji státní správy byla považována změna ve způsobu vybírání daní: v archaické době objížděl panovník osobně se svou družinou zemi (tzv. Horova jízda) a od místní rodové šlechty přebíral stanovenou část produktů z území, která spravovala. Koncem druhé dynastie, tj. těsně před začátkem Staré říše, byla Horova jízda nahrazena "počítáním", tj. odvod daní prováděný správními úředníky určenými panovníkem. Dělo se tak jednou za dva roky a termín "x-té sčítání" se stal základem kalendářních údajů. Nejpozději od začátku 3. dynastie se faktické řízení státní správy soustředilo v rukou vezíra.

Země a její správa

Egypťané svou zemi nazývali "Černou zemí" podle barvy úrodné půdy, narozdíl od pouště, "Červené země", která ji od východu i západu obklopovala. Nové sídelní město s ústředními správními orgány bylo nazýváno "Bílé zdi" (podle staveb z bílého vápence). Země byla rozdělena do 42 krajů, nomů: 22 v Horním Egyptě a 20 v Dolním Egyptě.

dynastie

Z druhé dynastie je známo 8 jmen panovníků. Dochází k rozmachu umění a řemesel. Vzniká nejstarší hieroglyfické písmo a objevuje se nový typ hrobek - tzv. mastaby (z arabského slova označujícího hliněnou lavici), které připomínají obrácenou lavici. Byly zapuštěné do země a uvnitř byly zdobené malířskou výzdobou.

1. dynastie

Jsou známa jména devíti faraónů první dynastie (Narmer, Aha, Džer, Džet, ..., Kaa). První napůl legendární faraón Meni pocházel z Cínevu a často je ztotožňován s králem Narmerem. Meni po sjednocení země založil nové hlavní město Mennofer (řec. Memfis). Dnes jde o jedno z předměstí Káhiry na rozhraní obou historických území.

Faraonové první dynastie se nechávali pohřbívat na severu v Sakkáře u Káhiry. Zde byly nalezeny jejich skutečné hroby s nápisy. Toto nové královské pohřebiště založil patrně panovník Aha. Jejich symbolické neobsazené hroby - tzv. kenotofy - vznikaly v Ebozevu na jihu aby byla zajištěna jednota říše. K tomuto účelu sloužila i sňatková politika (vládcové se ženili s dívkami z hornoegyptských knížecích rodin).

Rychlý dynamický proces sjednocení země, relativní geografická izolovanost a menší ohrožení vnějšími nepřáteli přispěli k tomu, že se v Egyptě vývoj ubíral jiným směrem než v Mezopotámii: nedošlo ke vzniku městských států, ale k jednotnému státu s ústřední mocí spojenou v osobě panovníka, jediného žijícího boha na zemi. (Již vládci predynastických státních útvarů se považovali za vtělení sokolího boha Hora.)

Paleta krále Štíra

(znázorněn se štírem)
Paleta krále Narmera (= sumec), se zdobeným rubem i lícem. Na rubu nacházíme bílou hornoegyptskou korunu ve tvaru "velké čepice". Na líci je zachycena postava krále s dolnoegyptskou červenou korunou se spirálovitým točením (symbol hada). Z této palety je patrné, že se Narmerovi podařilo spojit Dolní Egypt a Horní Egypt. Z těchto dvou korun vzniká později koruna spojená, jako symbol jednotného egyptského státu.
Archaická doba, vznik jednotného egyptského státu a raně dynastické období (3100 - 2700)
Hlavními prameny pro toto období jsou zejména hroby v Sakkáře, Ebozevské (řec. abydoské) vykopávky a nálezy ve městě Cínev (řec. This).
Hlavním politickým centrem je město Cínev v Horním Egyptě. Proto také často hovoříme o raně dynastickém období jako o období cínevského království. Právě z Cínevu dochází ke sjednocení státu.

Poslední hierakonpolský vládce

Štír rozšířil svou moc až do oblasti dnešní Káhiry, avšak území Delty ještě neovládl. To se pravděpodobně podařilo až panovníkovi Narmerovi - jak výmluvně dokládá jeho známá paleta - a jeho nástupci Ahovi, z nichž jeden je s největší pravděpodobností totožný s legendárním zakladatelem první dynastie Menim.

Z tohoto období se nám jako cenné prameny zachovaly palety na líčidla (opracované kamenné desky s panovníky a dalšími výjevy), které pocházejí z let 3200 - 3100 př.n.l. a dnes jsou uloženy v Britském muzeu. Jsou to palety:

Dříve se předpokládalo,

že v obou částech země vznikla postupně politicky a hospodářsky silnější regionální střediska, dalším vzájemným soupeřením pak státní celky na severu a na jihu a že posléze sjednotil Horní Egypt celou zemi. Nyní však převládá názor opírající se o početnější prameny z archeologických výzkumů, že Dolní Egypt státní útvar nevytvořil a že podnět k vytvoření vzešel z Horního Egypta, z oblasti mezi městy Cinev, Abydos a Hierakonpolis. Obraz soupeřícího severu a jihu země je dnes považován spíše za politicko-náboženské dogma než za historickou skutečnost.

