Hlavním výtvarným prostředkem

byla obrysová kresba (barva jen vyplňuje plochy), spodní linie jen tvořila postavám základnu. Malba umožňuje větší volnost (svobodu), je bezprostřednější než reliéf. Malby se užívalo všude tam, kde nemohl být reliéf. Tam, kde bylo zdivo a omítka, kde byl nekvalitní kámen, tam, kde byl méně bohatý stavitel hrobky (reliéf byl mnohem dražší). Výjimečně se námět realizoval intarsií (hrobky v Médúmu za IV. dynastie) část před-mětu skrytá v nádobě je zobrazena falešnou průhledností (jakoby skleněnou). Před-měty úplně ponořené v nádobě, se zobrazují názorně nad nádobou (důležitější nežli co vidím je, co vím). Malby i reliéfy jsou často doplňovány textem (hieroglyfy). Mal-ba je často i na hladké ploše sloupů. Na hlavicích vyznačovaly jasné barvy listy a květy; obytné domy měly barevné sloupy a dveře, pod stropem byl pás barevného květinového, zvířecího motivu, který ochraňoval obydlí. V mastabách byly náměty ze života zemřelého, podoba lidí je výstižná, zvířata jsou přirozenější.
VLYS S HUSAMI Z MÉDÚMU (IV. dynastie). Symetricky od sebe = 3+3 husy/ část výjevu lovu do pastí, (Nefermaatova mastaba). Přesné vystižení tvarů a barev na šedorůžovém pozadí.V peří je jemně odstíněná barevná stupnice s černou a bílou. Věrně, realisticky je vystižen biologický druh.

BARVA

není odrazem skutečnosti, ale zastupuje symbol: rezatá = neplodnost (poušť). Světle žlutá = pleť ženského těla a těla bohů. Hnědočervená = barva muž-ského těla. Zeleň = svěžest a mládí. Černá = humus, půda, naplavené bahno Nilem. Bílá = svítání, síla vymaňovat se z moci démonů. Žlutá = zlato, stálé, nerezavějící, nehnijící. Světle modrá = voda. Hluboká modrá = vlasy bohů.
Malbu, kresbu chápali jako písmo, plošně, dvojrozměrně. Postavy, které vykonávají stejnou činnost (práci) se překrývají. V malbě se řídili také jako v reliéfu: hieratickou a pásovou perspektivou. Hlavní postavy mají ideální formu mladistvé zralosti, v kli-dové a uvážlivé pozici; ženy jsou mladé a štíhlé (v hrobkách dvořanů i dramatické hádky, podřízené osoby jsou vrásčité, staré, deformované). V chrámech musely být postavy ideální, osoby i věci se zobrazují „jaké mají ideálně být“, nikoliv jaké do-opravdy jsou v životě. Dělali to tak proto, že věřili v regenerační (omlazující, uzdra-vující) sílu obrazu (umění).

MALBA.

Neznali závěsný obraz. Světské stavby měly čisté, holé zdi, dávali na ně barev-né rohože s pestrými geometrickými abstraktními vzory, které vyplynuly z techniky pletení. Stěny chrámů, pohřebních kaplí, hrobek byly zaplněny nekonečnými kompo-zicemi figurativních motivů a textů. Ve zpodobení se kombinuje to, co vidíme a to- co o postavě víme. Hlava, ňadra, končetiny z profilu, pánev ze ¾, noha vykročená je vždy ta zadní (vzdálenější), na nohách se kreslil jen palec; (od XVIII. dynastie i ostatní prsty). Zdánlivá strnulost a neživotnost kresby a malby je dána informativní vyprávěcí funkcí a smyslem sdělení. Kresba, malba, reliéf mají roli blízkou písmu svou střízlivostí, věcností: nezabývá se emocí ani dramatičností pohybu. Obrazy jsou spíš znaky.