Otevřenou otázkou zůstává,

jaké momenty přispěly ke sjednocení celé země pod jednou centrální vládou, již na tak raném stupni vývoje. Jedním z podnětů byla možná snaha ovládnout výnosný obchod se zlatem a jeho těžbu ve východní poušti (viz. většina významných středisek v Horním Egyptě vyrostla v místech, odkud byl snadný přístup k těmto ložiskům).

Sjednocení Egypta a vznik egyptského státu byl dlouhý a prameny dosud ne zcela dostatečně doložený proces. Jih a sever země od sebe odlišovala řada závažných geografických, ekonomických i společenských zvláštností. V hornatém Egyptě převládla společnost lovců a nomádů, usedlí zemědělci naproti tomu žili v nížině a bažinách Dolního Egypta.

Pozdní predynastické období

(3500 - 3100 př.n.l.)
(chalkolitické období, první pokusy o sjednocení)

Vývoj se neobyčejně urychluje, roste objem řemeslné produkce a patrný je i postup specializace řemesel. V tomto období se měď stává v Horním Egyptě běžnější a poprvé se objevuje i v Dolním Egyptě. Hrnčířství se z domácí výroby mění na řemeslo. Sociální diferenciace je prokázána na základě rozdílné výbavy hrobek.

Rody se sdružují v kmeny a ty ovládají kraje, které se dále sjednocují ve větší celky (obrana proti asijským nomádům). Proces sjednocování trval 50 - 250 let. V Horním Egyptě vznikají v Naqádě a Hierakonopoli (Náchen = nejstarší egyptské město) sídla městského charakteru. V tomto období vzniká základní dualita (dichotomie) Dolního a Horního Egypta (viz později dvě egyptské koruny). Horní Egypt se stal kulturním centrem, které silně ovlivňovalo vývoj v obou sousedních oblastech, strhl na sebe vedoucí kulturní i politickou roli v nilském údolí.

Období starého a středního paleolitu

je prozkoumáno lépe, pečlivější zpracování nástrojů je zřejmé.

V pozdně paleolitickém a mezolitickém období se setkáváme s pozůstatky činnosti lidí přímo na dně nilského údolí a při jeho skalních stěnách. Období je charakteristické překrýváním industrií v jednotlivých oblastech.


Predynastické období v neolitu
V závislosti na přírodních podmínkách existovaly v průběhu predynastického období v nilském údolí vedle sebe tři relativně nezávislé kulturní oblasti: dolnoegyptská, hornoegyptská a núbijsko-súdánská. Hlavní z nich, ve které se vytvářel základ kulturní a politické tradice dynastického Egypta, byla hornoegyptská oblast s centry např. v Abydu, Naqádě a Hierakonpoli. Na druhou stranu byl hospodářsky vyspělejší Dolní Egypt (blíže k syropalestinské oblasti), odkud se šířilo zemědělství na jih. Byla nalezena i keramika se zvířecími motivy příbuzná keramice v oblasti Mezopotámie.

Paleolit

Přítomnost člověka v nilském údolí v období nejstaršího paleolitu se podařilo prokázat teprve v posledních desetiletích. Na pahorcích Thébské vysočiny na západním břehu Nilu proti Luxoru byly nalezeny nástroje, které se svým charakterem mnoho neliší od olduvajské kultury.
Období mladého paleolitu je poznamenáno vysycháním rozsáhlých oblastí západně i východně od nilského údolí. V jeho důsledku pronikají nyní skupiny lidí častěji k Nilu a do oáz v poušti za posledními zdroji vody. Dochází ke zrychlení vývoje, ale i ke kulturnímu rozrůznění na území Egypta. Patrně v této době dochází k zásadní změně v charakteru Nilu. Ustálil se periodický charakter nilských záplav, který je vázán na monzunové deště z rovníkové Afriky a tání sněhu na Habešské vysočině.

Archaické období

= cínevské království za 1. a 2. dynastie: 3100 - 2700 př.n.l. (+/- 200 let). Jde o vlastní začátek historie Egypta. Hlavním městem je Cínev.
Stará říše za 3. až 6. dynastie : 2700 - 2180 (2181) př.n.l.. Střediskem Staré říše byl Mennofer.
První přechodné období za 7. - 10. (11.) dynastie: 2180 - 2040 př.n.l.
Střední říše za 11. a 12. dynastie: 2040 až 1780 (1786) př.n.l.. Hlavním městem je Véset. Končí vpádem Hyksosů.
Druhé přechodné období za 13. - 17. dynastie: 1780 - 1560 př.n.l..
Nová říše za 18. - 21. dynastie: 1560 - 1080 př.n.l..
Pozdní říše za 22. - 31. dynastie: 1080 - 332 př.n.l..
3. Pravěké dějiny Egypta

Problematika periodizace egyptských dějin

Při periodizaci dějin Egypta vycházíme z historiografických památek (různé nepřesnosti a zmatky vznikají při periodizaci přechodných období).

Základní rozdělení egyptských dějin do 31 dynastií končících dobytím Egypta Alexandrem Velikým roku 332 př.n.l. pochází od Manehta.