SALTOVA HLAVA

/červená hlava/ pohřební. Realistický portrét IV. dynastie. Exprese asymetrie očí, pokřivená ústa, grimasa vnitřního napětí, individuální postava bez idealizování, živá, přirozená, osobitá, oči nejsou inkrustovány.
SFINGA V GIZE (Rachefova) – největší socha na světě, 73 m dlouhá, 23 m vysoká (nos dlouhý 2,5 m). Vytesána ze zbytku vápencového kopce, z něhož se lámaly bloky na pyramidy, stojí vedle kryté galerie, spojující Rachefův údolní chrám s Rachefovým zádušním chrámem u Rachefovy pyramidy. Výzdobu kryté galerie tvořily barevné nízké reliéfy. S náměty panovníka v podobě sfingy, která drtí všechny nepřátele Egypta. Velká sfinga má také hlavu faraona Rachefa, s pokrývkou hlavy (memes) a královským symbolem moci (had na čele, Ureus, útočící kobra) sfinga chrání Egypt.

RAHOTEP

KNĚZ RAHOTEP S MANŽELKOU NOFRETOU /IV. dynastie/. Výška 120 cm; barvený vápenec, inkrustované oči. První ženský portrét na světě. Protiklady muže a ženy se doplňují, tvoří harmonii, rodina byla velmi vážená. Rahotep býval největší z věštců (velekněz) z Heliopole ( syn faraóna Snofreva, bratr Cheopse).

SEDÍCÍ PÍSAŘ.

(polychromovaný vápenec) má rozzářené oči z křišťálu a z křemene v měděném prstenci, tvář je ostře soustředěná, s ironickým úsměvem, s širokou čelistí (dává výraz pevné vůle), vyjadřuje kritickou povahu. Prsní bradavky jsou měděné. Plastika, vysoká 54 cm, vyniká realistickou životností, sedí vzpřímeně se zkříženýma nohama, prsty zabořené do podložky. Zatím bylo nalezeno v hrobkách 45 obdobných soch písařů. Patřili k nejvyšší vrstvě (i přímí příbuzní faraóna); vymě-řovali a vybírali daně, byli i věštci. Na svitky, až 20 m dlouhé z bílého papíru, zapi-sovali královské knihy. Na podstavci bylo 2x napsáno jeho jméno.

SOCHA KRÁLE RAACHEFA- má za svou hlavou posvátného sokola Hora, který božím dechem posiluje faraónovu moudrost. Sedící postava, přísně, strnule upjatá, plná síly a vůle k moci. Diorit - rula, výška 168 cm. Sokol stojí na zadním opěradle trůnu, přední část trůnu tvoří stylizované postavy dvou lvů. Na hlavě má král pokrývku „klaft“, na čele má hada „Urea“.
ŠAJCH AL-BALÁD (starosta obce) Portrétní realismus zdůrazněný živým les-kem inkrustovaných očí (z křišťálu a mědi) dřevěná socha tělnatého stárnoucího muže.Výška 110 cm. Postava je plná vážnosti, drží hůl jako znamení rozhodnosti.

RELIÉF. Bývá nejčastěji barevný; využívá se hlavně v chrámech, v královských hrobkách a hrobkách nejbohatších úředníků a kněží. Nízký reliéf se používá venku (slunce a stíny zvyšují kontrast modelace. Vysoký reliéf se uplatňuje uvnitř stavby. Nízké barevné reliéfy a nástěnné malby se zachovaly v mastabách vý-znamných dvořanů.
MERERUKOVA MASTABA. (v Sakkaře, 5. dynastie) má 32 síní, z toho 6 je manželky / vezír faraóna Tetiho / barevné nízké reliéfy / v mastabách jsou výjevy honáků s kravami, ženců, sklízejících obilí, lovci, lovící hrochy, švitořící ptactvo v rákosí; častým námětem je láska ke zvířatům a práce lidí v přírodě.

ZÁKON FRONTALITY. Zobrazování těla je ve strnulé poloze; v osové, svislé, čelní pozici. Pohyb je pouze vpřed. Zpodobení není v perspektivní zkratce, ale zpředu a z profilu. Z profilu se znázorňují hlava, ruce, nohy. Zpředu (anface) se zpo-dobuje trup, ramena, a oko.
KONCEPČNÍ REALIZMUS. Do záběru se dostává nejen vizuální podoba, ale i vědění o člověku = celková představa. Malíř maluje nejen to co vidí, ale i to co ví. Viděné jer náhodné, vědění je pravdivější.
HIERATICKÁ PERSPEKTIVA. Velikost postavy je dána jejím společenským postavením. Největší je panovník, nejmenší je otrok.
PÁSOVÁ PERSPEKTIVA. Co je v prostoru za sebou, znázorňuje se nad sebou v pásech. Krajina je sestavena z nárysu s půdorysem a bokorysem.
Do výbavy pro posmrtný život patřily četné sošky úředníků a služebníků, neobyčejně životných. Nevztahovaly se na ně takové kánony a předpisy jako na zpo-dobování faraóna. Volná postava má vždy vykročenou levou nohu.

IDEALIZACE.

Sochy faraónů jsou idealizované, vyjadřují božskou dokona-lost, vůli a moc. Oči soch jsou často inkrustovány. Bělmo očí je z vápence, panenky z křišťálu a řasy z mědi.
Pohřební socha bez nápisu ztratila svou moc, stala se neobývanou. Dokončená socha musela vždy projít obřadem „otvírání úst“, aby mohla mluvit a jíst. Obětní formule na každé soše přikazovaly péči, přesně stanovily seznam pokrmů, který při-nášeli potomci.

SOCHAŘSTVÍ.

Uctívání slunečního boha Re, pomohlo šťastnému osudu Egypta. Ve Staré říši vznikla většina soch z polychromovaného vápence.
REALISMUS. Sochy do serdabu (pohřební místnosti) nemají zesnulého vylepšit, zkrášlit, ale zesnulý má zůstat co nejvíce sám sebou. Proto realistické vyjádření.

SLUNEČNÍ CHRÁM

Králové 5. dynastie je stavěli svému božskému předku a ochránci Reovi. Kultovním centrem byl mohutný obelisk, jehož špice byla asi po-zlacená a odrážela sluneční paprsky. Oběti se konaly pod širým nebem na nádvoří, kde stál velký alabastrový oltář. Kolem nádvoří stály zásobárny a prostory k porážení obětních zvířat, jejichž krev odtékala kanálky v dlažbě do alabastrových nádrží.

CHEFRENOVA PYRAMIDA.

Na vrcholu se zachovalo původní obložení. Má výšku 145 m. V nitru pyramidy je několik komor a galerií.
PYRAMIDY byly stavěny do 13. dynastie. Z doby Střední a Staré říše bylo za-tím odkryto asi 100 pyramid.
ÚDOLNÍ CHRÁM. Byl stavěn pro každého faraóna nový; na západním břehu Nilu. Po smrti panovníka sem bylo převezeno tělo a mumifikováno asi 70 dnů.
KRYTÁ GALERIE. Spojovala údolní chrám se zádušním chrámem pyramidy. Byla to zděná nadzemní chodba, s horním nasvícením. Byla vyzdobena nízkými reli-éfy krále v podobě sfingy, jak drtí nepřátele Egypta.
ZÁDUŠNÍ CHRÁM. Býval těsně u pyramidy. Byla zde zazděná místnost (serdab) se sochou faraóna (dvojníka pro ducha zemřelého Ka). Sem byly přinášeny pokrmy. Po pohřebních obřadech, po rituálu otvírání úst byla mumie faraóna uložena v rakvi, dána do kamenného sarkofágu v pohřební komoře uvnitř pyramidy. Vedle komory byly další místnosti pro různé věci, které používal faraón za svého života. Vedle zádušního chrámu bývala ještě jedna malá pyramida pro královnu. Na stěně se-rdabu byly vyobrazeny pokrmy, jež museli potomci přinášet denně (do konce dynas-tie).

CHEOPSOVA PYRAMIDA

(2530 př.n.l.) má výšku 148 m; základna je 234x234 m. Stěny pyramidy svírají se zemí úhel 51°. Je zde 2,5 miliónu kamenných kvádrů (o váze po 2,5 tuny) ve 210 vrstvách. Na vrcholu byl jehlan z jednolitého ku-su, pravděpodobně pozlacený. Stěny byly obloženy leštěnými vápencovými deskami. Nad pohřební komorou uvnitř kamenné masy má zastropení z několika vrstev mohut-ných kamenných desek, rozvádějících tíhu nad komorou do stran zdiva.