Od 19. století egyptologové dělí dějiny Egypta na období říší a přechodných období.

Důležité je proto kombinovat archeologické a písemné prameny (srovnávací archeologie). Důležitou úlohu pro určování absolutní datace má i historická astronomie využívající různých nebeských úkazů (zatmění Slunce a Měsíce, komety, a podobně), např. pohyby planety Venuše pro Babylonii a pro Egypt je to konjunkce (to je současný výstup nad obzor) Slunce a stálice Síria (řecky Sothis) - hovoříme o tzv. Síriově periodě (1460 let).

Poslední seznam

všech králů sestavil kněz Manehto ze Sebennytu (dnešního Samandu) v Deltě, který psal řecky za Ptolemaia II. (285 - 247 př.n.l.). Jde o spis ze 3. stol. př.n.l. - tzv. "Aigyptiaka" (= Egyptika). Manehto používal jistě podobných seznamů jako jsou ty výše uvedené. Jeho dílo se však nezachovalo. Známe z něho jen výpisky, které si pořídili různí pozdní spisovatelé (známý je překlad Josepha Flavia z 1. stol n.l. a další výpisky např. Iulia Africana - asi kolem roku 220 n.l., a Eusebia asi kolem roku 320 n.l.) a proto jsou zachované údaje o délkách vlády králů nespolehlivé.

Další seznamy jsou až z Nové říše.

Karnacký seznam z doby kolem roku 1500 př.n.l. Uvádí jen 62 králů od 1. dynastie až po Thutmose III.
Abydoský seznam (Ebozévský) se 76 jmény od 1. do 19. dynastie pocházející asi z roku 1300 př.n.l.
Sakkárský seznam má jen 47 jmen králů od 1. dynastie do Ramesse II. (vznikl kolem roku 1250 př.n.l.)
Tyto tři seznamy tedy neobsahují jména všech panovníků, nýbrž jen těch, kteří byli uznáni za zvlášť významné.
Nejdokonalejším seznamem byl kdysi tzv. Turínský papyrus (z doby mezi roky 1300 - 1200 př.n.l.), který obsahoval jména všech králů spolu s údaji o délce jejich vlády. Když jej však v roce 1824 koupil sardinský král, byl už značně poškozen (zachovaly se jen zlomky). Částečně se podařil sestavit, ale velké mezery v papyru se už nikdy doplnit nedají.

Starověký Egypt

rameny ke starověkým dějinám Egypta pocházejí především z archeologických průzkumů. Při vykopávkách sídlišť, chrámů, hrobek králů a vysokých hodnostářů i prostých hrobů byly nalezeny předměty denní potřeby (keramika, nástroje, zbraně i šperky).

Kromě toho zde byly nalezeny i nápisy, které spolu s nápisy na skalách a s texty na papyrech tvoří hlavní písemný materiál k rekonstrukci dějin starověkého Egypta.

Nejstarší z nich je tzv. Palermská deska (dioritový kámen nazvaný podle nynějšího místa úschovy), která sice pochází až z páté dynastie, ale obsahuje seznam panovníků od počátku Egypta (dějiny státu do páté dynastie). Její autor zcela jistě čerpal ze "Seznamů králů" pořizovaných chrámy. Bohužel je v místech týkajících se nejstarších fází silně poškozen.

- Vidíme, že historie se u všech popsaných příkladů opakuje a nadále bude mít tendenci se opakovat, neboť dosažený stav vědomí se automaticky bez úsilí udržuje na své hladině (stupni). Jak zasejeme, tak sklidíme... Pozorujeme, že inkarnace na sebe kontinuálně navazují a že tedy fyzickou smrtí není a ani nemůže být nic ztraceno...Kromě času. Ale každý běží svým tempem. Podobně je tomu v malém: každou noc "umíráme" do hlubokého spánku, kde se prostor a čas slijí do jediného bodu, abychom se ráno "inkarnovali" do nového dne a s novou silou a chutí běželi svým tempem dál... Dál, až tam, kde cesty osamělých poutníků končí, neboť již není Cesty a není toho, kdo by po ní šel. Je jen...
-Proto není třeba vidět v inkarnacích nic zvláštního a nepřirozeného.

Bytost C:

V předešlé existenci se bytost C velmi pevně a disciplinovaně (ale pochopitelně nikoliv poprvé) věnovala "věcem Ducha" (Slunce ve Střelci) a proto se jeho Svoboda stala přirozenou Podstatou života této bytosti (hrot 5. domu ve Vodnáři, Jupiter v přesném trigonu na vládce 5. domu - Urana). Předešlá inkarnace bytosti C probíhala ve vysokohorském prostředí (vládce 5. domu v Kozorohu = hory, Slunce v přesném trigonu na Saturn), kde se nerušeně mohly jógické snahy prohlubovat. Bytost tehdy dosáhla nejen díky disciplíně v józe velmi požehnaného věku a Moudrosti (Slunce trigon Saturn). Dnes je bytost C opět inkarnována a to nikoliv již z donucení osobní karmou, ale proto aby svůj život zasvětila pomoci zralým bytostem a učila je rozpomenout se na jejich vlastní Podstatu.