PYRAMIDY

Hrobka se začala stavět hned s korunovací nového panovníka. Stěny pyramid jsou situovány přesně na světové strany. Faraón kolíkem vyznačil pů-dorys stavby. V ně půdorysu byla vytvořen příkop s plnou hladinou vody (vodováha). Tak byla zajištěna rovina stavby. Po stupňovité Džoserově pyramidě, byla postavena Snofreova pyramida lomená. Teprve ve čtvrté dynastii byla stanovena čtvercová zá-kladna a tvar jehlanu.

ARCHITEKTURA.

Na stavby využívali rákos a dřevo. Sušené cihly vyztužovali rostlinnými vlák-ny. Pálené cihly se používaly na důležité stavby (později i na pyramidy). Uměli mis-trovsky lámat kámen, bloky, obelisky. Kameny jsou někdy tak přesné, že nepoužívali maltu ke spojování. Znali maltu vápennou a sádrovou. Konstrukce stavby byla dána používáním podpory (sloup, zeď, pilíř) nesoucí trámy, na něž se dávaly stropní desky. Znali klenbu, ale jen málo ji používali. Pilířový monolit, čtvercového průřezu, je bez patky a hlavice. Sloupy mají patku, dřík i hlavici, někdy je dřík kanelurován. Ve stavbách je důraz na symetrii a souměrnost. Paláce a městské domy se stavěly ze sušených a vypalovaných cihel (časem se rozpadly a nezachovaly se). Běžné příbytky se stavěly ze dřeva a rákosu, stěny bývaly obloženy barevnými rohožemi.

STARÁ ŘÍŠE

/2575-2134 př.n.l./ (IV.-VI. DYNASTIE)
HLAVNÍ MĚSTO MEMFIS vybudovalo rozsáhlé pohřebiště (z Abydu se pře-mísťuje do Sakkary). Bylo zde objeveno přes 250 hrobek vysokých úředníků. Jsou velké, přepychové; hojně zdobené reliéfy (původní barvy) s motivy činností zemře-lého motivy všedního života. Protože Usírova Říše mrtvých je na západě, stavěla se i všechna pohřebiště (pyramidy, mastaby, skalní hrobky) na západ od Nilu, na okraji pouště.

PÍSMO

se užívalo všude, na zdech chrámů, na stěnách sarkofágů, na podstavcích soch. Většina hieroglyfů byly ideogramy (vyjadřují bytost, předmět nebo činnost). V písmu bylo asi 150 fonogramů (vyjadřují zvuk = jednu, dvě nebo tři souhlásky). Roku 1200 př.n.l. vynalezli tečku. Pro běžnou práci používali písaři písmo jednoduché, hieratické. Hieroglyfy a hieratické písmo se užívalo do doby 350 př.n.l. Od roku 700 př.n.l. se zároveň používalo zkráceného písma démotického.

BOŽSTVÍ SLUNCE

se dělilo na vycházející slunce (bůh Hor, slunce se sokolími křídly); polední slunce (bůh Re); zapadající slunce (bůh Atum). Bůh Atum se zrodil z vlastní vůle; posadil se na vysoký svislý kámen (od něj se odvozuje vznik a tvar obelisku). Bohyně Nebes Nut, každý večer polyká Slunce a znovu každé ráno Slunce rodí. Nut bývá často zobrazována na víku sarkofágu.

SOCHA FARAONA DŽOSERA

Byla umístěna ve spodní části pyramidy, v zazděné místnosti (serdab) spojená se světem dvěma kruhovými otvory v severní zdi. Je to nejstarší velká kamenná socha krále z Egypta, sedící na trůně a vysoká 1,4 m. Faraón je oděn v rituální oblek, na hlavě má pruhovanou pokrývku (klaft); na bradě má spletené vousy (symbol královské hodnosti) a má inkrustované oči. Na prsou drží zaťatou pěst pravé ruky